Bez osobního nasazení to nepůjde

* Hovoříme spolu na Brněnských onkologických dnech. Už z programu je zřejmé, že i když je zde problematika podpůrné léčby zastoupena, rozhodně nepatří mezi dominující témata. Čím to je?

Podpůrná léčba atraktivní téma je. Jistě, větší pozornost poutají například nové léky pro biologickou léčbu, ale bez podpůrné léčby se klinická onkologie neobejde - ostatní léčebné metody bychom bez ní buď nemohli využívat vůbec, anebo bychom je nemohli využívat plně.

* Velkou oblast podpůrné léčby představuje nutrice v nejširším slova smyslu. Mohl byste zhodnotit, jak na tom v péči o výživu onkologicky nemocných Česká republika je?

Záleží na úhlu pohledu. Určitě zde máme značné rezervy. Jsme na tom hůře než některé západoevropské státy, na druhou stranu je patrný výrazný pozitivní posun v čase, především v posledních dvou letech. Zdá se to zvláštní, ale o nutnosti důsledné péče o nutrici se v onkologii začalo více hovořit poměrně nedávno.

* Chystá se ČOS řešit problematiku nutriční péče systémově nebo je lépe nechat iniciativu na jednotlivých pracovištích?

Bez osobní iniciativy se samozřejmě dále nepohneme. Stejně tak je třeba určité koordinace tohoto úsilí. Proto jsme v rámci ČOS vytvořili příslušnou pracovní skupinu. Naším cílem je, aby v každém komplexním centru byl někdo, kdo se bude nutricí cíleně zabývat. Může to být onkolog, gastroenterolog, v úvahu určitě připadají i jiné specializace. To se již daří a tato centra už začínají přirozeně působit i jako určitá střediska edukace.

* Náklady na farmakoterapii pacienta se solidním nádorem se v některých případech mohou blížit milionu korun ročně. Když bychom v tomto kontextu srovnali náklady na správnou nutriční péči a benefit, který z ní pacient získá, jak by toto porovnání dopadlo?

Jednoznačně, nutriční péče je řádově levnější a zcela jistě se vyplatí. Bohužel tento prospěch není vždy jednoduché kvantifikovat, on někdy prostě není vidět. Proto je tak těžké některé kolegy přesvědčit, aby svoji pozornost upřeli i tímto směrem.

* Není také častou chybou, že problematika nutrice je spojována spíše až s pokročilými stadii onkologických onemocnění? Nemělo by se o ní přemýšlet mnohem dříve?

Jistě ano, proto také usilujeme o to, aby každý pacient se solidním nádorem měl nutriční anamnézu a byl v tomto směru pod určitou kontrolou.

* Na internetu řadu let vedete poradnu pro pacienty a jejich blízké. Je nápadné, jak často se objevuje otázka jednoho typu: "Náš tatínek má pokročilou rakovinu, víme, že se nemůže vyléčit, ale dělá nám velkou starost, jak rychle hubne. Nemůžeme koupit něco, co mu pomůže?" Pak zpravidla následuje jméno nějakého potravinového doplňku za mnoho set či tisíc korun. Jak v takovém případě odpovídáte?

Prakticky nikdy jim tyto potravinové doplňky nedoporučím. Také je varují před tím, aby tyto výrobky jakkoli spojovali s úspěchem v léčbě. Říkám jim ale, že existují přípravky pro tekutou klinickou výživu, o nichž si mohou s lékařem promluvit a nechat si je předepsat či je případně mohou i sami koupit.

* S˙jakou zavádějící představou o výživě se u pacientů setkáváte nejčastěji?

Nevím, který mýtus je nejčastější, ale vím o jednom obzvlášť nebezpečném, o přesvědčení, že nádor se musí vyhladovět. Může vést k tomu, že nemocný zkouší i několikatýdenní hladovky, kdy za podpory rodiny pije jen zeleninovou šťávu. Když se mě na to ptají, říkám, že jde o řízenou sebevraždu.

* A na straně zdravotníků, jaký je takový nebezpečný mýtus?

To, že výživa není důležitá.

Zdroj: Medical Tribune