Aplikovaná zdravotnická psychologie v gynekologii VI

Ženy jsou obvykle geneticky náchylnější k depresím než muži. Prevalence depresivní poruchy u dospělých se pohybuje mezi 9 až 20 % u žen a okolo tří procent u mužů. Celoživotní riziko onemocnění pro ženy kolísá mezi 10 až 25 % s maximem výskytu mezi 25. a 44. rokem věku.

Deprese je syndromem, který zahrnuje symptomy z oblasti nálady, myšlení, psychomotoriky včetně mimiky. Depresivní náladu můžeme přiblížit výrazy jako smutek, sklíčenost, které výrazně dominují a u těžších depresivních stavů jsou nevyhnutelné. Depresivní myšlení se prozrazuje celkovým názorovým pesimismem a negativním sebepojetím od sebepodceňování až po sebeobviňování, ztrátu sebeúcty apod. V těžších případech se můžeme setkat i s bludy či nevyvratitelnými depresivními domněnkami. Charakteristická jsou též ranní pesima, kdy se člověk cítí ráno nejhůře a není schopen vstát z postele. Celkově se pak může vyskytovat anhedonismus, kdy si pacienti nejsou schopni užít jakékoliv potěšení (ze sexu, jídla, styku s přáteli apod.). Reaktivní formy deprese jsou více či méně adekvátní situaci (potrat, úmrtí miminka, sdělení závažné diagnózy a jiné) a doprovázejí vyrovnání se s nově vzniklými okolnostmi. Tyto stavy smutku časem odeznívají a nepřetrvávají.

Poporodní depresi nepodceňovat

Poporodní deprese se může se vyskytnout v kterémkoliv období po ukončení těhotenství ať již spontánně či operativně. Porod a následná změna aktivity hormonů a vnitřního prostředí v kombinaci se stresem u žen vytvářejí větší náchylnost ke vzniku některého typu deprese. Poporodní deprese může navazovat na poporodní blues nebo se může vyskytnout bez předchozích emocionálních výkyvů až i několik měsíců po porodu. Dle výzkumů u 10 až 15 % žen může přetrvávat do dalšího těhotenství. Nejsilnější druhy depresí však přicházejí brzy po porodu, ty méně intenzivní začínají od dvou týdnů do jednoho roku poté. Projevují se hlavně nadměrnou únavou až vyčerpaností, nespavostí, podrážděností, sebevýčitkami, úzkostí, pocity nejistoty a strachu a někdy se mohou dostavit až fobické stavy. Schopnost postarat se o dítě pak úměrně klesá. Deprese mohou vyústit až v poporodní psychózy. Za rizikové skupiny žen s větším sklonem ke vzniku poporodní deprese se podle WHO považuje věk ženy pod 20 let, svobodné, se zdravotním handicapem, základním vzděláním, narušeným vztahem k rodičům, otci dítěte, ekonomickými problémy, problémy s bydlením, selháním v péči o dítě a problémy s kojením.

Prevence poporodní deprese spočívá ve včasném záchytu příznaků, kdy se z ryze praktického hlediska osvědčil screeningový dotazník Jedličkové.Tento dotazník se skládá s deseti položek a třech možných odpovědí (ano, ne, nevím), kdy výskyt čtyř a více opačných nebo neurčitých odpovědí by měl být indikací k psychiatrickému vyšetření. Dotazník obsahuje otázky jako: Spíte dobře? Máte chuť k jídlu? Jste tak šťastná, jak byste měla být? Cítíte se zdravá – ve fyzické i psychické pohodě? Máte dostatek energie? Máte dostatek sebedůvěry? Pláčete často? Dovedete si představit život bez vašeho dítěte? Je pro vás většina situací velkým vypětím? Máte pocit, že máte horší paměť než dřív?. Uvedený dotazník je však pouze orientační a vždy je nutný individuální přístup i zhodnocení u konkrétní ženy.

Příklad prožívání u 24leté pacientky

„Cítím se strašně unavená a vyčerpaná, v noci pětkrát kojím a pak nemohu usnout. Andula (měsíční dcera) stále pláče a já nevím proč. Děsí mě to, mám strach, jestli jí něco není, a nevím, co mám dělat. Tak nedělám nic. Ležím, ona křičí a já se cítím jako úplně neschopná. Neschopná vstát z postele a postarat se o ni a neschopná vůbec. Jak si takovouhle matku zaslouží? Večer přijde manžel a dítě křičí, není večeře a mně je už všechno jedno. Stejně nemůžu nic jíst, aby nebyla malá nadmutá z kojení, ale ani tak mi to nechutná. Na sex nemám ani pomyšlení. Nejsem schopná to zvládnout, nejsem dobrá máma ani manželka. Celé hodiny ležím, jako by se mě svět okolo netýkal . Já nejsem líná, jen opravdu nemůžu vstát, jako by nebyla síla, aby se nohy a ruce začaly hýbat. Jsem tak unavená a malá furt řve, ale ať si řve, já už nemůžu…“

Příklad reaktivního prožívání u 32leté pacientky

„… umřela nám dcera. Krátce po porodu, prý syndrom náhlého úmrtí novorozence, naše holčička už tu není. Stále pláču, nemůžu to vůbec ovládnout, vyhýbám se lidem a mám strach, aby se mě nikdo na nic neptal. Když vidím kočárky nebo jiná miminka, derou se mi slzy do očí. Večer neusnu, myslím na to, jaké by to bylo, kdyby tu byla, mám strach, že se mi už nepodaří otěhotnět a co když se to bude zase opakovat. Dřív mě bavila práce a spousta věcí, teď u ničeho nevydržím, ani číst nemůžu, nesoustředím se. Tak jsme s manželem stále doma a on o tom nechce mluvit, ale já vím, že ho to také trápí, a ten pláč nejde ovládnout…“

Deprese jsou obvykle léčitelné během týdnů až měsíců, pokud se neléčí, mohou přetrvávat někdy i celoživotně. Všechny formy deprese jsou dobře ovlivnitelné medikamentózně a v určitém stadiu může k úplné rehabilitaci přispět i psychoterapie. Vhodná psychoterapie však může plnit i funkci prevence, kdy cílený rozhovor může ženě napomoci ke zvládnutí situace. U reaktivních forem lze doporučit využití logoterapie (psychoterapie zaměřené na hledání smyslu). Pomoc též vidíme ve všech formách podpůrné psychoterapie.

Zdroj: