Automaty anesteziology hned tak nenahradí

Jak se z vašeho pohledu změnil obor anesteziologie za posledních 20 let?

Pokud mohu hodnotit sám za sebe vývoj anestezie, resuscitace a intenzivní medicíny, tak v tomto odvětví udělala medicína jeden z největších kroků kupředu. Do praxe jsem nastoupil v roce 1989, zažil jsem tedy ještě poslední rok aplikace tzv. bezplatného socialistického zdravotnictví. Do té doby byl vývoj naší medicíny velmi izolovaný. Charakteristický byl nedostatek informací ze zahraniční literatury, která se velmi obtížně sháněla. Informace k nám přicházely velice zpožděné a disponovat jimi mohlo pouze málo lidí. Chyběla moderní technika i některé léky.

Po roce 1989 se přístup k informacím zásadně změnil. Nastala doba velkých investic do moderních technologií, lékaři velice intenzivně využili možnosti stážovat v zahraničí a přiváželi nové léčebné postupy. Dříve byla medicína hodně intuitivní a založena na zkušenostech, nyní je díky monitorovací technice rozhodování lékaře podloženo objektivními čísly. Dnes je lůžko na resuscitační stanici vybaveno přístroji v ceně kolem dvou milionů korun. S tím souvisí i nový postoj lékařů a sester k medicíně – musejí přístroje perfektně znát a ovládat. Tento dramatický posun je znát i na výsledcích.

Na rozdíl od 90. let minulého století operujeme s velmi dobrými výsledky daleko starší pacienty – i s velice závažnými onemocněními. V mnoha aspektech jsme během posledních sedmi let dohnali svět.

Bylo tedy zpoždění za světem paradoxně budoucí výhodou?

Dalo by se to tak i říci. Můžeme danou situaci přirovnat k vývoji poválečného Německa, které bylo prakticky rozbourané, začínalo nanovo a vybavilo se tehdy nejmodernějšími technologiemi.

V čem však i nadále zaostáváme za vyspělým světem – a to i navzdory velkým investicím do zdravotnictví –, je organizace práce, sledování výsledků, propojení mezi jednotlivými odděleními či nemocnicemi v rámci následné péče. Tam jsme bohužel ještě v 80. letech minulého století. Nicméně i v dané oblasti už jsou vyvíjeny určité aktivity a naděje na zlepšení tu je.

Mnoho informací dnes v medicíně zprostředkovávají státní, vzdělávací i soukromé subjekty. Jak se lékaři či medici orientují v takové záplavě dat?

Problém spatřuji ve verifikaci informací. Dříve existovala určitá cenzura – nové informace procházely kvůli těžké dostupnosti nejprve vědeckými radami příslušných institucí, kongresy apod. K lidem se pak dostala informace již očištěná a určitým způsobem verifikovaná.

Dnes jsou informace používány jako marketingový produkt a zvláště na nezkušené mladé lékaře to může působit tak, že je aplikují bez zpětné kontroly. Je zapotřebí, aby existovaly kontrolní mechanismy na úrovni vedení oddělení či kliniky, aby informace byly verifikovány těmi zkušenými, kteří dokážou zhodnotit jednotlivé studie a jejich výpovědní hodnotu. Je tedy potřeba s novými poznatky zacházet velice opatrně, protože mnoho z nich může být postaveno tak, aby vyhovovaly zejména firemním zájmům.

Každý nový poznatek zasluhuje tří- až pětiletou zkušební dobu, kdy se objeví např. opoziční studie. Na základě vyváženosti a potvrzení všech informací je teprve možné vyřknout závěr.

Objevují se názory, že v budoucnu by si pacient mohl dokonce určovat technologii, značku či produkt, který má být aplikován při jeho léčbě. Myslíte si, že je to pouhý marketingový tah výrobců a že by v tomto procesu měl vždy rozhodovat lékař?

O těchto věcech často diskutujeme s kolegy. Podle mě jde o filosofické téma. V mém oboru se například hodně mluví o tom, co je bezpečnější – zda lokální, či celková anestezie. Je to dáno mj. náturou či mentalitou národa, etnika. Jsou země, které jednoznačně preferují lokální anestezii, např. skandinávské. Jsou státy, které zase z devadesáti procent dávají přednost celkové anestezii. Některý pacient o tom rozhodovat chce, jiný zase ne – „hlavně mě uspěte, ať o ničem nevím“. Je to věc pojímání toho, za co člověk chce a má být odpovědný.

Osobně si myslím, že člověk má přijmout co největší odpovědnost za svůj život a také má o něm co nejvíce rozhodovat. Přijde mi absurdní, když lidé stráví půl dne na internetu a sledují různé parametry, než si koupí ledničku nebo DVD. Ale když jdou k lékaři, kterého mají takřka za rohem, ani nevědí, jak léčí, jaké má výsledky…

V našem systému je potřeba zavést otevřenou informovanost o výsledcích, kterých konkrétní oddělení nebo lékař dosahuje. Panují názory, že je to záležitost neměřitelná. Podle mě tomu tak není a určité srovnávací informace by pacient dostat mohl a měl.

Myslím si, že lidé mají sami rozhodovat o svém zdraví. Dohled státu v rámci křesťansko-židovského pojímání života by měl spočívat ve vytvoření bazální úrovně, kdy se stát postará o to, aby existovala soudržnost, spoluúčast a solidarita mezi nemocnými a zdravými. Měl by být vytvořen systém základní zdravotní péče, který je garantován státem, a dále možnost si v případě potřeby zákazníka připlatit za nadstandard.

Pomohla by ke zvýšení povědomí o spoluzodpovědnosti za vlastní zdraví a vlastní život osvěta?

Samozřejmě, nejlépe již ve školách. Bohužel ještě dlouho po revoluci bylo vzdělání posazeno až na poslední laťku a nadále je podceňováno. Jde o to správně nastavit úroveň pohledu na zdravotní politiku. Zároveň se domnívám, že lidé mají už odmalička dostávat informace, a na jejich základě se pak rozhodnout, jakou cestou budou v oblasti svého zdraví dále kráčet.

Vraťme se k anesteziologii. Ve které oblasti zaznamenala největší pokrok?

Dle mého názoru patrně nejdále došla kardioanesteziologie. Zatímco v 90. letech se ročně provedlo okolo 2 300 operací srdce, dnes hovoříme až o 15 000 výkonech. To je dramatický vzestup. V současnosti patříme mezi země, kde je počet operovaných srdečních komplikací velmi vysoký, a to nemluvím o invazivní kardiologii, kde patříme mezi úzkou světovou špičku.

Mohl bych uvést i další specifické obory, např. dětskou anestezii, anestezii gynekologickou či neurochirurgickou. V rámci celého oboru je dobré udržovat všeobecnou úroveň znalostí a přitom je žádoucí existence specialistů na dané oblasti. V chirurgii, neurochirurgii a dalších oborech se objevují stále složitější operace. Anesteziologie musí umožnit lékařům uskutečňovat stále radikálnější zásahy do vnitřního prostředí. Přitom pacient musí takové zákroky absolvovat v bezpečí a bez újmy.

Největší přínos anestezie spatřuji v intenzifikaci péče, tedy v zajištění základních vitálních funkcí i v předoperační a pooperační fázi u velmi ohrožených orgánů. Dnes máme k dispozici daleko sofistikovanější a propracovanější systémy sledování jednotlivých orgánů, zejména pak srdce. Do jisté míry máme takové lékové a technologické vybavení, že umíme podpořit selhávající orgány, aby současně neutrpěly orgány jiné.

Pacienti se často obávají, zda jim anestezie nemůže uškodit. Podobné pochybnosti mají i někteří lékaři z jiných oborů. Jaký nastal posun v účinnosti a dávkování anestetik?

Už před deseti lety byla anestezie velice bezpečná. Pacienti umírali spíše na základě komplikací spjatých s přidruženými onemocněními. V souvislosti s anestezií se úmrtnost pohybuje v řádu promile. Ukazuje se, že pokud dojde ke komplikacím, vždy se jedná výhradně o selhání lidského faktoru.

Dnes máme k dispozici sofistikované přístroje, díky nimž lze aplikovat pouze nejnižší nutné množství anestetik. Nebavíme se tedy o bezpečnosti, která byla již dříve vysoká, ale spíše o komfortu. V minulosti nebylo možné, aby šel pacient po výkonu domů už ten samý den. Anestetikum z něj vyprchávalo ještě dalších 12 až 24 hodin. Dnes je pacient v podstatě již třicet minut po výkonu takzvaně „free of anesthetic“. Tato nová anestetika jsou ještě poměrně drahá a nejsou využívána v plné míře. Běžně se však aplikují v jednodenní ambulantní chirurgii. Bezesporu představují také větší komfort pro anesteziologa, který má k dispozici mnohem lépe řiditelné látky a probouzení z anestezie již není doprovázeno nežádoucími účinky.

Kam se bude podle vás anesteziologie ubírat v budoucnu?

Jednoznačně k automatizovaným systémům, které pacienta samy uspí a bezpečně ho provedou celou operací. Budou existovat systémy včasného varování, softwary, které budou navrhovat vhodné řešení na základě sledovaných parametrů… Dnes musí totiž anesteziolog sám odhadnout, za jak dlouho operace skončí, a to vyžaduje zejména mnoho zkušeností. Stále častěji se operují pacienti s velmi komplikovanými nemocemi. Přístup k nim musí být individuální. Anesteziolog musí svého pacienta dokonale znát – musí pro konkrétní případ připravit adekvátní technologii, je rozdíl podstoupit složitou operaci srdce nebo operaci slepého střeva. Dnes dokonce anesteziolog určuje i nejlepší den pro operaci z hlediska optimální imunity. A musí samozřejmě připravit strategii operace – v koordinaci s ošetřujícím lékařem sleduje pacienta před zákrokem i po něm.

V nejbližší době však ještě nebude možné zastoupení konkrétního anesteziologa automatickým systémem. Vše je dnes připraveno k tomu, aby byl pacient během deseti vteřin uspán a po operaci dostal pouze jedinou dávku přípravku, který vyváže zbytek anestetik. Ještě letos nebo příští rok chceme podobný postup zrealizovat.

Určitě se také změní řešení kauzality nemocí, tedy příčinných souvislostí. V tomto oboru je dnes koncentrováno nejvíce mozků a prostředků.

Zdroj: