Analýza efektu ocrelizumabu u pacientů s roztroušenou sklerózou s vyšším stupněm disability
Ocrelizumab, humanizovaná monoklonální protilátka zaměřená na povrchový antigen B lymfocytů CD20, snižovala v pivotních klinických studiích fáze III OPERA I a II u pacientů s remitentní‑relabující roztroušenou sklerózou (RR RS) a ve studii ORATORIO u nemocných s primárně progresivní roztroušenou sklerózou (PP RS) aktivitu onemocnění na statisticky významné hladině. Nová post hoc analýza potvrdila, že léčba ocrelizumabem má význam i u pacientů s výchozí hodnotou skóre EDSS vyšší než 4, respektive než 5 a 6.
Ve studiích OPERA I a II byla účinnost ocrelizumabu porovnávána s interferonem β‑1a (IFNβ‑1a), ve studii ORATORIO pak byla hodnocena proti placebu. Nová analýza se zaměřila na efekt ocrelizumabu u pacientů s výchozí hodnotou EDSS vyšší než 4, resp. 6. EDSS 4 znamená, že pacient neujde větší vzdálenost než 500 metrů bez odpočinku, u EDSS 6 není pacient schopen chůze bez opory. Většinou jsou do studií zařazováni pacienti s nižší EDSS, a tak o účinnosti léčby u nemocných s vyšší disabilitou nejsou dostatečná data.
V nové analýze byly hodnoceny dvojitě zaslepené fáze všech tří studií. Hodnocenými parametry byly:
- doba do 24týdenní potvrzené progrese disability (CPD‑EDSS, zhoršení o jeden bod na škále EDSS u pacientů s výchozí hodnotou ≤ 5,5 nebo o 0,5 bodu u nemocných s výchozí hodnotou ≥ 5,5);
- doba do potvrzeného prodloužení času dosaženého v Nine‑Hole‑ ‑Peg testu (CDP‑9HPT) o 20 procent po dobu minimálně 24 týdnů;
- doba do potvrzeného prodloužení času v testu chůze na 25 stop (CDP‑T25FT) o 20 procent po dobu minimálně 24 týdnů;
- kompozitní cílový ukazatel složený z CDP‑EDSS, CDP‑9HPT a CDP‑T‑ 25FT, který byl definován jako zhoršení alespoň v jedné hodnotě.
Výsledky
Ve studiích OPERA I a II bylo celkem 375 pacientů s EDSS ≥ 4 a ve studii ORATORIO činil počet nemocných s EDSS ≥ 4 dokonce 507. EDSS > 5,0 mělo ve studiích OPERA 92 pacientů a ve studii ORATORIO bylo 88 nemocných s EDSS > 6,0.
Počáteční demografické charakteristiky a anamnéza onemocnění byly v ramenech s ocrelizumabem vs. kontrolní ramena srovnatelné. Hodnoceno bylo 96týdenní období u studií OPERA I a II a 120 týdnů u studie ORATORIO (dvojitě zaslepené fáze).
Studie OPERA I a II prokázaly redukci počtu pacientů s RR RS v kritériu CDP‑EDSS u nemocných s EDSS ≥ 4 o 63 % (HR = 0,37; 95% CI 0,16–0,84, p = 0,013), u nemocných s EDSS > 5,0 byl rozdíl ještě výraznější, a to o 71 % (HR = 0,29; 95% CI 0,06–1,39, p = 0,097).
Podobných výsledků bylo dosaženo ve studii ORATORIO. Došlo k redukci počtu pacientů s PP RS v kritériu CDP‑EDSS u nemocných s EDSS ≥ 4 o 29 % (HR = 0,71; 95% CI 0,54–0,94, p = 0,017); u nemocných s EDSS > 6,0 rozdíl činil 49 % (HR = 0,51; 95% CI 0,25–1,00, p = 0,046). Další výsledky jsou znázorněny v tabulce.
V diskusi autoři uvádějí, že včasné zahájení léčby je kritickým okamžikem pro oddálení rozvoje disability. Předpokládalo se, že léčba není již přínosná, když dojde k akumulaci disability, což představuje umělou bariéru v dostupnosti léčby pro pacienty s vyšším EDSS. Nová post hoc analýza pivotních studií fáze III s ocrelizumabem toto dogma však vyvrací a prokazuje, že z léčby profitují i nemocní s vyšším stupněm disability. I u pacientů s RR RS a PP RS s hodnotou EDSS nad 4 (5 i 6) zpomaluje ocrelizumab dosažení 24týdenní CDP‑EDSS a prodlužuje dobu do zhoršení poruch funkce rukou i do zpomalení chůze. Limitací této studie je malý počet pacientů s nejvyšším stupněm disability (EDSS 5 a 6) a kratší doba sledování (96 a 120 týdnů). Autoři upozorňují na nutnost provést další prospektivní studie u pacientů s pokročilejší disabilitou.
Zdroj: Wolinsky JS et al. An exploratory analysis of the effcacy of ocrelizumab in patients with multiple sclerosis with increased disability. Mult Scler J Exp Transl Clin. 2020 Mar 16;6(1):2055217320911939.
Zdroj: MT