Bez rodiny by péče o dekubity zkolabovala

Důležité je sledovat nejen náklady zdravotnických zařízení v terapii dekubitálních vředů, ale také určit s tím spojené soukromé výdaje samotných pacientů a jejich příbuzných, neboť tato péče se stále více přesunuje z oficiálního zdravotnictví na rodiny pacientů. „Dále je třeba zahrnovat i tzv. nepřímé náklady, při nichž vycházíme z odhadů snížené výkonnosti a produktivity pacienta a jeho rodinných příslušníků, které představují současně i ztrátu pro společnost,“ uvedl Peter Franks, profesor zdravotních věd na Thames Valley University v Londýně. Podle něj je třeba zahrnout v neposlední řadě i otázky kvality života, zejména problémy spjaté s bolestí, sníženou mobilitou i psychickými potížemi pacienta. Příbuzní a pečovatelé poskytují nemocnému podstatnou část péče, bez níž by jinak systém zdravotních a sociálních služeb zkolaboval.

Odhaduje se, že ve Velké Británii mezi pečovatele, kteří se starají o své příbuzné a přátele, patří zhruba 6,8 milionu lidí. Hodnota jejich neoficiální práce se přitom pohybuje na úrovni kolem 57 miliard liber ročně.

Finanční náklady na dekubitální vředy

Ani přímé náklady na terapii a prevenci dekubitů nejsou povětšinou dobře známy, protože jde mnohdy o onemocnění, jež vzniká sekundárně v rámci jiných nemocí.

V roce 1993 však britská vláda pověřila auditorskou a poradenskou firmu Touche Ross, aby jí vypracovala odhady nákladů zdravotní péče se zaměřením na pacienty s dekubitálními vředy. Firma použila výsledky již existujícícho výzkumu i odhady odborníků k teoretickému propočtu nákladů na terapii a prevenci dekubitů v zhruba 600 lůžkových zařízeních. K čemu dospěla?

Terapie dekubitů přijde v nízkonákladové nemocnici na 901 000 eur ročně, zatímco vysokonákladová nemocnice spotřebuje na tuto léčbu 1 614 000 eur ročně. Pokud se zahrnuly i náklady na prevenci, pak v nízkonákladové nemocnici se celkové výdaje téměř nezměnily, zatímco ve vysokonákladové nemocnici stouply na 3 794 000 eur.

Velká část těchto dodatečných nákladů na prevenci byla spotřebována ve formě práce sester vynaložené na sledování a polohování pacienta. Závěr zněl, že náklady na terapii a prevenci dekubitů činí ve Velké Británii přibližně 0,4 až 0,8 % celkového ročního rozpočtu na zdravotní služby.

Jak jsou na tom v Nizozemsku?

Nikdo se však nepokusil odhadnout tzv. nepřímé náklady ze strany pacientů a jejich příbuzných a přátel. Rozsáhlejší průzkum byl v tomto smyslu proveden v Nizozemsku. Zde zjišťovali prevalenci pro různá stadia dekubitů a kombinovali je s expertními odhady (Dutch Society of Pressure Ulcer Experts), aby determinovali vynaložený čas personálu, dodatečné dny příslušné péče, použití speciálních lůžek a zdravotnických materiálů. Výše nákladů nezávisela jen na konkrétním stadiu dekubitálního vředu, ale zřetelně více závisela i na tom, kde konkrétně byla péče poskytována. Například nejvyšší náklady na péči o dekubitus II stadia byly zjištěny u universitních nemocnic (nejméně 71,6 eur, nejvíce 110,2 eur) a nejnižší náklady byly v tomto případě zjištěny u všeobecné nemocnice (nejméně 23,7 eur, nejvíce 25,1 eur).

Domácí péče stála přibližně tolik, co péče v universitní nemocnici, zatímco ošetřovatelská domácí péče zhruba odpovídala svými náklady všeobecné nemocnici. Autoři odhadli roční výdaje na terapii a prevenci dekubitů v rozmezí 371 milionů eur až 1,695 milionů eur v zemi s populací 16,5 milionu obyvatel. Tato suma představuje kolem 1 % nizozemského rozpočtu pro zdravotní péči.

Nejvíce stojí práce sester

Nedávno byl ve Velké Británii proveden další průzkum s důslednějším epidemiologickým přístupem. Podle jeho výsledků byly průměrné náklady na péči o pacienty s dekubitálními vředy na úrovni 1489 eur pro stadium I, na úrovni 6162 eur pro stadium II, na úrovni 10 238 eur pro stadium III a na úrovni 14 771 eur pro stadium IV.

V rámci 60 milionové britské populace byla roční incidence odhadnuta na 140 000 pro stadium I dekubitu, 170 000 pro stadium II, 50 000 pro stadium III a 50 000 pro stadium IV. Kombinací průměrných nákladů a počtu případů byly spočteny celkové náklady na péči a prevenci dekubitů na 214 milionů eur (stadium I), 1047 milionů eur (stadium II), 544 milionů eur (stadium III) a 670 milionů eur (stadium IV). To celkově představuje sumu 2 473 milionů eur, jež je ekvivalentní 2,6 % celkového rozpočtu britské národní zdravotní služby.

Z tohoto kusu koláče největší část (90 %) připadá na práci sester a ošetřovatelů. Pobyty v lůžkových zařízeních stojí 8 % z celkových nákladů a 30 % celkových nákladů jde na terapii dekubitu stadia III a IV. Náklady na antibiotika, převazy a polohovací zařízení byly relativně nízké.

Dekubity znamenají prodloužení pobytu v nemocnici

V Austrálii se zase investigátoři v letech 2001-2002 pokusili zjistit, o kolik dní se kvůli dekubitní komplikaci v průměru prodlouží pobyt v nemocnici. Odhadli, že vznik dekubitu vedl v průměru k dodatečným 4,31 dnům pobytu na jednoho pacienta. Celkově se tak za rok jednalo o 398 432 dnů strávených navíc v lůžkovém zařízení, což Austrálii s jejími 20,3 miliony obavytel přišlo na 170,7 milionů eur.

Náklady nese i pacient

Důležitým měřítkem je ale i kvalita života pacienta a zachování jeho fyzických i duševních schopností včetně sociálních funkcí. Úkolu změřit tyto dopady se zhostili investigátoři v USA.

Dekubitální vředy měly samozřejmě vliv nejen na fyzické a psychické schopnosti pacientů, ale i na jejich finanční situaci a na jejich nezávislost na pomoc druhých v soukromém životě. Pacienti, kteří trpěli dekubitálními vředy déle než šest měsíců propadali depresím a pesimismu a zhoršila se jejich kompliance. S nastalou situací se těžce vyrovnávali, cítili se izolovaní, zejména byli-li ponecháni osamoceni ve vedlejším pokoji. Pacienti zažívali pocity ponížení, když zdravotníci vyšetřovali intimní části jejich těla. Deprimoval je i zápach z jejich vředů, jenž se často snažili řešit pomocí deodorantů. Finanční náklady byly spojeny s absencí v zaměstnání, se zvýšenými platbami za lékařskou péči, za léky a za cesty do zdravotnického zařízení.

Podstatný zásah do pacientova života byl spojen i s bolestí. Ve studii vedené J.K. Szorem z Toledo Hospital v USA bylo zjištěno, že 84 % pacientů s dekubity ve stadiu II až IV udávalo bolest a 18 % z nich ji charakterizovalo jako mučivou.

Kromě toho 88 % pacientů udávalo bolest při převazech. Jen 6 % pacientů uvedlo, že jejich bolest byla zmírněna příslušnou medikací, neboť zdravotníci často jejich stesky na bolest ignorovali.

Dosud neexistuje žádná studie, jež by sledovala score pacientů s dekubity z pohledu jejich uplatnění a která by určila z toho vyplývající potenciální deficity v souvislosti s onemocněním a potenciální náklady v podmínkách tzv. QALY (Quality adjusted life years - cena jednoho roku kvalitního života).

Diskuse

V oblasti dekubitálních vředů sice byla provedena vyhodnocení terapeutických výsledků, ale jen velmi málo pozornosti se věnovalo celkovým nákladům na péči a na dopady na kvalitu života pacienta. Zdravotnické instituce si překvapivě nejsou vědomy finanční zátěže, jež tato komplikace přináší. Například 2,5 miliardy eur vynaložených ve Velké Británii na terapii a prevenci dekubitálních vředů se rovná částce na zajištění psychiatrické péče. Odhady nákladů značně závisí na incidenci dekubitálních vředů. Výsledky dostupných i když malých a lokálních studií ukázaly, že přítomnost dekubitů vede k zřetelnému deficitu v kvalitě života.

Vlády by si proto měly uvědomit, jak významná finanční zátěž je s dekubity spojena z hlediska výdajů zdravotního systému a soukromých výdajů pacienta. Dokud význam tohoto faktoru příslušné orgány neakceptují, bude obtížné v zájmu zajištění efektivní terapie a prevence dekubitálních vředů prosadit racionalizaci péče o pacienty s tímto stresujícím onemocněním.

Zdroj: