Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Pondělí 23. září 2019 | Svátek má Berta

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

Nové knihy

Babičku potrkal jelen aneb Co tomu říkáte, doktore?
vydavatel: Galén

Na koncertě České filharmonie se do pianissima ozve naléhavé zvolání: „Je tu někde lékař?“ A za chvíli znovu. Z publika konečně zazní: „Co potřebujete?“ „Vy jste doktor?“ kňourá hlásek dále. „Ano, jsem. Co potřebujete?“ Odpovědí je radostný výkřik: „Doktore, co tomu říkáte, ti válej, co?!?!“ Prastarý vtip, ale jak pravdivý a výstižný.

Za svůj krátký (leč bohatý) život jsem se setkal s mnoha dotazy, požadavky, vysvětleními, stížnostmi a protesty svých pacientů i cizích lidí, kteří se na mě „s důvěrou obrátili“. První nemocný, kterého jsem potkal jako fiškusující medik na klinice, na mně důrazně požadoval hřebínek. Když jsem mu nemohl (ne že nechtěl) vyhovět, pronesl prorockou větu „jen počkej“, která se po třiceti letech patrně stala inspirací k oblíbenému stejnojmennému kreslenému seriálu.

První pacient v léčebně v Kosmonosích, kam jsem nastoupil po promoci, mi lapidárně vysvětlil podstatu svých obtíží: „Já jsem většinou klidnej, ale občas na mě sedne rapl. Malej, asi takhle velikej, pozinkovanej.“ Nevěděl jsem, co si s tím počít, stejně jako se sedm let trvajícím těhotenstvím pacientky očekávající Stalinovo dítě.

Slečna učitelka P. — trvala na tomto oslovení — mi předala kaligafickým písmem napsaný dopis pro neexistujícího ředitele Müllera. Stálo v něm: Vážený pane řeďiteli Müllere, račte naříďiťi svému poskokovi Honzákovi, aby mi zase začal sypat do jídla menopsin a katepsin, protože bez ňěj mám strašné průtrže mozku. S úctou slečna učitelka P. To už se řešit dalo; za necelý týden dostala od pana ředitele (pardon, řeďitele) Müllera ujištění o dalším přísunu požadovaných ingrediencí. Za průtržemi mozku se skrývaly průjmy, které jsme také zvládli.

Panu L. jsem šel s modrou bandaskou nikoli pro pivo, ale pro zelí. To bylo tak: pan L. polykal předměty. Jednou ho k nám přivezla sanitka, kterou jsme hned z přijímací kanceláře přesměrovali na chirurgii, protože pan L. měl v žaludku svazek klíčů. Asi tak za dvě hodiny přijela autobusem jeho maminka a sháněla se po klíčích. Když jsme ji odkázali na chirurgii, začala bědovat, že jí ty klíče ZASE nedají, protože si je jako posledně zase schovají do muzea, kam jednou uložili i klíč od společného záchodu na pavlači.

V posledním případě, v němž jsem figuroval, spolkl pan L. na oddělení teploměr. Na chirurgii se k tomu postavili mazaně a bez nože: nakrmili pana L. měkkým chlebem a kyselým zelím, a teploměr takto zabalen proklouzal celým trávicím ústrojím a nakonec vyšel ven přirozenou cestou.

Pan L. měl ale smysl pro fair play a žádal, aby mu teploměr dali, že jej musí vrátit sestřičkám, neboť ty jej mají v inventáři a teploměr stojí 12 korun a on jim tu škodu udělat nemůže. Chirurgové ho odbyli a poslali nám ho zpátky.

Bylo to v (pracovní) sobotu a já jsem sloužil víkend. Pan L. mě požádal, jestli bych mu nemohl zajistit přísun kyselého zelí, které mu na chirurgii zachutnalo. Mohl. Byl jsem mladej, blbej, empatickej a pana L. mi bylo vzhledem k jeho osudu líto. Alespoň si pochutná, řekl jsem si. Popadl jsem bandasku a spěchal na náměstí do obchodu Ovoce a zelenina a koupil mu kyselé zelí. Jeho vděčnost nejenže byla velká, ale přinesla i plody: v neděli ráno pan L. vítězoslavně předal sestřičkám teploměr, který sebral a spolkl na chirurgii a za přispění kyselého zelí ze sebe vypudil v blázinci.

Jak léta šla, říkal jsem si, že už mě nic nepřekvapí, ani ta dáma, co si stěžovala, že jí doma manžel nadává takovými výrazy, kterým ona vůbec nerozumí, takže ani neví, jak sprostě jí nadává a jestli jí vlastně nadává. Ani ten muž, co mi prozradil, že v manželství není spokojen, protože má za ženu vola. Jak jsem se mýlil. Dostal mě úspěšný mladý muž, jehož úspěch spočíval v tom, že ve svých dvaceti letech s odřenýma ušima prošel dalším ročníkem jakési podivuhodné školy.

Docela jsem mu to přál, protože některé neurotické obtíže mu znesnadňují a znepříjemňují život, který vede s velkorysostí lempla. Takže se zcela vykašlal na možnost pobytu ve stacionáři, jejž jsem mu sjednal na minulé prázdniny, a když se letos začal zajímat o možnost reparátu tamtéž, byla již všechna místa obsazena. Navzdory tomu však chce něco pro svůj zdravotní stav udělat. Protože netrpí chudobou, ani jeho tatínek není chudý, a jak se zdá, ani jeho kůň není chudý, požádal mě, abych mu na léto sehnal terapeuta, kterému by za jeho práci zaplatil.

Zprostředkoval jsem mu setkání s kvalitní psychoterapeutkou a po dvou dnech, přesně včera večer, jsem od něj dostal udiveně rozhořčený e‑mail: „Pane doktore, představte si, že paní doktorka chce docela hodně, tolik si ode mne nebere ani trenér koní, co trénuje i jezdce na velkou pardubickou. Ještě se optám, teď denní stacionář je již zavřený?“

Doktore, co tomu říkáte?!?! Říkám: LID MÁ PRÁVO NA ZDRAVÍ.

S texty psychiatra MUDr. Radkina Honzáka, CSc., se mohou čtenáři v posledních letech setkávat i na jeho internetovém blogu. Dr. Honzák je typem autora, jehož bezprostřední reakce na události jsou vlastně malými psychologickými studiemi, podávajícími s humorem obraz doby. Z několika desítek jeho populárně vědeckých textů vznikla knížka nesoucí titul Babičku potrkal jelen aneb Co tomu říkáte, doktore. Vyšla letos v nakladatelství Galén a výtvarného doprovodu se ujal klasik českého kresleného humoru Miroslav Barták.

Galén, ISBN 9788072628421, 212 stran, 250 Kč

Rejstřík



Copyright © 2000-2019 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky