Autismus
Poruchy autistického spektra jsou charakterizovány triádou behaviorálních symptomů. Jsou to problémy v sociální interakci, deficity ve verbální a neverbální komunikaci a omezené a stereotypně se opakující rituály i zájmy. Jedná se o neurovývojovou poruchu s vícečetnou etiopatogenezí a s možným přidružením dalších neurologických i psychiatrických onemocnění, jako je epilepsie, psychomotorická retardace, poruchy rozvoje řeči a dalších. Diagnostice i následné péči se věnuje řada lékařských odborností, psychologové a speciální pedagogové. Porucha je nevyléčitelná a celoživotní. Velmi podstatná je včasná diagnostika se zahájením specializovaného pedagogického vedení a kognitivně behaviorální terapie. v tomto článku, který je určen především pediatrické veřejnosti, jsou uvedeny všechny typické a nápadné klinické projevy s akcentem na pozdnější kojenecké a batolecí věkové období, kdy podezření na autismus může být dobře informovaným lékařem již kompetentně formulováno.
Autismus je zkrácený název pro skupinu onemocnění, která je v poslední době označována spíše zastřešujícím názvem „pervazivní vývojové poruchy nebo autistické spektrum či kontinuum“. Novější názvy lépe vystihují kontinuální kvantitativní škálu asociovaných kognitivních a behaviorálních poruch zahrnující kvalitativně tři zásadní okruhy klinických příznaků. Jednak problémy v sociálním chování, dále deficity ve verbální a neverbální komunikaci a omezené a stereotypně se opakující vzorce chování i zájmů. v minulosti bývala užívána i jiná označení, která se dnes již nedoporučují, jako např. autistická psychóza či dětská schizofrenie.
Slovo „autos“ znamená v řečtině „sám“ a osamělost s uzavřením se do vlastního světa jsou dosud považovány za nejnápadnější projevy autismu.
První lékařské popisy autismu pocházejí z let 1943 až 1944 a jejich autory jsou lékaři Leo Kanner a Hans Asperger. Původně byl autismus považován spíše za „duševní onemocnění“ nebo také za důsledek příliš chladné rodičovské výchovy. Umíme si představit, že toto pojetí etiopatogeneze muselo často ústit v traumatizaci rodičů i ostatních členů rodiny. V současnosti je autismus řazen do skupiny neurovývojových poruch. Neurovývojové poruchy charakterizuje vrozený defekt některých funkcí mozku. Porucha může mít genetický podklad, ale na jejím vzniku se mohou podílet i různorodé inzulty a vlivy prostředí, např. v časném prenatálním období. Nejedná se vždy o jednoznačně dědičné onemocnění, ale podle studií s dvojčaty se autismus může vyskytnout u obou sourozenců a v rodinách autistů je i prokazatelně vyšší výskyt různých psychiatrických onemocnění. Klinické příznaky neurovývojových vad včetně autismu se ozřejmují a jsou postupně rozpoznávány až během vývoje jedince, obvykle nejpozději do pěti let věku. Jedná se o celoživotní poruchy, které v kauzální podstatě zpravidla nelze terapeuticky zasáhnout. Je možné farmakologicky zlepšit jednotlivé symptomy choroby.
...
Plnou verzi článku najdete v: Pediatrie po promoci 3-4/2004, strana 60
Zdroj: