Americká cesta k embryonálním kmenovým buňkám
Pro embryonální kmenové buňky je typická schopnost neomezeného množení v laboratorních podmínkách a dále schopnost zareagovat na vhodné stimuly (především na přítomnost růstových faktorů) diferenciací ve specializovanou tělní buňku. Embryonální kmenové buňky se mohou diferencovat na kterýkoli z 230 typů buněk dospělého lidského těla. To je také důvod, proč se ocitají v centru zájmu současné medicíny. Lékaři by z nich mohli pěstovat buňky pro tzv. buněčnou terapii. Pacienty po infarktu by pak léčili nově vytvořenými buňkami srdeční svaloviny. Laboratorně vypěstované neurony by pomohly nemocným s Parkinsonovou chorobou. Diabetikům by přinesly naději na uzdravení nově vytvořené buňky slinivky produkující inzulin. Embryonální kmenové buňky lze získat z časných lidských zárodků ve stadiu blastocysty (tj. zhruba 6. den vývoje po oplození vajíčka spermií). Tento způsob produkce embryonálních kmenových buněk však naráží na razantní odpor těch, kdo vnímají lidské embryo jako lidskou bytost. Laboratorní proměnou v masu embryonálních kmenových je embryo jednou provždy zničeno. To je také důvod, proč v USA a některých dalších zemích není tvorba nových embryonálních kmenových buněk povolena a stát ji odmítá podporovat. V USA je od roku 2001 ze státních zdrojů financován jen výzkum využívající již hotové linie embryonálních kmenových buněk. Ty ale nestačí potřebám výzkumu a mnohé z nich jsou pro případnou léčbu pacientů zcela nevhodné.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 15/2005, strana 17
Zdroj: