Ambulantní diagnostika močové inkontinence
Inkontinence moči (UI) je poddiagnostikovaná choroba, která postihuje miliony žen na celém světě a způsobuje závažné materiální i emoční následky nejen jim, ale i jejich rodinám. Dříve ženy jen nerady informovaly své lékaře o problémech s únikem moči. S rostoucím povědomím o této chorobě se však jejich postoje změnily a nyní stále více žen žádá své gynekology o pomoc při diagnostice a terapii močové inkontinence. Cílem našeho článku je shrnout současné poznatky o hlavních typech inkontinence moči, o diagnostických technikách, rizikových faktorech, významnosti anamnézy, jakož i o doporučených vyšetřovacích postupech a komplementárních ambulantních testech pro posouzení funkce dolních cest močových. V článku rovněž navrhujeme provádět základní diagnostiku v každé gynekologické ambulanci. Je to rychlé, levné, bezpečné a dostačující pro počáteční terapii většiny žen trpících inkontinencí moči. V indikovaných případech zmiňujeme rovněž složitější diagnostické modality.
Jak již bylo řečeno, inkontinence moči je časté, obtěžující a nákladné onemocnění. v severoamerickém souboru ambulantních pacientek, čítajícím téměř 25 000 žen, jich 37 % uvedlo výskyt močové inkontinence během uplynulého měsíce a téměř polovina z tohoto počtu hodnotila své příznaky jako středně až velmi závažné. Obdobné výsledky uvádí nedávná mezinárodní studie, která tvrdí, že příznaky inkontinence moči postihují více než 30 % všech žen,což je číslo, které zdatně sekunduje výskytu klasických chronických onemocnění typu hypertenze či diabetu NIH potvrdily, že celkové roční přímé náklady na léčbu inkontinence (zahrnující vše od antiinkontinečních pomůcek až po dlouhodobou ústavní léčbu) jsou vyšší než náklady na léčbu nemocí, jako je osteoporóza či artróza.
…
Komentář
Autor: Prof. MUDr. Michael Halaška, DrSc.
S preambulí článku jistě můžeme všichni souhlasit, i když není obvyklé číst z pera anglosaských autorů skrytě kritická slova o úrovni osvěty a péče o inkontinentní v jejich zemích. Za návrhem na vyšetřování a léčbu dysfunkce močového traktu v každé gynekologické ambulanci však patrně stojí firemní zájmy.
Již v údajích o prevalenci obtíží nacházím údaje pocházející z autocitace; není jisté, že stupeň závažnosti inkontinence byl hodnocen objektivně, neboť tak vysoký podíl těžce inkontinentních pacientek přicházejících ke gynekologovi z jiných důvodů je nepravděpodobný. Jeden z autorů ve svých předchozích pracích uvádí podíl inkontinentních u gynekologa 20 %.
Tabuizace symptomů i celé problematiky je známa a v Evropě byla v minulé době překážkou kauzálního řešení. Uvedená základní diagnostika inkontinence je v zemích EU součástí komplexního urogynekologického vyšetření. Podrobná anamnéza za použití standardizovaných dotazníků je jistě velmi důležitá. Každé pracoviště u nás pro svou diagnózu i určení kvality života před a po léčbě používá některou ze známých pomůcek (Gaudenz, Kings Health, Nottingham). Kterýkoli z nových dotazníků, předem podrobených nezávislému statistickému posouzení, je přijatelný. Zvláště důležité, jak ostatně autoři uvádějí, je rozlišení mezi dvěma základními skupinami dysfunkce, jimiž se gynekolog zabývá, tj. urgentní (UI) a stresovou (SI) inkontinencí. Dále je významné posouzení kvality života.
…
Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 1/2005, strana 15
Zdroj: