Aplikovaná zdravotnická psychologie v gynekologii

Během těhotenství a první rok po porodu může dojít ke změnám emocionálního prožívání u žen. Nejčastěji se u nich setkáváme s náladovostí, podrážděností, přecitlivělostí, zranitelností, emocionálními výkyvy a výraznější závislostí. Emocionální prožívání mnohdy ovlivňuje i interpersonální vztahy. U ženy v posledním trimestru a asi rok po porodu výrazně dominuje vztah k (i ještě nenarozenému) dítěti a význam partnera je dočasně potlačen. Muž, který vyžaduje stálý servis citový i praktický, se pak cítí odstrčen jakoby na druhé koleji. Interpersonální konflikty následně negativně ovlivňují sexualitu nastávajících a čerstvých rodičů.

Vliv těhotenství, porodu a kojení na sexualitu páru

Dominance progesteronu v prvním trimestru těhotenství způsobuje tělesné změny, které mají vliv na sexualitu těhotné. Zvýšená citlivost prsů či kongesce tkání pochvy jsou možnými organickými změnami, které mohou mít negativní vliv na kvalitu sexuálního života. Progesteron působí vasodilatačně na cévy, snižuje tlak krve, což podmiňuje únava, která spolu s častou nevolností způsobuje pokles sexuální vzrušivosti. K tomu se připojuje i centrální účinek progesteronu s jeho dysforickými důsledky. Později v průběhu gravidity začíná být děloha vnímavá na oxytocin, který se vyplavuje v průběhu pohlavního styku a zvláště při orgasmu. Vznikají až čtvrthodinové postorgastické kontrakce, které působí rušivě a často u ženy vzbuzují obavy z negativního vlivu sexu na plod. Prvních šest až osm týdnů po porodu a během kojení je důsledkem nízkých hladin estrogenů snížená i sexuální vzrušivost žen, které v důsledku toho dosahují orgasmu méně často a také není tak intenzivní jako dříve.

Zájem o sex u žen nebývá během prvního trimestru obyčejně změněný nebo je jen mírně snížený, avšak obecně zájem postupně klesá až do třetího trimestru. Některé ženy však přesto udávají celkové zvýšení zájmu o sex v celém průběhu těhotenství (podle některých studií se jedná až o 37 % žen).

Rušivé faktory v prožívání partnerské sexuality

V průběhu těhotenství se často setkáváme s obavami z poškození plodu sexuální aktivitou. Muži mají obavy i z ublížení partnerce a ženy se obávají nedostatečného sexuálního uspokojení partnera. Mnoho párů se pak po porodu obává návratu k pohlavnímu životu. Ženy se též obávají, že pro partnera není sex dostatečný či pro něho nejsou dostatečně přitažlivé. Podle výzkumů skutečně asi pětina mužů v průběhu těhotenství a v prvních měsících po porodu vyhledá mimomanželský vztah.

Partnerské problémy během přechodu k rodičovství jsou ovlivněny vzájemnou souhrou biomedicínských, psychologických a sociálních faktorů. Biomedicínské faktory zahrnují únavu, obavy z poškození plodu, dyspareunii, vyčerpání, bolesti zad a pocit nízké fyzické atraktivity ženy. Psychologické faktory kromě již zmíněného ovlivňuje i eventuální negativní a ambivalentní vztah k těhotenství a strach z porodu. Vztahové faktory souvisejí obecně se spokojeností ve vztahu, s ambivalentním postojem k partnerovi apod.

Psychoprofylaxe a psychoterapie v těhotenství

Ve vyspělých zemích světa je samozřejmostí psychoprofylaktická příprava žen před porodem. Obvykle ji vedou speciálně vyškolené terapeutky či porodní asistentky, někdy i psychologové či lékaři. Tato příprava slouží ke snížení úzkosti žen před porodem, racionálnímu vysvětlení fyziologických pochodů, které se v tomto období odehrávají, nácviku relaxace a správného dýchání apod. Obvykle se těchto cvičení účastní i partneři rodiček, kteří tak získávají adekvátní znalosti a dovednosti napomáhající zdárnému průběhu těhotenství a porodu. Tato příprava je na některých pracovištích dostupná samozřejmě už i u nás. V některých případech jsou strach žen z porodu (z bolesti a narušení tělesné integrity) a vztahové a sexuální problémy s tím související tak intenzivní, že vyžadují i odbornou pomoc psychologa. Tato pomoc spočívá v krizové intervenci, klarifikaci (racionální psychoterapii), podpůrné psychoterapii (suporci), relaxaci a ev. sexuálním nácviku či rodinné terapii.

Kasuistika

Mám třítýdenní holčičku a jsme bez tatínka. Před pěti lety jsem se vdávala, bylo to opravdu z lásky. Manžel byl ještě nedostudovaný, ale vůbec nám to nevadilo, prostě jsme chtěli být spolu. Po dvou letech se nám narodila holčička Anička. Anička si úplně tatínka ochočila a každý den čekávala, až se vrátí z práce domů a bude si s ní hrát, koupat a uspávat. Byli jsme příkladná rodina. Postupně jsme se dopracovali k rodinnému domku a zdálo se, že nám ke štěstí nic nechybí. Rozhodli jsme se pro druhé dítě, a i když jsem byla iniciátorkou hlavně já, manžel souhlasil. Těhotenství probíhalo jinak než poprvé. Během prvních měsíců jsem zvracela a cítila se velmi unavená. Musela jsem obstarat Aničku, dům, zahradu a celou domácnost. Manžel se vracíval z práce podrážděný a zdálo se mu, že se mu nevěnuji. Vyčítal mi, že se příliš věnuji dceři, že ji rozmazluji a že ji osobně večer vždy uspávám. Já jsem ji ale nechtěla nechat plakat v postýlce až do doby, kdy úplně vysílená usne. Měla jsem vždy výčitky svědomí a cítila se vůči ní provinile. Manžel to nechápal. Stále se dožadoval teplých večeří a dokonalého servisu. Když jsem navíc postupně přibývala na váze, cítila jsem se unavenější a vyčerpanější. Těšila jsem se na večer, až si konečně lehnu a budu mít chvíli sama pro sebe. A hlavně budu moci spát. Manžel však vyžadoval sex. Vždy jsem se musela přemáhat, nutit se do sexu, prostě jsem mu chtěla vyhovět. Když jsem ho odmítla, doma bylo napětí, dusno, stále o tom mluvil. Postupně jsem se začala večer bát chodit i do postele, vyhýbala jsem se příležitostem, které by mohly končit jeho naléháním. Strach nakonec skončil přímo tělesným odporem, každý dotek manžela ve mně vyvolával husí kůži. Už jsem nebyla schopna sexuální zájem ani předstírat, ani se ke styku donutit. Manžel se začal vracet z práce stále později, nakonec se jednou nevrátil vůbec. Pouze zatelefonoval, že už nemůže dál takto žít, že je normální chlap a „to“ potřebuje. Na naši druhou holčičku, která se nedávno narodila, se ani nepřišel podívat. Nevím, co bude dál…

Zdroj: