Alergenová imunoterapie: ve znamení komponentové diagnostiky

Moderní prostory konferenčního centra zámku Štiřín přivítaly počátkem listopadu již III. fórum alergenové imunoterapie, hojně navštěvované odborné akce pořádané Českou společností alergologie a klinické imunologie ČLS JEP. Jedním ze stěžejních témat byla diagnostika pomocí alergenových komponent, která zažívá v posledních letech mohutný rozmach.

V současnosti dvě nejběžnější diagnostické metody v alergologii – kožní prick testy (SPT) a stanovení specifického IgE – využívají k testování především alergenové extrakty. Oběma metodami lze stanovit, že se jedná o alergii, resp. senzibilizaci, otázkou ale zůstává, zda byla stanovena její skutečná příčina. „Podle našeho interního výzkumu asi u 25 % pacientů nelze pomocí alergenových extraktů stanovit příčinný alergen. V takovém případě je nutné dostat se ‚hlouběji‘, až na úroveň alergenových komponent,“ upozorňuje v úvodu svého sdělení RNDr. Tomáš Adamec, Ph.D., který působí na pozici medicínského a marketingového manažera ve společnosti Stallergenes.

Od extraktů ke komponentám

Pohledem alergologa obsahuje každý organický element našeho zevního prostředí tisíce různých molekul, pouze některé ale mají alergenní potenciál, těm říkáme alergenové komponenty. Příkladem může být pyl břízy – diagnostický extrakt z něj obsahuje jak směs druhově specifických komponent, v tomto případě specifických pro břízu, tak zkříženě reagující komponenty. „Příroda si ve své nekonečné složitosti v průběhu evoluce trochu ‚vypomáhala‘. I mezi vývojově velmi vzdálenými druhy používala podobné molekuly, které si díky tomu může imunitní systém predisponovaných jedinců ‚splést‘ – nedovede správně rozpoznat, že se jedná o jiné molekuly. V některých případech je tedy velmi žádoucí přesně rozlišit, zda molekula, na kterou nemocný reaguje tvorbou pupenu u kožního testu či pozitivní hodnotou specifického IgE, je skutečně specifická pro konkrétní alergenový zdroj a zda správně usuzujeme, že je původcem příslušné senzibilizace. Posunem od extraktů ke komponentám dokážeme výrazně zpřesnit profil specifických IgE protilátek,“ vysvětluje T. Adamec.

Zkříženě reagující komponenty

Jak se tedy postupuje v oblasti komponentové diagnostiky? Na prvním místě je podle T. Adamce stanovení druhově specifických (primárních) alergenů, dále zkříženě reagujících komponent, důležitá je i stabilita a množství, ve kterém se konkrétní komponenta vyskytuje: „U každé komponenty alergenového zdroje jsme dnes schopni určit, zda je druhově specifická či zkříženě reagující. IgE proti druhově specifickým komponentám indikují primární senzibilizaci – didaktickými příklady mohou být Phl p 1 bojínku, Ara h 2 arašídu či Bet v 1 břízy. IgE proti zkříženě reagujícím komponentám mohou reagovat na podobné proteiny, příkladem je situace, kdy pacienti alergičtí na roztoče (Der p 10) bývají díky ‚evolučnímu konzervatismu‘ alergičtí i na garnáty (Pen a 1). Imunitní systém rozpoznává různé molekuly díky podobnosti jejich epitopů (viz dále) jako stejné a začne na ně útočit.“ Typickou zkříženě reagující komponentou je rodina PR‑10, která je silně „evolučně konzervovaná“, a komponenta břízy Bet v 1, která je zdrojem primární senzibilizace, vyvolává zkříženou reakci také se sójou (skrze komponentu Gly m 4), případně s arašídem (komponenta Ara h 8).

Pokud jsou klinické projevy vyvolané druhově specifickými komponentami, pak je na místě zvážení AIT. Senzibilizace pouze na zkříženě reagující komponenty neznamená, že by AIT nebyla pro pacienta vhodná, je ale nutné dále hledat primární příčinu senzibilizace.

„Jednotlivé alergenové komponenty lze seskupovat do ‚rodin‘, které mají alespoň podobnou biochemickou charakteristiku, ze které pak vyplývá míra lability/stability dané komponenty. Zjednodušeně lze říci, že labilní alergenové komponenty vedou spíše k lokálním alergickým reakcím, zatímco stabilní komponenty spíše k systémovým,“ vysvětluje T. Adamec a dodává, že to ovšem neznamená, že labilní komponenta nemůže vyvolat systémovou reakci a naopak.

„Využití alergenových komponent tedy může pomoci zlepšit diagnostiku alergie. Umožní určit, co je primárním zdrojem senzibilizace a co je pouze důsledkem zkřížené reaktivity. Může také napomoci identifikovat pacienty vhodné pro AIT a může se vyjádřit i k pravděpodobnosti vzniku systémové reakce,“ uzavírá T. Adamec.

Komponentovou diagnostikou v klinické praxi se zabýval i druhý přednášející, doc. MUDr. Martin Hrubiško, PhD., z Oddělení klinické imunologie a alergologie Onkologického ústavu sv. Alžbety v Bratislavě. Podle něj je výhodou extraktů to, že obsahují vícero alergenových komponent, díky tomu je i zvýšená pravděpodobnost záchytu onemocnění – je tak možné potvrdit, že pacient je alergik. Nevýhodou je nízká specificita, a tím i častá polyreaktivita testů v důsledku zkřížené reaktivity specifických IgE. Výhodou komponentové diagnostiky je naopak vysoká specificita při testování konkrétní, přesně definované molekuly a pomoc při indikaci AIT. Ještě dlouho ale bude platit, že v klinické praxi budou potřebné obě tyto diagnostické metody.

Zdroj: Medical Tribune