Ad: Odborníci kritizují systém specializačního vzdělávání lékařů
MT 6/2009, str. B4
Přečetl jsem si v MT 6/2009 celostránkový souhrn debaty o „novinkách“ ve vzdělávání lékařů. Jsem tam citován a konstatuji, že se zněním komentáře se ztotožňuji. Rád bych přidal ještě jeden postřeh.
Během několika jednání na ministerstvu zdravotnictví ve věci vzdělávání jsme se ani jednou nesetkali s odpovědným vyšším úředníkem. Slovem my myslím sebe jako předsedu pediatrické společnosti a doc. MUDr. Hanu Houšťkovou, CSc., jako vedoucí katedry pediatrie na IPVZ. Jednou jsme byli po opakovaných odkladech pozváni na jednání s náměstkyní MUDr. Hellerovou, ale ta nás nechala čekat asi jednu a půl hodiny, a tak jsme odešli. Pozoruhodné bylo, že v okamžiku odchodu jsme se s paní náměstkyní potkali na chodbě – setkání se neuskutečnilo. Vždy (i během čekání na náměstkyni) s námi jednaly úřednice. Nešlo vlastně o jednání v pravém slova smyslu, protože úřednice (předtím Mgr Blahoslavová, nyní Lenka Bendová) o situaci ve vzdělávání v pediatrii nevědí nic. Informace o tom, jak se z absolventa lékařské fakulty stane kvalifikovaný lékař, možná slyšely na nějakém školení. Maximálně jsou schopny citovat z některých předpisů EU, které mají nabiflované. Co tím chci naznačit? Vedení i jednotlivé katedry IPVZ (coby struktury historicky odpovědné za vzdělávání) reprezentovaly personální autority v medicínských oborech. V čele kateder byli špičkoví odborníci. To oni rozhodovali o programu a kontrole vzdělávání (mimochodem, nesdílím názor MUDr. Veselého o atestační loterii, rovněž citovaný ve zmíněném článku – profesor. Švejcar si mne před atestací druhého stupně z pediatrie několikrát na svých vizitách nebo seminářich „proklepal“, než mne k atestaci pustil, přitom jsem byl sekundář z kliniky). Dnes o tak zásadních věcech, jako je délka programu, kritéria pro rezidenční místa a jejich finanční dotace, rozhodují tato děvčata z ministerstva od stolu. Proto mohou předkládat například nesmyslné bodovací systémy, které připomínají manažerské příručky pro střední ekonomické školy.
Jsem stále více přesvědčen o tom, že jeden z hlavních důvodů, proč máme tak zmatečnou situaci ve vzdělávání, je naprostá nekvalifikovanost tvůrců tohoto systému. Nevím, jaká kritéria jsou uplatňována při výběru úředníků pro tak důležité posty na ministerstvu zdravotnictví, ale pokud tam nebudou odborníci srovnatelní s těmi, co byli na IPVZ a jeho předchozích variantách, potom nelze nic lepšího čekat.
Vím, že můj názor na odborníky v IPVZ (nebo jinak nazvaných ústavech pro doškolování lékařů a farmaceutů) najde mnoho odpůrců. Politické pozadí jistě hrálo svou roli, významné posty schvalovaly orgány KSČ. Nevzpomínám si ale, že by katedru pediatrie vedl člověk, který by nebyl odborníkem, a ani u jiných oborů nemám přesvědčivý důvod si to myslet (a to vzdělávání sleduji asi 40 let).
Chci tedy říci, že když si ministerstvo zdravotnictví vzalo na svá bedra odpovědnost za vzdělávání lékařů a jeho organizaci, ať se opírá o zkušené odborníky, a nikoliv o nadějné, ale věci neznalé úředníky. Nechci se tím dotknout prof. MUDr. Jana Škrhy, DrSc., který byl vybrán, aby proces vzdělávání koordinoval. Ten už dávno nemá vliv na nic, co se tam dnes v této věci děje.
Výsledky nekvalifikovaného postupu u vzdělávání nelékařských profesí vidíme již dnes – nejsou zdravotní sestry ani pro rutinní péči, ani pro vysoce specializované činnosti. Tady nejde jen o platy, ale také o vzdělávací program a jejich realizaci.
Zdroj: