Bezradnost ve zdravotnictví hrozí výbuchem
Kalvárie českého zdravotnictví pokračuje, spíše se v periodických cyklech vždy eskaluje nástupem nového ministra zdravotnictví. A že jich bylo požehnaně! Žádný jiný resort neřídilo takové množství ministrů. Co osoba, to názor a výsledek?
Generální reforma žádná, samospádem se vytvořil český model někde mezi civilizovanou Evropou a banánovými republikami. Utěšujeme se všichni společně, že české zdravotnictví produkuje péči na evropské úrovni, ale skutečnost, že se tak děje za mnohem menší finanční prostředky, než je v Evropě zvykem, nás nemilosrdně dostihla.
Především systémové řízení financování zdravotnictví je na úrovni doby kamenné, a tak nepřekvapí, že systém-nesystém kolabuje. Krize jenom postrčila chatrnou konstrukci českého zdravotnictví do stále nebezpečnějších oscilací. Konejšivé hlasy z ministerstva zdravotnictví znějí slušně řečeno trochu rozpačitě a absence nějakého smysluplného akčního krizového plánu či koncepce dávají tušit opravdu velké problémy v malém Česku.
Není divu, obtíže mají i země s tradičně elementárně konsolidovaným zdravotnictvím, natož nyní již skutečně slepá česká ulička.
Opravdovou tragédií je především dvacet promrhaných let, kdy nemáme na čem stavět a krize nás zastihla jaksi v nedbalkách. Ve zdravotnictví se pohybuji jako lékař skoro 20 let na různých pozicích. Odchody lékařů, stávkové pohotovosti, nízké mzdy, tichá divoká privatizace, boj o zdravotní rentu - to tady bylo opakovaně.
Vždy TO nějak odeznělo, jednoduše se TO nějak udělalo. Nyní jsem přesvědčen, že stojíme před opravdovým průšvihem a bez ochoty tnout do živého je tušený "výbuch" neodvratitelný. Co znamená tnout do živého? Především přestat si lhát. Hlavně přestat lhát pacientům. Ano, krizi ve zdravotnictví nyní pocítí hlavně český pacient. Krize jenom odhaluje opravdový stav celého systému a již nepostačí tradiční čachry se mzdami zdravotníků, odrhovačky o drahých přístrojích a zlých manažerech, kteří mají dostatek rezerv pro řešení situace. Jednoduše jsme u konce s dechem. Raději si to přiznejme bez obalu - čím dříve, tím lépe. Tentokrát to nebude znamenat jenom posunutí termínu plánovaných výkonů či zkrácení doby hospitalizace, jak radí nám lékařům MZ (vysvětlení potřebují hlavně pacienti, z nichž mnozí stále vyžadují pobyt v nemocnici až do vyndání stehů, či stařečci, o které je třeba se postarat přes víkend ).
Tentokrát to znamená, pokud nechceme připustit onen výbuch, opravdu řez až na kost - hlavně pro pacienty; hromadu příplatků, poplatků a přímých plateb, definici standardu, nadstandardu, sítě nemocnic, reformu zdravotních pojišťoven, pojištění, smysluplnou revizi vzdělávacího systému zdravotníků.
Tnout do živého znamená také uzavření některých nemocnic, četných oddělení v nemocnicích, cestování za specialistou i třeba za akutním ošetřením kilometry daleko, čekání na přetížených urgentních příjmech nemocnic, jež pro nedostatek lékařů a peněz sestaví jenom omezený počet týmů. Tentokrát se již opravdu neobejdeme bez definované primární péče, která zajistí péči o pacienta 24 hodin denně i mimo nákladnou nemocniční péči.
Pokud si opravdu nesundáme růžové brýle, nepřestaneme si lhát, jak skvěle na tom jsme a kolik máme rezerv, nedopadne to dobře. Zhoubný je také názor, že privatizace či pronájmy zadlužených nemocnic (viz Karlovarský a Pardubický kraj) něco řeší.
Stát a kraje nemohou v systému, který ostatně špatně nastavily, rezignovat na poskytování základní zdravotní péče. Našich 7 % HDP jednoduše na zdravotnictví nestačí, platby za státní pojištěnce, kteří čerpají skoro 60 % zdravotní péče, jistě také ne.
Příspěvky OSVČ do zdravotního pojištění jsou legendární, a tak můžeme pokračovat.
Co ovšem postačuje bohatě, je 192 nemocnic na 10 milionů obyvatel (v Nizozemsku jich je 100 na 16 milionů obyvatel), sedm lékařských fakult (nově máme LF také v Ostravě) při proklamovaném nedostatku doktorů (nikdo pořádně neví, jak to vlastně je).
Bagatelizovat v této době problémy, jež zdravotnictví nahromadilo, je zničující. Pokud přidáme škrtací vládní šílenství, které nemá mnohdy hlavu ani patu, máme se opravdu na co těšit. Mám však takové neblahé tušení, že nárazníkem pro politiky i pacienty budou opět jenom zdravotníci.
Zdroj: Medical Tribune