Jen málo rukou by se asi zvedlo v odpovědi na dotaz, kdo zná jména dr. Josého Rizala a prof. Ferdinanda Blumentritta. Přitom první z nich byl uznávaným očním chirurgem a národním hrdinou Filipín, druhý pak jeho českým přítelem a předním odborníkem na filipínskou problematiku, který žil koncem 19. století v Litoměřicích. Obě tyto významné osobnosti proto připomínají a představují jednak výstava dokumentů a fotografií, jednak kniha autorů doc. MUDr. Leoše Středy, Ph.D., a prof. MUDr. Tomáše Zimy, DrSc., nazvaná „José Rizal, osobnost historie medicíny a národní hrdina Filipín“. Vernisáž výstavy a křest publikace se uskutečnily 15. června tohoto roku v Akademickém klubu 1. LF UK ve Faustově domě za účasti velvyslankyně Filipín v ČR Evelyn D. Austria‑Garciové, velvyslankyně ČR na Filipínách Moniky Kazdové a delegace Řádu rytířů Josého Rizala vedené panem Paulem Santosem. José Rizal, který se narodil 19. června 1861 a byl popraven v hlavním filipínském městě Manile 30. prosince 1896, byl jedním z prvních očních chirurgů v celé jihovýchodní Asii, ale i básníkem a prozaikem, malířem a sochařem, národním buditelem a nejvýznamnější postavou filipínského hnutí za nezávislost a osvobození od španělské koloniální nadvlády. Kromě svého rodného tagalogu hovořil výborně španělsky, naučil se však i latinsky, řecky, hebrejsky, francouzsky, italsky, anglicky a německy. Údajně hovořil víc než deseti jazyky. Věnoval se studiu medicíny v Manile, Madridu, Paříži, Heidelberku, Lipsku a Berlíně. Kromě medicíny se zaměřil i na studium filologické a etnografické. Ve svých pracích usiloval o hospodářské a politické sjednocení Filipín a vystupoval s požadavky reforem. Po návratu na Filipíny si svým románem „Noli me tangere“ (Nedotýkej se mne) popudil španělské kolonizátory a tamní mnichy. Odjel proto na další cesty (mj. Japonsko, USA, Anglie) a napsal svůj druhý román „El Filibusterismo“ (Povstalectví). Nějakou dobu ještě pobýval v Hongkongu a na Borneu. Po návratu na Filipíny byl pod vyprovokovanou záminkou odeslán do vyhnanství do odlehlé oblasti ostrova Mindanao. V roce 1896 se sám přihlásil jako dobrovolný lékař do španělských jednotek na Kubě; zatímco byl na cestě do Evropy, vypukla na Filipínách revoluce, vedená hnutím Katipunan. Rizal byl z Barcelony odeslán zpět do Manily a zde ve svých pětatřiceti letech odsouzen k trestu smrti – nikoli za účast v povstání proti španělským kolonizátorům, které vypuklo 24. srpna 1896 (Rizal byl stoupencem pokojných reforem, s bojem nesouhlasil a odmítl i nabídku, aby se ujal vedení povstání, které bylo posléze potlačeno), ale jako představitel národně osvobozeneckých snah, které se v průběhu povstání projevily. Ty ostatně už za necelé dva roky po jeho smrti vedly ke kapitulaci španělské správy. José Rizal byl zastřelen v Manile 30. prosince roku 1896; výročí jeho smrti se později stalo státním filipínským svátkem, v roce 1916 byl republikovým zákonem na jeho počest založen Řád rytířů Josého Rizala, a 4. července 1946 byla u místa jeho popravy vyhlášena nezávislost Filipín. A jak souvisí osud Josého Rizala s naší zemí? Na jedné ze svých cest navštívil i Litoměřice, aby se osobně setkal s profesorem Ferdinandem Blumentrittem, tehdy již známým odborníkem na filipínskou problematiku. Mezi těmito muži pak vzniklo nerozlučné přátelství, což dokládá i Rizalův poslední dopis z vězení, napsaný večer před popravou právě Blumentrittovi. Obrací se v něm na něj jako na svého nejlepšího přítele a bratra. Manila si dodnes připomíná osobnost prof. Blumentritta např. názvy stanice metra či hlavní ulice.      jší