Sto let české ortopedie. Obor s tradicí, odbornou silou i jasnou vizí

Na XXVIII. národním kongresu České společnosti ortopedie a traumatologie (ČSOT), který se konal u příležitosti 100. výročí založení odborné společnosti, zaznělo silné poselství: česká ortopedie poskytuje péči na vynikající úrovni, a to v rámci solidárního systému dostupného pro všechny. Odborníci však upozornili i na přetrvávající výzvy – zejména nedostatek kvalifikovaného personálu, komplikace při zavádění inovací a nadměrnou administrativní zátěž. Kongres zaznamenal rekordní účast a výrazný zájem odborné veřejnosti.

Česká ortopedie si letos připomíná významné jubileum – přesně před sto lety byla založena Československá ortopedická společnost. Toto významné výročí si připomněli ortopedi z Česka i ze zahraničí během XXVIII. národního kongresu ČSOT, který se uskutečnil v polovině května v Praze. Setkání se stalo nejen příležitostí k ohlédnutí za historií oboru, ale především k bilancování současné úrovně české ortopedie a k diskusi o budoucích výzvách.

Česká ortopedie má za sebou úspěšné dekády rozvoje, díky nimž se vypracovala na úroveň srovnatelnou s předními evropskými zeměmi. Současně však čelí výzvám spojeným s technologickým pokrokem, vzděláváním mladých lékařů i s dostupností inovativní péče.

Podle odborníků má naše ortopedie silnou tradici zejména v léčbě vrozených vad pohybového aparátu a operační léčbě zlomenin. Právě v těchto oblastech získali čeští lékaři mezinárodní uznání již v minulosti a své renomé udržují dodnes. Vývoj oboru však vyžaduje neustálé přizpůsobování aktuálním požadavkům medicíny, a právě na ně se ortopedi zaměřili při svých diskusích na kongresu.

Velkým tématem, kterému se věnovali, byla dostupnost špičkové péče a využití nejmodernějších technologií, jako jsou robotické operace či umělá inteligence. Jak však zdůraznili sami odborníci, k širšímu nasazení inovativních metod musejí být splněny nejen odborné, ale i systémové a finanční podmínky. I tato témata patřila k důležitým bodům diskuse o budoucnosti oboru.

Špičková péče dostupná všem

Přes dílčí výzvy, se kterými se česká ortopedie potýká, jsou čeští pacienti v oblasti péče o pohybový aparát jedněmi z nejlépe zabezpečených na světě. Dostupnost kvalitní léčby je podle odborníků jednou z klíčových předností českého zdravotního systému. „Český ortopedický pacient patří mezi pacienty s nejvyšší dostupností péče na světě – a zároveň za ni neplatí nic navíc. To je něco, co řada pacientů neumí dostatečně docenit. V řadě vyspělých ekonomik Evropy je ekonomická spoluúčast pacientů výrazně vyšší, čekací doby jsou delší a zcela běžně se čeká bez ohledu na diagnózu,“ zdůraznil prof. Jan Bartoníček s tím, že právě rychlost a dostupnost péče je významnou předností českého systému.

I podle předsedy ČSOT prof. Jiřího Galla poskytuje Česká republika péči, která je na velmi dobré až vynikající úrovni, a to bez ohledu na ekonomické možnosti pacientů. „Zásadní informací je, že naše péče je dostupná všem a není podmíněna finanční situací pacienta,“ uvedl na tiskové konferenci prof. Gallo. Zároveň upozornil, že vysoký standard péče ortopedi vnímají jako velkou přednost českého zdravotnictví, kterou chtějí zachovat i do budoucna.

Kvalitní péče se přitom netýká jen velkých klinických center, ale i regionálních pracovišť, která jsou rozmístěna rovnoměrně po celé republice. Podle MUDr. Jiřího Běhounka, sekretáře výboru ČSOT, disponuje Česko hustou sítí ortopedických oddělení a klinik, která pokrývá prakticky celou zemi. „Máme 64 primariátů na 76 okresů a devět plnohodnotných ortopedických klinik navázaných na lékařské fakulty. K tomu navíc existují další pracoviště – například v Liberci či Ústí nad Labem –, která fungují při nelékařských vysokých školách. To je velmi dobré pokrytí,“ vysvětlil Běhounek.

Dostupnost péče i vysoká úroveň odbornosti českých ortopedů je podle expertů nejen historicky zakotvena, ale i dlouhodobě udržitelná. „Naše péče je garantována státem, je solidární a systémově nastavena tak, aby ji mohli využívat všichni pacienti bez ohledu na jejich finanční možnosti,“ dodal prof. Vojtěch Havlas, místopředseda ČSOT, s odkazem na neutěšenou situaci pacientů v jiných evropských státech. Konkrétně uvedl problém dlouhých čekacích dob ve Velké Británii, kde čtyři roky pracoval.

Čekací doby v evropském kontextu

Přestože pacienti v Česku někdy vnímají čekací doby na ortopedické operace jako dlouhé, v mezinárodním srovnání patří ČR k zemím s relativně krátkými dobami. Podle prof. Bartoníčka, emeritního přednosty Ortopedické kliniky Ústřední vojenské nemocnice, je nutné se na čekací doby dívat nejen z hlediska absolutních čísel, ale také v kontextu s okolními zeměmi. „Pokud se srovnáváme se západními státy, jako je Velká Británie, Francie či Itálie, jsme na tom výrazně lépe. Například ve Velké Británii se čeká i dva až tři roky, pacienti byli v některých obdobích dokonce posíláni na operace do Francie,“ upozornil Bartoníček.

Předseda ČSOT prof. Jiří Gallo upřesnil, že v České republice je délka čekacích dob velmi různorodá a závisí na konkrétním regionu, diagnóze i závažnosti zdravotního stavu pacienta. „Čekací doby se u nás pohybují od jednoho měsíce u akutních případů až po dva roky v některých regionech u plánovaných operací. Víme o vládním nařízení, které hovoří o maximálně 52 týdnech, ale na některých pracovištích to prostě z kapacitních důvodů nejde splnit,“ uvedl prof. Gallo.

Důležitý je podle ortopedů také způsob, jakým pacienti čekací doby vnímají. Řada pacientů totiž přichází s nereálným očekáváním, že budou operováni do několika týdnů. „Přestože mají někteří pacienti obtíže řadu let, rozhodnou se je řešit až nyní. A pak očekávají, že zákrok proběhne do několika týdnů,“ popisuje prof. Bartoníček. Ortopedi jsou ale nuceni pacienty prioritizovat podle závažnosti jejich stavu a kapacity pracovišť.

Zásadní podle nich je, že urgentní pacienti, například ti, kteří potřebují vyměnit již dříve implantovanou náhradu nebo mají akutně se zhoršující stav, dostávají termíny velmi rychle. Tito pacienti jsou obvykle operováni v řádu týdnů. Naopak u plánovaných výkonů může být čekání delší, ale v evropském měřítku je stále velmi přijatelné. „O optimální čekací době se skoro nemluví a jistě by se o ní diskutovat mělo. Troufám si ale říci, že v rámci veřejného zdravotnictví na tom Česká republika v evropském kontextu není vůbec špatně, právě naopak,“ konstatoval Bartoníček.

Lidé a byrokracie jako úzké hrdlo

Navzdory vysoké úrovni české ortopedie se odborníci shodují, že jednou z hlavních překážek dalšího rozvoje oboru zůstává nedostatek personálu, a to především sálových sester, resp. instrumentářek. Podle prof. Jiřího Galla je právě situace s odborným personálem na operačních sálech aktuálně jedním z nejnáročnějších problémů v každodenní praxi ortopedů. „Jsme převážně operační obor a máme velké problémy se získáváním sálových sester a instrumentářek. Situace je složitá a každodenní úsilí vrchních sester je enormní,“ popsal prof. Gallo.

Nedostatek kvalifikovaného zdravotnického personálu komplikuje nejen každodenní práci, ale také prodlužuje čekací doby na plánované operace. Podle prof. Vojtěcha Havlase, místopředsedy ČSOT, je tento problém výrazný zejména ve větších regionech. „S rozvojem jednodenní chirurgie, která je trendem posledních let a v mnoha ohledech správným směrem, se zvyšují nároky na personální zajištění. Ve velkých regionech, jako je Praha nebo Brno, je ale akutní nedostatek sálových sester. To nám znemožňuje rozšiřovat elektivní operativu a zkracovat čekací doby na plánované výkony. V některých regionech se tak termíny operací pohybují i v řádu několika let,“ konstatoval.

Vedle personálního nedostatku komplikuje práci ortopedů také narůstající byrokracie a nedostatečná elektronizace zdravotnictví. Podle ortopedů by významně pomohl efektivní elektronický systém sdílení zdravotnických informací o pacientech napříč zdravotnickými zařízeními. „Chybí nám skutečně funkční elektronický pacient. Potřebujeme, abychom měli snadný přístup k rentgenologickým nálezům, anamnéze a dalším informacím z celé republiky. To by výrazně zefektivnilo péči a snížilo administrativní zátěž,“ poznamenal prof. Havlas, podle něhož současný systém administrativy ztěžuje ambulantní i nemocniční praxi v oblasti ortopedie a traumatologie. „V ortopedii je nápor obrovský – ať už v ambulancích, nebo na traumatologických pracovištích. Není výjimkou, že lékař v jediné službě ošetří i 100 až 150 pacientů,“ vylíčil.

Zefektivnění elektronické komunikace a zlepšení personální situace proto patří mezi klíčové priority, na něž by se podle ortopedů měly zaměřit zdravotnické instituce v následujících letech.

Vzdělávání a technologie potřebují víc podpory

Vedle personálních a administrativních překážek je podle ortopedů zásadní oblastí, která potřebuje větší podporu, vzdělávání a implementace nových technologií. Česká ortopedie patří k oborům s rychlým technologickým vývojem, a proto odborníci zdůrazňují nutnost kontinuálního vzdělávání lékařů.

Podle prof. Havlase sice ortopedická společnost aktivně organizuje praktické vzdělávací kursy, dlouhodobě však chybí systematická a kontinuální podpora ze strany státu. „Letos se nám díky podpoře z Národního plánu obnovy podařilo získat alespoň jednorázové prostředky na tyto aktivity. Chybí nám ale systémová, dlouhodobá podpora ze strany státu, která by zajistila stabilitu a kontinuitu ve vzdělávání napříč celým spektrem lékařů v oboru,“ upozornil prof. Havlas.

Další výzvou je financování inovativních technologií, jako jsou robotické operace nebo biologická léčba chrupavky, které jsou podle odborníků pro další rozvoj české ortopedie klíčové. Předseda ČSOT prof. Jiří Gallo uvedl, že v současnosti je implementace těchto technologií často komplikována ekonomickými překážkami. „Jako odborná společnost jsme se rozhodli podpořit trend roboticky asistované operativy. Aktuálně se ale potýkáme s tím, že ačkoli lze žádat o pořízení robotického systému přes přístrojovou komisi ministerstva, nejsou zajištěny úhrady spotřebního materiálu, který je s provozem spojen. A právě ten je zásadní – v případě jednoho zákroku jde o náklady kolem 30 000 korun,“ popsal aktuální překážky prof. Gallo.

Podle odborníků by měla být otázka dostupnosti inovativních technologií řešena systémově a s jasnou perspektivou, protože jde o klíčový faktor, který umožní české ortopedii držet krok se světovou špičkou. Prof. Havlas připomněl, že bez adekvátního financování mohou být některé slibné inovace nakonec nedostupné. „Tyto špičkové technologie vznikají v zemích jako Spojené státy, které mají téměř dvojnásobné náklady oproti nám – a to nikoli z veřejného rozpočtu, ale z kapes pacientů. Právě proto tam může být vývoj a implementace rychlejší. Naproti tomu solidární systémy, jako je ten náš, s tímto typem inovací často zápasí. Ne proto, že bychom to neuměli, ale protože nemáme dostatečně flexibilní systém financování těchto novinek,“ vysvětlil prof. Havlas.

Odborníci se shodují, že je třeba vytvořit takové podmínky, které umožní nejen další rozvoj vzdělávání ortopedů, ale i snazší přístup k moderním technologiím a léčebným metodám. Právě to podle nich rozhodne o dalším rozvoji oboru v České republice.

Sto let. A co dál?

Česká ortopedie si za uplynulých sto let získala mezinárodní uznání především díky výrazným osobnostem a přelomovým metodám, které zavedla do světové medicíny. Historicky si českoslovenští, později čeští ortopedi vybudovali renomé zejména v péči o vrozené vady kyčelního kloubu. „Naše ortopedie se už před válkou proslavila péčí o vrozenou dysplazii kyčlí – ať už konzervativní léčbou profesora Frejky v Brně, nebo operačními postupy profesora Zahradníčka v Praze,“ připomněl prof. Jan Bartoníček.

V poválečných dekádách československou ortopedii proslavil například přednosta olomoucké kliniky Arnold Pavlík, jehož konzervativní metoda léčby dětské kyčelní dysplazie pomocí tzv. Pavlíkových třmenů je dodnes považována za světově unikátní.  Česká ortopedie se do historie výrazně zapsala také zavedením metody stabilní osteosyntézy – operační léčby zlomenin – a domácí výrobou kvalitních implantátů pro ortopedické výkony. „V osmdesátých letech jsme byli v oblasti endoprotetiky a traumatologie na srovnatelné úrovni se Spojenými státy,“ uvedl prof. Bartoníček s tím, že tehdy položené základy umožnily české ortopedii držet krok se světovými trendy i po otevření hranic v roce 1989. „Dnes můžeme říci, že u nás je dostupná prakticky veškerá péče, která se poskytuje i jinde ve světě,“ dodal.

Současní představitelé oboru jsou přesvědčeni, že navzdory systémovým výzvám má česká ortopedie dostatečně velký potenciál navázat na své dosavadní úspěchy. Obor totiž čerpá nejen z historicky silné odborné základny, ale i z aktuálně velmi vysoké úrovně péče, kterou zajišťují pracoviště napříč republikou. „Naše odborná společnost je silně přesvědčena, že péče poskytovaná v našem oboru v České republice je na velmi dobré až vynikající úrovni – a hlavně je dostupná všem,“ uzavřel předseda ČSOT prof. Jiří Gallo.