Ad Patří lithium do současné psychiatrie?
MT 13/2008, str. A7
Domnívám se, že i v 21. století lithium do současné psychiatrie patří. Poněkud mě mrzí, že někteří odborníci zvučných jmen nejprve dlouhodobě chválili profylaktické účinky lithia u bipolárních poruch a s příchodem nových antiepileptik najednou ztratili paměť. Nejen to - na konferencích, kongresech, symposiích s mezinárodní účastí před stovkami mladých psychiatrů prohlašují, že lithium je neúčinné a nebezpečné.
Podhodnocení významu lithia pro léčebné účely má zřejmě světový rozměr. Jsem v odborném kontaktu s jedním z nejlepších znalců lithia prof. M. Aldou z Kanady (Halifax, NS). Při výměně informací o lithioterapii vychází najevo, že v Kanadě jsou nastávající lékaři málo teoreticky informováni o použití lithia ve farmakoterapii, později v praxi předepisují psychofarmaka s menším evidence-based medicine, než je tomu u dobře prozkoumaného lithia, se kterým se proto ani nenaučí rutinně zacházet.
Chtěl bych doufat, že na misce vah cost/benefit o dalším osudu lithia budou rozhodovat odborná, nejen ekonomická hlediska. Pokud by mělo lithium dopadnout stejně jako několik solidních psychofarmak, u kterých se výroba tzv. nevyplácela, to by se snad objevitel lithia pro lékařské využití, Australan John Cade, začal obracet v hrobě.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 14/2008, strana A3
Zdroj:
