Arteriální hypertenze – současné klinické trendy

Obezita a hypertenze se vyskytují společně podstatně častěji, než aby to byla náhoda; o patogenetických souvislostech obou onemocnění se však zatím ví poměrně málo. Nelze s jistotou říci ani to, co je příčina a co následek, neboť obě poruchy spolu s dalšími složkami tzv. metabolického syndromu mají nejspíše komplexní společnou patogenezi. Uvedl to prof. Štěpán Svačina, jakož i to, že tuková tkáň je největším hormonálně aktivním orgánem našeho těla a metabolický syndrom lze chápat jako endokrinopatii tukové tkáně; řada jejích produktů působí především na inzulinovou rezistenci. Vztahy k hypertenzi mohou být jak přímé (např. vlivy působící aktivací sympatiku), tak nepřímé (vlivy vyvolávající systémový zánět a aktivaci endotelu). Hypertenze pravděpodobně nepatří k tzv. jádru metabolického syndromu (snížený HDL cholesterol, zvýšené triglyceridy a větší obvod pasu) a má na toto jádro pravděpodobně jinou vazbu než diabetes. Platí nicméně, že u každého hypertonika je nutné posoudit tělesnou hmotnost a v případě nadváhy či obezity se pokusit o její redukci nefarmakologickými, ev. i farmakologickými postupy. Reálný cíl je redukce hmotnosti o 5 až 10 %; pokud se podaří tento pokles udržet dlouhodobě, snižuje se tím i krevní tlak a kardiovaskulární riziko. Je proto významné, že dnes dostupná antiobezitika ovlivňují příznivě i krevní tlak a naopak že mezi antihypertenzivy jsou i léky mírně snižující tělesnou hmotnost. U obézních hypertoniků je vhodné volit léčbu antiobezitiky a v kombinační léčbě hypertenze užívat např. léky ovlivňující centrální sympatikus.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 7/2005, strana 14

Zdroj: