Angiologie na mezinárodních kongresech v roce 2025

Letošní 51. angiologické dny s mezinárodní účastí se konaly od 5. do 7. března v Praze. Na jejich programu zaznělo i sympozium podpořené společností Servier, mapující pokroky angiologie na mezinárodních kongresech v uplynulém roce. Přednášející se ohlédli za EVF, ESC a ESVS 2025.

Evropské žilní fórum v Krakově

Evropské žilní fórum (European Venous Forum – EVF), které se konalo ve dnech 26.–28. června 2025 v Krakově, představuje jednu z nejvýznamnějších evropských konferencí v oblasti žilních onemocnění. Poznatky z tohoto odborného setkání prezentoval MUDr. Simon Jirát z Angiocentra Komořany v Praze.

„Kongres se nesl ve znamení určité změny paradigmatu – změny v nahlížení na chronické žilní onemocnění (CHŽO) jako na jednoduchý žilní izolovaný problém, na prokázané provázání žilních a srdečně‑cévních chorob a také v nahlížení na žilní nedostatečnost jako na další rizikový faktor (RF) rozvoje kardiovaskulárních (KV) onemocnění,“ uvedl MUDr. Jirát. Jak doplnil, po mnoho let byly žilní a KV choroby nahlíženy jako odlišné patofyziologické entity, avšak poslední roky s narůstající evidencí začalo být zřejmé, že jde o simplifikaci problémů. Právě na propojení těchto onemocnění se ve svém sdělení zaměřil na kongresu EVF prof. L. De Luca z Itálie, který v tomto kontextu prezentoval hned několik studií a metaanalýz.

Framinghamská studie sledující přes 5 000 osob ve věku 30–62 let s žilními varixy prokázala jasnou asociaci žilních onemocnění s koronární chorobou, srdečním selháním (SS), cévní mozkovou příhodou a periferní arteriální nemocí [1]. Tuto asociaci potvrdila i novější Gutenbergova studie sledující téměř 10 000 pacientů po dobu deseti let. Pacienti s varixy a žilní nedostatečností vykazovali KV onemocnění s vyšší incidencí i prevalencí než nemocní bez žilní choroby, zvyšující se s narůstajícím stadiem CHŽO [2]. Další důkaz přinesla finská studie (Tampere 1989), kde incidence a prevalence SS byly u pacientů s varixy při sledování v pětiletém období výrazně vyšší než u lidí bez CHŽO, nezávisle na věku, hmotnosti a pohlaví [3]. Data o provázanosti periferní arteriální choroby s varixy dolních končetin přinesla Taiwanská observační studie, kde během 10 let rozvinuli pacienti s CHŽO výrazně vyšší počet obliterujících onemocnění končetinových tepen [4].

Jak MUDr. Jirát připomněl, srdeční a žilní onemocnění sdílejí nejen společné rizikové faktory, ale také patofyziologické mechanismy, zejména chronický zánět, endoteliální dysfunkci a trombózu. Řada dlouhodobých observačních studií již prokázala souvislost mezi žilní nedostatečností a vyšším výskytem závažných KV příhod (zvyšujícím se s narůstajícím stadiem CHŽO) i s celkovou mortalitou.

Prof. De Luca prezentoval novou metaanalýzu zahrnující všechny studie publikované do 3/2025, jejíž výsledky jednoznačně potvrzují asociaci a provázanost obou těchto onemocnění, a proto je na CHŽO nutno nahlížet jako na nový RF rozvoje KV onemocnění s vyšším výskytem MACE (Major Adverse Cardiovascular Events; kompozitní ukazatel závažných kardiovaskulárních příhod) i celkové mortality.

Na pacienty v časných fázích CHŽO se ve svém vystoupení zaměřil prof. J. H. Ulloa z Kolumbie, který doložil, že již počáteční stadium žilního onemocnění s sebou nese zvýšenou mortalitu, která se s jeho progresí zvyšuje. Zároveň zdůraznil, že zastoupení pacientů v časných fázích (C0s–C1) CHŽO je celosvětově velmi vysoké.

Prezentoval také výsledky metaanalýzy hodnotící vliv léčby mikronizované purifikované flavonoidní frakce (MPFF^®, Detralex^®) na redukci symptomů v počátečních stadiích nemoci se závěrem významné redukce intenzity žilních symptomů (bolest, pocit těžkých nohou, křeče) nebo vymizení těchto příznaků. Data podle něho také jednoznačně potvrdila pozitivní vliv léčby MPFF® na kvalitu života (QoL) nemocných. Své sdělení uzavřel s tím, že CHŽO je potřeba začít léčit již od počátečních stadií [5].

Profesor A. Mansilha z Portugalska se zaměřil na vliv MPFF^® na symptomy a projevy ve všech stadiích CHŽO. V již zmíněné metaanalýze téměř 46 000 pacientů z 56 klinických studií (zřejmě nejrozsáhlejší metaanalýza provedená s venofarmaky) bylo prokázáno na zhruba 40 000 pacientech v 51 hodnocených studiích příznivé ovlivnění symptomů (bolest, pocit tíhy, křeče, diskomfort, pocit otoku, pálení atd.) ve všech stadiích CHŽO. Na menším vzorku (téměř 25 000) pacientů (33 studií) také prezentoval pozitivní ovlivnění objektivních známek CHŽO od otoku až po bércový vřed pomocí léčby MPFF^®.

Na význam ovlivnění QoL u žilních pacientů již v počátečních stadiích upozornila doc. MUDr. D. Čelovská ze Slovenska, která připomněla, že tito pacienti často trpí depresemi, poruchami spánku, sníženou pracovní schopností a s tím souvisejícími socio‑ekonomickými dopady. Zdůraznila, že CHŽO není zdaleka jen estetický problém, ale významným způsobem ovlivňuje QoL nemocných, která s vyšším stadiem CHŽO významně klesá. V prezentovaném systematickém přehledu a metaanalýze MPFF^® jednoznačně prokázala signifikantní benefit na QoL u všech čtyř základních dimenzí: bolest, fyzické omezení, sociální vlivy a psychika pacienta.

„Chronické žilní onemocnění je vysoce prevalentní, progredující zánětlivé onemocnění, které je spojeno s vyšším výskytem KV chorob i celkové mortality a sníženou kvalitou života již v časných stadiích. Silná data z metaanalýz a klinických studií opravňují zahájit léčbu tohoto onemocnění již v časných stadiích, a to včetně účinné farmakoterapie, a tuto léčbu vést dlouhodobě. Mezi venofarmaky má stále výsadní postavení MPFF^®,“ shrnul nejdůležitější poznatky z EVF MUDr. Jirát.

ESC 2025 aneb co hýbe angiologií

Na témata výrazně ovlivňující angiologii se v průběhu kardiologického kongresu ESC, který se konal na přelomu srpna a září 2025 v Madridu, zaměřila předsedkyně České angiologické společnosti ČLS JEP doc. MUDr. Debora Karetová, CSc., z II. interní kliniky kardiologie a angiologie VFN v Praze.

„Dnes se stále mluví o ateroskleróze jako o metabolické nemoci, je tedy zřejmé, že má v sobě aspekty metabolické poruchy. Klíčová je stále hypolipidemická léčba. Z nových doporučení prezentovaných v roce 2025 máme již dnes v ruce kromě nákladných moderních přípravků řadu účinných možností, jako je kombinační léčba ezetimibem s vysokodávkovanými statiny, kterou jsme schopni snížit LDL‑C až o 60 procent. A využívat můžeme i další modality. Samozřejmě, že i při medikaci inhibitorem PCSK9 by měla být ponechána léčba statiny, pokud se nejedná o prokázanou intoleranci této medikace,“ věří doc. Karetová.

Podle inovovaných doporučení pro léčbu hyperlipoproteinémie (HLP), resp. snížení LDL‑C jsou tedy statiny stále základem medikace, doporučeni je kombinovat je s ezetimibem, případně přidat kyselinu bempedovou.

Častým tématem je také Lp(a), který je jedním z biomarkerů uplatňujících se kromě CRP v evaluaci rizika aterosklerózy. Jeho vysoké hodnoty jsou jasnými prediktory zvýšeného rizika KV příhod. Podle současných doporučení by Lp(a) měl být každému stanoven alespoň 1× za život. „Pacienti s ischemickou chorobou dolních končetin (ICHDK) jsou v kategorii vysokého až extrémního rizika, což znamená s léčbou LDL‑C cílit pod 1,4, resp. pod 1,0 mmol/l, základem je vždy kombinační léčba. Lp(a) nám často slouží k reklasifikaci rizika, kdy u nízkorizikových pacientů jeho vysoká hodnota riziko zásadně zvyšuje,“ vysvětlila doc. Karetová.

Agonisté GLP‑1 (exenatid, lira‑, sema‑, dulaglutid, lixisenatid) a duální agonisté GLP‑1/GIP (tirzepatid) patří mezi moderní léky, které způsobují supresi sekrece glukagonu, zpomalují vyprazdňování žaludku a ovlivňují centrální snížení chuti k jídlu. Jejich metabolický efekt se odráží ve snížení postprandiální i lačné glykémie s nízkým rizikem hypoglykémie a redukci tělesné hmotnosti. Současně mají příznivé KV a renální efekty.

Jak doc. Karetová připomněla, v retrospektivním porovnání agonistů GLP‑1 s gliptiny (inhibitory DPP‑4) (n > 17 000) u pacientů s pokročilou ICHDK po pěti letech léčby vykazují agonisté GLP‑1 výrazně větší snížení výskytu závažných komplikací ICHDK, konkrétně snížení nutnosti amputace končetiny, nutnosti revaskularizace končetiny, výskytu velkých vaskulárních příhod a snížení celkové mortality.

Porovnání tirzepatidu se semaglutidem ve studii SURPASS‑CVOT u diabetiků (n = 13 299) ve smyslu MACE a dalších kompozitních parametrů (např. HF) ukázalo, že tirzepatid je non‑inferiorní v MACE, ale superiorní u sekundárních ukazatelů, také superiorní pro kontrolu glykémie, hmotnosti, koncentrace TG, TK, renální funkční prezervace a celkové mortality. Semaglutid byl také testován v léčbě klaudikací ve studii STRIDE (n = 793) u pacientů s PAD +T2DM, kde oproti placebu potvrdil funkční benefit léčby a signifikantní prodloužení doby možnosti chůze.

„Zdá se, že většina našich nemocných měla perspektivně užívat agonisty GLP‑1, u nichž kromě nežádoucích účinků na pankreas a gastrointestinální trakt jsou všechny účinky na srdce, cévy, ale překvapivě i na kognitivní funkce, snížení zánětu nebo řadu dalších parametrů pozitivní,“ uvedla s tím, že inkretiny se mohou stát antisklerotickou medikací, ne pouze lékem na diabetes.

Pokud se jedná o antitrombotickou léčbu u ICHS, bylo na kongresu novinek podstatně méně. Studie VOYAGER PAD potvrzuje, že léčba ASA + rivaroxaban přináší i přes vyšší krvácení celkový benefit, zejména po revaskularizaci. „Potvrzuje se, že přínos této léčby je pro naše pacienty pozitivní, a myslím, že kombinace ASA + vaskulární dávka rivaroxabanu je používána stále nezaslouženě málo,“ uvedla doc. Karetová.

Novinky v léčbě arteriální hypertenze, která je dnes vnímána jako součást kardiometabolického syndromu, potvrdily, že domácí a ambulantní měření TK se stalo novým standardem rozhodování. Jednoznačně také dominuje teorie začít léčit od začátku dvojkombinací s cílovým TK 120–129 mm Hg, přičemž důraz je kladen na časné dosažení cíle, nikoli postupnou eskalaci po letech. U nové kategorie „elevated BP“, tj. TK 120–139/70–89 mm Hg, který byl dříve považován za normální, je dnes doporučeno u rizikových pacientů zahájit korekci. Jako výchozí strategie jsou preferovány fixní kombinace zejména pro rychlou kontrolu, lepší adherenci a nižší terapeutickou inercii.

V oblasti renální denervace dochází k přechodu z experimentální do guidelines‑based léčby. Studie ukazují konzistentní snížení TK, přičemž efekt není závislý na adherenci k medikaci. Tato léčba by měla být indikována u rezistentní hypertenze, intolerance farmakoterapie a s ohledem na preference pacienta.

„Prezentace na kardiologickém kongresu ESC cílily na nutnou změnu strategie léčby – od postupné farmakologické eskalace k časné kombinační, intenzivně cílené a personalizované léčbě arteriální hypertenze s rostoucí rolí intervenčních metod (renální denervace) a kardiometabolického přístupu,“ shrnula doc. Karetová.

Novinky z Evropského kongresu cévní chirurgie (ESVS)

Vybrané novinky z kongresu ESVS, který se konal od 23. do 26. září 2025 v Istanbulu, prezentoval MUDr. Jakub Sulženko z Kardiologické kliniky 3. LF UK a FNKV v Praze. Ve výběru se zaměřil na oblast aneurysmatu abdominální aorty (AAA). Jak uvedl, velká švédská studie z dat národního screeningu ukazuje klesající výskyt AAA u švédských mužů ve věku 65 let v období 2006–2022. U 1,4 % vyšetřených mužů bylo zjištěno AAA o velikosti ≥ 30 mm, přičemž pouze u 11,4 % bylo větší než 50 mm. Výskyt během studovaného období klesal a v posledních letech dosáhl v některých oblastech hodnot jen kolem 0,5 % [6]. Jako důvody poklesu autoři studie udávají především zlepšenou KV prevenci, zejména léčbu hypertenze a snížení prevalence kouření. Zatímco v roce 1980 kouřilo ve Švédsku 35 % dospělé mužské populace, do roku 2008 tento podíl klesl na 13 % a v roce 2022 na méně než 9 %.

Další prezentovaná studie se zaměřila na trendy v léčbě AAA, trendy v mortalitě a riziku ruptury. Studie z 10 evropských zemí sledovala vývoj v období 2014–2019. Ukázalo se, že zhruba 62–67 % elektivních výkonů pro aneurysma na břišní aortě je prováděno endovaskulární cestou, což se ve sledovaném období příliš neměnilo, stejně jako mortalita u elektivních výkonů obecně. Významně však poklesla mortalita pacientů léčených pro rupturovaná aneurysmata (z 32,6 % v roce 2014 na 28,7 % v roce 2019). Pozorován byl také významný (25 %) pokles výskytu rupturovaných aneurysmat, nejvíce v UK a Švédsku, tedy zemích se screeningovým programem detekce aneurysmat [7].

„Ačkoli by se mohlo zdát, že screeningový program zavedený v roce 2025 v České republice nemusí být úplně cost efektivní, protože prevalence výskytu AAA klesá, jako efektivní se určitě jeví – snižuje riziko ruptury aneurysmat a mnohem více pacientů je ošetřeno před tím, než k ruptuře dojde,“ je přesvědčen MUDr. Sulženko.

Součástí jeho sdělení byl také výběr nových doporučení pro léčbu onemocnění hrudní a thorakoabdominální aorty (ESVS 2026):

• Po endovaskulárním ošetření tupého poranění hrudní aorty se doporučuje provádět kontrolní zobrazovací vyšetření po měsíci, roce a následně každoročně minimálně pět let, následně à 5–10 let po zbytek života.
• Genetické poradenství a testování se doporučuje u pacientů s onemocněním hrudní aorty ve věku pod 60 let při výskytu onemocnění hrudní aorty v rodinné anamnéze, při současném výskytu tepenných aneurysmat nebo při přítomnosti syndromických rysů.
• Při endovaskulární léčbě hrudní a thorakoabdominální aorty by mělo být preferováno hybridní zobrazení kombinující obraz CT s angiografií za účelem snížení radiační zátěže, objemu použité kontrastní látky a zkrácení operačního času.
• Během léčby by mělo být zváženo zachování velkých akcesorních ledvinných tepen pro minimalizaci rizika pooperační dysfunkce ledvin.
• Během endovaskulárních operací thorakoabdominální aorty by mělo být zvažováno zachování průtoku do vnitřních ilických tepen ke snížení rizika ischémie míchy.
• Centrům, která léčí onemocnění sestupné hrudní aorty, se doporučuje provádět minimálně 20 aortálních výkonů ročně.
• U pacientů s chronickou aortální disekcí typu B je doporučena celoživotní antihypertenzní léčba s cílovým TK pod 130/80 mm Hg.
• U pacientů s aneurysmatem sestupné hrudní aorty se jako léčba 1. volby doporučuje TEVAR.
• U pacientů s thorakoabdominálními aneurysmaty aorty by měla být jako léčba 1. volby zvažována endovaskulární, nikoli chirurgická léčba.  kol

Reference:

1. Brand FN, Dannenberg AL, Abbott RD, et al. The epidemiology of varicose veins: the Framingham Study. Am J Prev Med. 1988;4(2):96–101.
2. Prochaska JH, Arnold N, Falcke A, et al. Chronic venous insufficiency, cardiovascular disease, and mortality: a population study. Eur Heart J. 2021;42(40):4157–4165.
3. Mäkivaara LA, Ahti TM, Luukkaala T, et al. The risk of congestive heart failure is increased in persons with varicose veins. Int Angiol. 2009;28(6):452–457.
4. Chang SL, Huang YL, Lee MC, et al. Association of Varicose Veins With Incident Venous Thromboembolism and Peripheral Artery Disease. JAMA. 2018;319(8):807–817.
5. Nicolaides A, Lobastov K, Mansilha A, et al. Effectiveness of micronized purified flavonoid fraction on venous symptoms and signs in patients at all stages of chronic venous disease: a systematic review and meta‑analysis. Part I: symptoms. Int Angiol. 2025;44(6):445–468.
6. Wanhainen A, Thorbjørnsen K, Persson SE, et al. Editor’s Choice – Continued Declining Prevalence of Screening Detected Abdominal Aortic Aneurysms in 65 Year Old Swedish Men. Eur J Vasc Endovasc Surg. 2024;68(1):131–132.
7. Pherwani AD, Johal AS, Cromwell DA, et al.; AAA Working Group Collaborators. Editor’s Choice – Outcomes Following Intact and Ruptured Aneurysm Repair across Nations: Analysis of International Registry Data from the VASCUNET Collaboration 2014–2019. Eur J Vasc Endovasc Surg. 2024;68(2):162–170.