Aspekty léčby akutní cévní mozkové příhody
Existují varovné příznaky, které se objevují v předchorobí CMP?
Vlastní cévní mozková příhoda se zpravidla objeví náhle, proto i v historických lidových názvech je obsaženo vnímání náhlosti, osudovosti a do jisté míry i bezvýchodnosti tohoto stavu. V češtině se stav označuje slovem mrtvice, na Slovensku porážka. Situace je nyní již zcela jiná a lékaři, kteří se zabývají problematikou cévních mozkových příhod, slyší toto slovo velmi neradi a chtějí (podobně jako slovo padoucnice nahradil termín epilepsie) používat jeden termín, které by byl srozumitelný laikům i lékařům – iktus. Tímto širším úvodem se dostávám k jádru otázky. Na jedné straně mohou existovat varovné známky, ale častěji se vyskytnout ani nemusejí a iktus se projeví náhle. Zpravidla se ale neprojeví z ničeho nic, z plného zdraví. Naprostá většina nemocných postižených iktem trpí před manifestací této akutní příhody, zpravidla tzv. civilizačními nemocemi, které jsou významnými rizikovými faktory iktu. Je to na prvním místě hypertenze, dále poruchy lipidů (dyslipidémie), diabetes mellitus, kouření, onemocnění srdce a další. Všichni tito nemocní jsou ohroženi několikanásobně vyšším rizikem vzniku akutní cévní mozkové příhody – iktu; rizikovost se aritmeticky zvyšuje přítomností dalšího rizikového faktoru. Na druhé straně důslednou léčbou těchto rizikových faktorů (a samozřejmě současně zásadní změnou stylu života) se riziko iktu snižuje (např. u správně léčené hypertenze o 40 až 60 %), eventuálně může i vymizet (např. zanechání kouření u středně těžkého kuřáka eliminuje toto riziko do 5 až 6 let). A právě o tom by měli být rizikoví pacienti a jejich rodinní příslušníci informováni.Co se rozumí pojmem TIA?
V odpovědi na první otázku jsem se zmínil o možnosti varovných příznaků před velkým iktem. Tyto stavy byly v sedmdesátých letech minulého století označeny jako přechodné, transitorní cerebrovaskulární ataky (TIA), které trvají zpravidla několik desítek sekund až minut; podle doposud platné definicesezatytopřechodné stavy považují náhle vzniklé projevy ložiskové mozkové dysfunkce, které odezní až do 24 hodin. Byly pokládány za „poslíčky“ iktu a projeví se přechodnou jednostrannou poruchou svalové síly končetin, ztrátou zraku na jednom oku, brněním poloviny těla, náhlou poruchou řeči apod. Byly považovány pouze za varovné znaky, předzvěst následného iktu. Většina nemocných pro jejich přechodnost nevyhledala lékaře a považovala je za „benigní“ příhodu. V současné době je již dosti důkazů (zejména díky moderním a stále dostupnějším diagnostickým metodám) o tom, že pokud TIA trvá déle než 30 minut, je již „plnohodnotným“ iktem, dochází k trvalému ložiskovému postižení mozku se všemi důsledky. Nejsou proto jen varováním před vlastním velkým iktem, ale samy o sobě mohou způsobovat poruchy kognitivních funkcí a až vaskulární demenci.Sděluje-li nemocný (jeho blízký) zhoršení stavu telefonicky – lze učinit „pracovní diagnózu“ po telefonu?
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 15/2005, strana 16
Zdroj: