Autoimunitní choroby štítné žlázy v dětském věku

Autoimunitní onemocnění štítné žlázy je nejčastější orgánově specifickou autoimunitní chorobou, jejímž důsledkem může být dysfunkce (hyperfunkce nebo hypofunkce) štítné žlázy. V neendemických oblastech je u dětí a dospívajících nejčastější příčinou získané poruchy funkce štítné žlázy. V rozvoji autoimunitního onemocnění štítné žlázy je nutná souhra vnitřních a vnějších faktorů. Vnitřním faktorem, který se podílí na rozvoji autoimunitního onemocnění, je genetická predispozice. Zevními faktory jsou především virové, bakteriální a parazitární infekce, některé léky a jód. Porucha funkce štítné žlázy vzniká postupnou destrukcí endokrinní tkáně. Mohou se však také tvořit protilátky proti specifickým membránovým receptorům. Ty mohou stimulovat i inhibovat cílový receptor. Vznikají autoimunitní receptorová onemocnění, např. Gravesova-Basedowova choroba nebo atrofická tyreoiditida.
Autoimunitní onemocnění štítné žlázy je poměrně časté. v neendemických oblastech, ke kterým patří i Česká republika, je nejčastější příčinou poruchy funkce štítné žlázy a druhou nejčastější příčinou eufunkční strumy. Protilátky proti peroxidáze se v těchto oblastech vyskytují u 3,4–4 % dětí a dospívajících.1 u dětí se strumou byly pozitivní titry protilátek prokazovány až u 13,8 %. Autoimunitní tyreopatie se vyskytují mnohem častěji u dívek v poměru 2,7–9 : 1.
Autoimunitní tyreopatie tvoří z klinického hlediska nehomogenní skupinu onemocnění. Klasifikace autoimunitního onemocnění štítné žlázy se neustále vyvíjí, poslední klasifikace je uvedena v tabulce 1. Chronická autoimunitní tyreoiditida se podle klinického průběhu dělí na Hashimotovu tyreoiditidu a atrofickou tyreoiditidu. Pro Hashimotovu tyreoiditidu je typická struma, přítomnost protilátek proti peroxidáze a tyreoglobulinu v séru a různý stupeň tyreoidální dysfunkce. Atrofická tyreoiditida je charakteristická malou (atrofickou) štítnou žlázou s lymfocytární infiltrací a fibrózní tkání, která nahrazuje normální parenchym štítné žlázy. Klinicky se projevuje hypotyreózou. u 20–50 % nemocných jsou přítomny blokující protilátky proti receptoru TSH. Další variantou chronické autoimunitní tyreoiditidy je nebolestivá („němá“) tyreoiditida se svou sporadickou a poporodní formou. Tyto formy jsou obvykle přechodné (transitorní), ale mohou se znovu objevit, například v dalším těhotenství. „Němá“ tyreoiditida je typická nebolestivou strumou s lymfocytární infiltrací a přítomností protilátek proti štítné žláze. Klinický průběh bývá třífázový s mírnou hypertyreózou, která je vystřídána hypotyreózou a návratem k eutyreóze.
...

Plnou verzi článku najdete v: Pediatrie po promoci 3-4/2004, strana 36

Zdroj: