Arteriální hypertenze u dětí
Hypertenze patří k hlavním rizikovým faktorům kardiovaskulárních onemocnění, která jsou nejčastější příčinou úmrtí v dospělosti. Prevalence hypertenze v dětském věku je asi 1 %. Příčiny hypertenze u dětí se zásadně liší od dospělých – u dětí převažují sekundární formy hypertenze, i když ve skupině adolescentů je primární hypertenze již častější než sekundární. Obecně platí, že čím nižší je věk dítěte a čím vyšší je krevní tlak, tím pravděpodobnější je sekundární hypertenze. Nejčastější příčinou sekundární hypertenze u dětí jsou onemocnění ledvin (renoparenchymatózní nebo renovaskulární), méně časté jsou onemocnění srdce a cév, endokrinopatie nebo poškození centrálního nervového systému. Každé dítě s hypertenzí musí být pečlivě vyšetřeno, rozsah vyšetření závisí na věku dítěte a závažnosti hypertenze. Hlavním cílem vyšetření je snaha odhalit možnou sekundární formu hypertenze, a tím umožnit kauzální léčbu. Terapie hypertenze zahrnuje nefarmakologická opatření a farmakologickou léčbu.
Arteriální hypertenze je jedním z hlavních rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění, která jsou v rozvinutých zemích hlavní příčinou úmrtí v dospělosti. Léčbou hypertenze lze snížit jak výskyt kardiovaskulárních příhod, tak i počty úmrtí na kardiovaskulární onemocnění. Prevalence hypertenze se v dospělé populaci pohybuje kolem 35 % se zřetelným nárůstem ve vyšších věkových kategoriích. V dětském věku je arteriální hypertenze mnohem vzácnější, její prevalence je udávána kolem 1 %. Krevní tlak v průběhu dětského věku stoupá s růstem dítěte, navíc je odlišný u chlapců a děvčat. Proto je třeba naměřené hodnoty krevního tlaku posuzovat podle pohlaví a věku, resp. výšky dítěte. Hodnoty krevního tlaku u dětí jsou posuzovány pomocí percentilových grafů, které byly sestaveny z měření krevního tlaku na populaci desetitisíců zdravých dětí. v současné době se celosvětově nejčastěji používají se percentilové grafy druhé zprávy („Report of the Second Task Force“) americké pracovní skupiny pro dětskou hypertenzi z roku 1987 (obr. 1; tyto grafy jsou od roku 1996 součástí Zdravotního a očkovacího průkazu, který dostávají všechny děti již v porodnici). Aktualizací této práce je třetí zpráva („Update on the 1987 Task Force Report“) z roku 1996 a čtvrtá zpráva („Fourth Report“) z roku 2004, jejímiž výstupy jsou tabulky, podle nichž se hodnotí krevní tlak nejen v závislosti na pohlaví a věku dítěte, ale třetím kritériem se stala i výška dítěte.4,5 Tato aktualizace umožňuje přesnější hodnocení TK u dětí s extrémními hodnotami tělesné výšky. Nevýhodou této aktualizované práce je menší přehlednost tabulek ve srovnání s percentilovými grafy. Pro běžnou praxi je tedy nejvhodnější posuzovat krevní tlak podle percentilových grafů z roku 1987, které jsou v grafické formě přehledné, a tak se s nimi jednoduše pracuje. u dětí, jejichž výška neodpovídá jejich věku, je třeba naměřené hodnoty posuzovat podle tabulek „Fourth Report“ z roku 2004, aby se předešlo přehlédnutí hypertenze u dětí malých na svůj věk, a naopak zamezilo klasifikování dětí vysokých na svůj věk jako hypertoniků.
…
Plnou verzi článku najdete v: Pediatrie po promoci 1/2005, strana 26
Zdroj: