Ad OTC s omezením – zvládne lékárník to, co lékař?
MT 24/2008, str. A2–A3
Soudím, že nesouhlas lékařů s kategorií léků „bez lékařského předpisu s omezením“ svědčí pro skutečný zájem lékařů o vlastní pacienty. Nehodlají se vzdát možnosti pravidelného osobního setkávání se s nimi. Pouze při osobním setkání se vedle hlavního cíle kontrolního vyšetření, tj. posouzení změny zdravotního stavu a účinnosti léčby, případně její úpravy a rozpoznání nežádoucích účinků léků, může projevit i placebové působení kontaktu s lékařem a zvýšit compliance nemocného s léčbou.
Osobní setkání pacienta s lékařem zvyšuje také velmi významně možnosti primární, sekundární i terciární prevence, a to se širokým záběrem. Není důvod k pochybnostem o tvrzení doc. PharmDr. Alexandra Hrabálka, CSc., že lékárník má hluboké znalosti farmakoterapie. Zkušený lékař názor lékárníka na léčbu respektuje a radí se s ním. Lékárník však není školený v diagnostice a diferenciální diagnostice nemocí ani v nefarmakologických postupech komplexní léčby (režimové, dietetické, psychoterapeutické, rehabilitační, fyzikální postupy). Skutečnost, že praxe vydávání léků bez lékařského předpisu s omezením je běžná v řadě států EU, ještě neznamená, že je to praxe optimální. A cílem našeho snažení má být definovat optimum a poté se snažit k němu dospět.
Zdroj: