Bezpečnost očkování proti pneumokokům PCV7 vakcínou
Onemocnění vyvolaná Streptococcus pneumoniae patří mezi nejčastější a závažné bakteriální infekce u novorozenců a malých dětí, zejména u dětí do dvou let věku. Proto právě v této věkové kategorii je doporučováno v řadě zemí preventivní očkování. Vzhledem k neúčinnosti polysacharidových pneumokokových vakcín (pneumococcal polysaccharide vaccine – PPV) u dětí této věkové skupiny pokračoval vývoj konjugovaných vakcín (pneumococcal conjugate vaccine – PCV), které mohou být aplikovány již od dvou měsíců věku. V těchto vakcínách je antigen – polysacharid pouzdra S. pneumoniae – navázán (konjugován) na bílkovinný nosič, což zvyšuje imunogenní potenciál vakcíny. Podle počtu použitých sérotypů může být konjugovaná vakcína např. sedmi-, devíti-, deseti-, jedenácti- nebo třináctivalentní. Na českém trhu se v září 2005 objevila první konjugovaná sedmivalentní pneumokoková vakcína PCV7 (Prevenar) firmy Wyeth, určená k očkování kojenců a malých dětí od dvou měsíců do dvou let věku a dětí od dvou do pěti let. V březnu 2009 byla zaregistrovaná další, desetivalentní vakcína PCV10 (GSK) a čeká se brzká registrace třináctivalentní vakcíny PCV13 (Wyeth). Tím byl zahájen proces postupného začleňování pneumokokové vakcinace novorozenců do národních imunizačních schémat jednotlivých zemí. Již 16 zemí západní Evropy rutinně očkuje všechny nově narozené děti proti pneumokokům (v porovnání s tím pouhé tři země ze střední a východní Evropy – Slovensko, Maďarsko a Řecko). V České republice se očekává zavedení dobrovolné plošné pneumokokové vakcinace nově narozených dětí v průběhu roku 2009. Vakcína PCV7 je v České republice schopná ochránit děti proti 64,6 % sérotypů S. pneumonie. U každého nově zaváděného očkování je sledována také bezpečnost vakcinace. Vzhledem k dostatečným údajům o bezpečnosti vakcíny z preregistračních studií má svůj význam zejména dlouhodobé sledování bezpečnosti po zavedení vakcíny do rutinní praxe, které může odhalit při velkém počtu vyočkovaných dávek i některé vzácnější nežádoucí účinky po očkování.
Vakcína je dostatečně bezpečná
Nejvíce komplexních hodnocení bezpečnosti PCV7 bylo prováděno převážně v prelicenčních studiích, které hodnotily bezprostřední reaktogenitu po jednotlivých dávkách vakcíny. Bezpečnost vakcíny byla prokázána u dětí do sedmi let věku včetně novorozenců, nezralých a nedonošených dětí. Rozsáhlé hodnocení reaktogenity bylo provedeno u dětí do dvou let věku. U dětí ve věku dva až patnáct měsíců je PCV7 vakcína aplikována často simultánně s ostatními dětskými vakcínami (DTP, IPV, Hib, HepB, MMR, MMR-V) a je obtížné určit zda celkové reakce po očkování jsou v příčinné souvislosti s PCV7 vakcínou nebo ostatními dětskými vakcínami. Nejčastější reakce po očkování PCV7 jsou lokální reakce v místě aplikace a z celkových reakcí pak horečka. Přesto frekvence většiny reakcí byla ve většině provedených studií nízká a průběh mírný. Ve studiích porovnávající reaktogenitu PCV7 vakcíny s ostatními vakcínami dětského věku (např. DTP) nebo s kontrolními vakcínami (inaktivovaná vakcína proti poliomyelitidě, meningokoková konjugovaná vakcína) byly hlášeny vyšší, ale i nižší frekvence výskytu lokálních reakcí než po kontrolních či simultánních vakcínách. V některých studiích se prokázala vyšší lokální reaktogenita (otok po první dávce, bolest a zarudnutí po čtvrté dávce) v místě vpichu PCV7 a horečka při aplikaci vakcíny spolu s hexavakcínou v porovnání s aplikací samotné hexavakcíny.
V období dvou až čtyř dnů po vakcinaci se objevuje mírná bolestivost v místě vpichu v 1,0–37,7 %, bolestivost omezující pohyb končetinou v 6,8–9,5 %, zarudnutí v 7,8–58,1 % (do 18 % zarudnutí větší než 2 cm) a otok-zduření v 1,6–69,4 % (větší než 2 cm do 21 % případů). Tento procentuální výskyt lokálních reakcí je stejný nebo nižší než výskyt reakcí po ostatních simultánně aplikovaných vakcínách u stejného dítěte.
U starších dětí ve věku dva až tři roky očkovaných jednou dávkou PCV7 se objevují některé lokální příznaky častěji, např. bolestivost u 39,1 % dětí, bolestivost omezující pohyb končetinou u 15,7 % dětí.
Horečka je nejčastější celkovou reakcí po očkování pneumokokovou konjugovanou vakcínou, která je u kojenců pozorována častěji než u kontrolních skupin. Četnost febrilních reakcí (> 38 oC) se v různých studiích poměrně výrazně liší. V provedených studiích s PCV7 se pohybovala v rozpětí od 15,1–31,4 procentech. Ve studiích s PCV10 vakcínou se febrilní reakce vyskytovaly ještě častěji, v 21–53 % případů. Po očkování PCV7 byl zaznamenán statisticky významně vyšší výskyt horečky než po očkování konjugovanou vakcínou proti meningokoku typu C nebo vakcínou proti VHB. V případě simultánní aplikace s hexavalentní vakcínou (Infanrix Hexa) byl zaznamenán vyšší výskyt febrilních reakcí. Z ostatních celkových reakcí po očkování se nejčastěji vyskytovaly příznaky, jako je zvýšená dráždivost, ospalost a neobvyklý pláč. Všechny tyto příznaky byly hodnoceny pouze jako mírné. Po vakcinaci se mohou vzácněji objevit i jiné symptomy, se kterými je nutné počítat a jež mohou být vyvolány vakcinací, jako např. kopřivka, vyrážka, nadměrný pláč, hypotonie, zpomalené chování, cyanóza nebo přechodná granulocytopenie.
V souvislosti se zahájením používání PCV7 vakcíny se sledoval také výskyt křečí po vakcinaci. Křeče mohou tvořit devět procent všech reakcí, v 81 % se vyskytují současně s febrilní reakcí a 15 % případů křečí se vyskytlo u dětí očkovaných pouze pneumokokovou vakcínou bez jiné simultánní vakcinace. V USA byla během dvou let po registraci PCV7 vakcíny hlášeno 13,2 nežádoucích reakcí na 100 tisíc vakcinací a výskyt závažných reakcí byl srovnatelný s jinými pediatrickými vakcínami.
V krátké době bude zaregistrována a objeví se na trhu další nová vícevalentní konjugovaná pneumokoková vakcína – třináctivalentní vakcína firmy Wyeth (PCV13). Bezpečnost PCV13 byla hodnocena ve 12 studií u celkem 7 240 dětí, kdy její bezpečnost byla srovnatelná s PCV7. Nejčastější reakcí byla horečka (převážně do 39 oC), která byla častější po čtvrté dávce vakcíny než po prvních třech dávkách. Po aplikaci PCV13 bylo zaznamenáno více lokálních zarudnutí než po PCV7.
Vakcínu lze použít i u rizikových skupin
PCV7 vakcína byla prokázána jako bezpečná u HIV pozitivních osob, dětí s onemocněním krve, předčasně narozených novorozenců, dospělých po transplantaci ledvin nebo starých osob.
Bezpečnost PCV7 vakcíny byla prokázána i u předčasně narozených dětí. Reaktogenita vakcíny v této rizikové kohortě dětí byla srovnatelná s dětmi narozenými v termínu, bez významného rozdílu ve frekvenci lokálních reakcí a horečky. Nejčastější celkovou reakcí byla horečka > 39 oC, která se vyskytla v obou skupinách dětí bez statisticky významného rozdílu.
Bezpečnost konjugované ani polysacharidové vakcíny nebyla hodnocena u gravidních žen.
Přesto dosud nebyla hlášena žádná poškození nebo negativní efekt na plod u žen, které byly očkovány náhodně v průběhu těhotenství, kdy se o graviditě nevědělo. Omezené údaje z malé skupiny očkovaných žen ukázaly nepatrně zvýšenou ochranu v prvních šesti měsících života novorozenců, jejichž matky byly očkovány. Kojení nevylučuje možnost očkování.
Minimum nežádoucích účinků při používání v ČR
V ČR bylo v roce 2008 hlášeno celkem 23 nežádoucích účinků u dětí očkovaných vakcínou Prevenar. V sedmi případech byl uveden pravděpodobný příčinný vztah k očkování. Těchto 23 nežádoucích účinků připadá na téměř 100 000 distribuovaných dávek vakcíny v roce 2008. Osm nežádoucích účinků bylo označeno jako závažné a patnáct jako nezávažné. V případě závažných účinků se jednalo o jednu hemolytickou reakci, jeden astmatický záchvat, jednu septickou streptokokovou pneumonii, jednu varicelu, jeden případ febrilních křečí, jednu pyelonefritidu a dva případy epilepsie. Pouze ve dvou případech se jednalo o pravděpodobný přímý vztah k vakcinaci (hemolytická reakce a jednou epilepsie), v jednom případě pouze o časovou souvislost s očkováním (pyelonefritida) a v ostatních případech není příčinná souvislost s očkováním známa. Případ epilepsie vztažený k vakcinaci se objevil u šestiměsíční holčičky očkované jednou dávkou Prevenaru simultánně s třetí dávkou Infanrixu Hexa. Tři měsíce po vakcinaci se u ní objevily záškuby v obličeji a po vyšetření neurologem byl stav uzavřen jako možná postvakcinační epilepsie. Z nezávažných účinků po vakcinaci se nejčastěji objevila horečka (sedmkrát), makulopapulární vyrážka (dvakrát), exantém (dvakrát), lymfadenitida, pozitivní výtěr z nosu na pneumokoka, ztráta obsahu vakcíny při aplikaci a aplikace dávky mimo schválené schéma.
Většina nežádoucích účinků nevyžaduje léčbu
V souvislosti s aplikací PCV7 vakcíny lze očekávat více lokálních reakcí a febrilních stavů než po aplikaci např. meningokokové konjugované vakcíny nebo vakcíny proti virové hepatitidě typu B. Nicméně většina reakcí je mírných a nevyžaduje žádnou léčbu. Očkování vakcínou PCV7 nevede ke zvýšenému riziku vzniku závažných lokálních nebo febrilních reakcí. Vakcína je bezpečná s přiměřenou reaktogenitou i u specifických skupin rizikových dětí včetně předčasně narozených dětí s nízkou porodní váhou, HIV pozitivních dětí, dětí – příjemců transplantátů. PCV vakcíny jsou bezpečné a obecně velmi dobře tolerovány i v případě simultánních aplikací s ostatními vakcínami dětského věku.
Základní a hlavní efekt pneumokokové vakcinace v současnosti spočívá v prevenci invazivních pneumokokových onemocnění, zánětů středouší a nasofaryngeálních kolonizací. Je zřejmé, že PCV7 signifikantně redukuje zdravotní dopad pneumokokových infekcí u očkovaných, nepřímo i u neočkovaných kontaktů a že vakcína je obecně velmi dobře tolerovaná a bezpečná.
Zdroj: