Abdominální obezita a kardiovaskulární riziko
Vztah mezi hmotností a úmrtností má tvar křivky „J“, tj. osoby s nízkou hmotností (BMI pod 19) a naopak osoby s vysokou hmotností (BMI nad 25) mají vyšší úmrtnost než osoby s BMI v ideálním rozmezí, přičemž vznik nadváhy a obezity v mladším věku má horší prognózu než obezita vzniklá v pozdějším věku. Především abdominální distribuce tuku, tj. ukládání tukové tkáně v břišní dutině, je spojena s vysokým výskytem hypertenze a dalších kardiovaskulárních nemocí (ischemické choroby srdce, cévní mozkové příhody aj.). Tento typ obezity, který se připodobňuje tvarem k jablku, se nazývá centrální obezita, a je typický především pro mužské pohlaví. Typicky ženská obezita se připodobňuje svým tvarem k hrušce, neboť tuková tkáň se ukládá hlavně na hýždě a stehna; tento typ obezity se také nazývá periferní obezita a není spojen s vyšším rizikem kardiovaskulárních onemocnění. Nejlepším indexem pro určení typu obezity je poměr obvodu pasu (měřeného v nejobjemnějším místě břicha) a obvodu boků (mezi spina iliaca ant. super.) tzv. „waist to hip ratio“ (WHR). Je-li WHR větší než 0,85 u žen a 0,9 u mužů, lze definovat distribuci tuku typickou pro abdominální neboli centrální obezitu. V poslední době odborníci pro metabolický syndrom uvádějí, že pouhý obvod pasu může být ukazatelem abdominální obezity: obvod pasu větší než 102 cm pro muže a 88 cm pro ženy je důkazem abdominální obezity u severoamerické a evropské populace. Poslední diskuse expertů v Berlíně v dubnu letošního roku ukazují, že se možná tato čísla ještě sníží (pro muže obvod pasu na 94 cm a pro ženy na 80 cm). Je prokázáno, že abdominální obezita je spojena s inzulinovou rezistencí, tj. se sníženou citlivostí různých orgánů využívat inzulin ke zpracování glukózy; jedná se především o jaterní, svalovou a tukovou, ale i další tkáně. Inzulinová rezistence spolu s vyšší aktivitou sympatického nervového systému (SNS) se podílejí na vzniku dalších rizikových faktorů typických pro tzv. metabolický syndrom, ke kterému se řadí hypertenze, vyšší koncentrace triglyceridů, nižší koncentrace HDL cholesterolu v plazmě při krevním odběru nalačno, eventuálně rozvoj glukózové intolerance až diabetu 2. typu. Celý soubor těchto rizikových faktorů a dalších odchylek spojených s inzulinovou rezistencí vedou k předčasnému rozvoji aterosklerózy a jejích komplikací.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 9/2005, strana 53
Zdroj: