Antibiotická a imunomodulační léčba akutních respiračních infekcí u imunodeficitních pacientů
Imunodeficiencí se obvykle rozumí stav nedostatečné funkce imunitního systému, který se u pacienta projeví zvýšenou náchylností k infekcím. Imunodeficience mohou být vrozené (primární) nebo získané (sekundární). Primární imunodeficience jsou způsobeny vrozenou poruchou genu(ů) kódujícího (kódujících) proteiny důležité pro funkci imunitního systému. Sekundární imunodeficience jsou získány v průběhu života jedince. Jejich příčiny zahrnují poškození bariér (sliznic a kůže), poruchy výživy, chronické virové infekce (např. AIDS), užívání léků s imunosupresivními nebo cytostatickými účinky, záření, chronické stresové situace a působení nejrůznějších faktorů zevního prostředí (toxické vlivy), dále metabolické choroby (diabetes mellitus, urémie, hypotyreóza, jaterní nedostatečnost), nádorová onemocnění (zejména nádory z krevních buněk). Podle postižené složky imunitního systému lze imunodeficience rozdělit na poruchy protilátkové imunity, poruchy buněčných složek imunity nebo kombinované defekty, poruchy fagocytárního systému a poruchy komplementu. Vrozené poruchy protilátek jsou zastoupeny dvěma hlavními jednotkami: Brutonovou agamaglobulinémií a běžným variabilním imunodeficitem (common variable immunodeficiency – CVID). Brutonova agamaglobulinémie je onemocnění chlapců, která se obvykle projeví do dvou let života opakovanými infekcemi (otitidy, pneumonie, pyodermie). Běžná variabilní imunodeficience se projevuje pneumoniemi nejčastěji v dospělosti u obou pohlaví mezi 20.–40. rokem. Vrozené mohou být také defekty jednotlivých podtříd imunoglobulinů. Nejčastější je selektivní deficit IgA, který se většinou projevuje recidivujícími infekcemi horních dýchacích cest a často také alergickými projevy. Sekundární snížení koncentrace protilátek v krvi je nejčastěji způsobeno jejich ztrátami nebo poruchou tvorby. Ke ztrátám dochází při střevních lymfangiektaziích, rozsáhlých střevních zánětech a při nefrotickém syndromu. Snížení koncentrace imunoglobulinů potlačením jejich syntézy nastává při dlouhodobé imunosupresivní nebo cytostatické léčbě. K poruše syntézy imunoglobulinů dochází také při malignitách postihujících lymfocyty B, zejména u lymfatické leukémie a plazmocytomu. V případě plazmocytomu může být celková koncentrace imunoglobulinů zvýšena, ale funkční protilátky jsou nahrazeny monoklonálním imunoglobulinem tvořeným nádorově změněnými plazmatickými buňkami.
…
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 5/2004, strana 57
Zdroj: