Ach, ty přesčasy…
Opakovaně žehrám na specifika zdravotnictví. Kdokoli se rozhodl být v této zemi ministrem, dopouští se stejných chyb. Neřeší obsah problému, ale formu. A neřeší příčiny problémů, ale pouze důsledky. O vítězství formy nad obsahem jsem se zmiňoval naposledy v souvislosti s transformací nemocnic, ale nebylo to nic platné. V případě pracovní doby stávající ministr také řeší důsledky, ale ne příčinu. Příčinou přemíry přesčasové práce není druh práce, ostatně ani chuť zdravotníků si přijít na peníze, ale špatná organizace práce, neodpovídající rozdělení kompetencí a odpovědnosti mezi zdravotnické profese, neefektivní organizace zdravotní péče, špatná alokace lidských zdrojů a finančních prostředků jako důsledek předchozího, a zejména pak rozpor mezi veřejnou zakázkou reprezentovanou sliby politiků občanům a finančními prostředky na naplnění této zakázky. Nic z toho se ministrům řešit nechce, řada z nich ani nechápe, co by řešit měla, a bezesporu by to ani neuměla.
Pan ministr Julínek chce po sedmnácti letech vyzrát nad falšováním výkazů o pracovní době. Dělá, jako by přesčasová práce a překračování limitů přesčasové práce byly až důsledkem nového zákoníku práce. Ne, není tomu tak, pane ministře. Limity se překračovaly vždycky, ale část se dala uklidit do tzv. pracovní pohotovosti na pracovišti. To je ale institut, který Evropská unie nezná, protože podle ní je každá přítomnost zaměstnance na pracovišti pracovní dobou. Takže stav byl stejný za starého i za nového zákoníku práce, pouze se změnily kategorie a problém vizuálně nabyl na naléhavosti. Přestože dnes dochází k překračování limitů, neznamená to, že by někdo ze zaměstnanců pomýšlel na to, že přestane pracovat, a někdo ze zaměstnavatelů na to, že to někomu zakáže, když na jeho místo nemá koho postavit. Katastrofické vize pana ministra jsou tedy plané. Dokonce by se dalo říci, že se dopouští šíření poplašné zprávy. Může si to dovolit. Pojistil se předtím senátorským postem.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 31/2007, strana B2
Zdroj: