Američtí farmaceuti musejí rozlišovat i podle pojistky pacienta

The Boston Times – tak studentka farmacie Barbora Bártová nazvala svůj deník, který si psala během výměnné stáže v USA. Pro Medical Tribune své poznatky shrnula ve stručnější formě.

V rámci projektu Student Exchange Programme, který pořádá mezinárodní instituce studentů farmacie (International Pharmaceutical Students’ Federation), jsem participovala na měsíční stáži organizované Massachusetts College of Pharmacy and Health Sciences v Bostonu, hlavním městě amerického státu Massachusetts. Jako jedna ze šesti studentů z celého světa jsem tak měla možnost získat základní přehled o zdravotnickém systému v USA a úloze farmacie v něm.

Americké zdravotnictví – jaké že vlastně je?

Zdravotnictví USA je ve světě i doma hodnoceno rozporuplně. Lékařská péče je zde v mnoha aspektech jedna z nejlepších na světě, zároveň je však pro velkou část populace nedostupná. Systém se k jednotlivým pacientům chová rozdílně z důvodu mnoha druhů existujících pojištění – pojišťovací kanceláře si své klienty vybírají podle jejich zdravotního stavu a i výše úhrady se liší pacient od pacienta. Zdravotní pojištění je také výraznou zaměstnaneckou výhodou, tudíž závisí i na smlouvě zaměstnavatele s danou pojišťovnou. Obecně platné jsou však dva základní vládní programy placené státem, určené pro nejnižší třídu společnosti (nemajetní, lidé bez domova – Medicaid) a pro seniory a zdravotně postižené (Medicare). Zdravotní péče je pro občany USA, kteří náležejí do první kategorie, takřka zdarma, za léčiva se platí symbolický poplatek, např. 1 až 5 USD. Takoví pacienti pocházejí nejčastěji z ulice a trpí těmi nejzávažnějšími chorobami (AIDS, vážné imunitní nemoci). Do skupiny občanů s nárokem čerpat „výhody“ tohoto pojištění je náročné se kvalifikovat, v zásadě je také platné pouze v ohrožení života. Úhrada za lékařské služby pro občany s pojištěním Medicare i Medicaid probíhá ze státního rozpočtu, ve stejné výši do této pomyslné kasy poté přispívá i federální rozpočet. A pak samozřejmě i ti, kteří za svá pojištění řádně platí.

Pro střední společenskou třídu se cena léčiv pohybuje v řádech stovek dolarů, což je v přepočtu několik (desítek) tisíc českých korun. Američtí farmaceuti pracující v lékárně mají tedy z výše uvedených důvodů těžší práci než ti čeští: slovy studentského slangu mají o jeden „telefonní seznam“ (typ pojištění – výše úhrady léčiva) k zapamatování navíc. Je tedy zřejmé, že současná tvář americké zdravotní péče spolu se systémem vzdělání jsou těmi hlavními faktory, které vytvářejí často velmi znatelné sociální rozdíly mezi tamějšími obyvateli.

Vžila jsem se do role americké studentky

Zajímala jsem se především o možnosti budoucího uplatnění. Tomu samozřejmě předchází absolvování šesti let studia a konečně závěrečná zkouška, za kterou je studentům udělován titul PharmD (i když připomíná farmaceutický doktorát, v českém vzdělávacím kontextu se jedná o magisterský titul). O rok delší studium než v ČR nabízí získání zkušeností z každého farmaceutického odvětví (veřejná a nemocniční lékárna, klinická farmacie, průmysl, akademické prostředí), studenti tak mají jasnější představu o možnostech své budoucí realizace.

Ať už v Americe či u nás, veřejná lékárna je jedno z nejžádanějších míst pro graduované farmaceuty. V USA po náročném studiu toto pole působení nevyžaduje žádná další zaučení, naopak není výjimkou, když se čerstvý farmaceut okamžitě stane vedoucím lékárny. Platové ohodnocení lékárníků se po nástupu na příslušná pracoviště pohybuje i v částkách 5 až 6 tisíc amerických dolarů za měsíc – zejména tento důvod je láká k výběru veřejné lékárny jako svého prvního pracovního umístění. Na rozdíl od ostatních možností, kterých se americkým farmaceutům v oblasti zdravotnictví dostává, tu však neexistuje kariérní (v zásadě ani platový) růst. Soukromé lékárny tu však nehledejme, ty vycházejí pouze z dlouholeté rodinné tradice. Takové však nemohou konkurovat řetězcům (např. Walgreens, CVS Pharmacy aj.), které mají strukturu klasických obchodů se smíšeným zbožím. V koutech takových komplexů pak obsluhují farmaceuti. Pro výdej na recept existuje nevýrazně stavebně oddělený prostor – pokud ten nedostačuje z hlediska soukromí k řešení pacientova problému, často jsou k nalezení tzv. lékárny IV. typu neboli malé konzultační místnosti.

Pohodlí nade vše

V USA pochází 99 % léčiv z průmyslové výroby. Americké lékárny připravují IVLP s frekvencí jednou do týdne, výjimkou není ani příprava jednou za měsíc, např. na venkově. Existují však specializované lékárny pro přípravu (lépe úpravu) léčiv: koncentrace účinné látky, příprava čípků, míchání mastí. Na druhou stranu však existují velice přísná pravidla, která nedovolují přímé zacházení s rostlinnými substancemi.

Dispenzace je zde efektivní hlavně proto, že takřka všechny recepty vystavené předepisujícím lékařem existují v elektronické podobě. I v takovém případě je nutné nejen pro archivaci recept z centrálního úložiště vytisknout a příslušné léčivo označit štítky informujícími pacienta o způsobu jeho užívání, ceně apod. E‑recept se tak stává komunikačním nástrojem mezi jednotlivými lékaři, shromažďuje totiž informace o pacientových (často vzájemně probíhajících) medikacích.

Kliničtí farmaceuti mají velkou výhodu kariérního růstu

V tomto okamžiku se protíná funkce klasického lékárenství s klinickou farmacií – oblastí, která za poslední desetiletí zažila v USA výrazný progres. Studium klinické farmacie trvá o dva roky déle, ale nabyté znalosti a zkušenosti se vyplatí. Klinická farmacie se zkrátka stává vzrušující výzvou pro ctižádostivé studenty – takoví pak stojí vedle lékařů a rozhodují o postupu léčby pacientů. Kliničtí farmaceuti pracují v celém týmu na jednotlivých odděleních nemocnic a kontrolují každou tabletu, která se pacientům podává, o to spíš, pokud jich je několik a mohly by vzájemně interagovat. Je tu zároveň možnost kariérního růstu. Pracovní místa v prestižních nemocničních komplexech nabízejí mnohé výhody, z hlediska platu se může výše uvedená částka farmaceuta pracujícího ve veřejné lékárně navýšit. Třeba třikrát.

Zeptejte se Američana na jeho zážitky z „vejšky“: „Alma mater? Byla mi drahá!“

Jako na každé soukromé vysoké škole v USA, i za studium farmaceutických věd se platí roční školné ve výši několika set tisíc korun. Univerzita MCPHS, Massachusetts College of Pharmacy and Health Sciences, po Harvardu nejstarší v Bostonu, které o jeden rok uniká i prvenství na žebříčku nejstarších a největších farmaceutických univerzit v USA, zprostředkovala průběh mé letní stáže. Studenti prezenčního studia na této škole platí poplatek, který v přepočtu činí 600 až 800 tisíc korun. Peníze univerzita přijímá, občas ale také vydává: podporováni jsou zejména ti studenti, kteří jsou pro univerzitu přínosní, např. reprezentanti školního baseballového týmu, úspěšní studenti – muzikanti apod. I když je v Americe vyšší životní úroveň než u nás, částka za vysokoškolské studium je vysoká i pro místní – naprostá většina rodičů nedokáže platit takový obnos bez zřízení půjčky. Stát se vysokoškolským studentem v USA vyžaduje zkrátka zodpovědné zvážení, jestli vůbec a jaký obor studovat. Také to přináší potřebu být zodpovědným studentem – na některých univerzitách je nutné platit i za opakování zkoušky v případě předchozího neúspěchu. Z výše uvedených důvodů snad není můj pocit ohledně pokorného postoje amerického studenta ke studiu mylný.

V Čechách jsme si rovni. Alespoň před fonendoskopem.

Pokorný ke studiu, pokorný ke zdraví. Nerozvážnost se tu nevyplácí. Snadno se totiž může stát beznadějí. Mnohem víc než nabytým majetkem, tím měřítkem srovnání, se obyvatelé Nového světa liší spíše úrovní dosaženého vzdělání. Maturita či vysokoškolský diplom, takový rozdíl nebolí. To však neplatí o chybějícím zdraví, respektive zdravotním pojištění. Při své návštěvě Spojených států amerických jsem si uvědomila, co znamenají ta tři slova: univerzální zdravotní péče. Mít šanci. A mít ji stejnou.

Zdroj: Medical Tribune