Bledá spirála smrti: Před sto lety Fritz Schaudinn objevil původce syfilidy
„První známky nemoci sahají as do léta minulého roku. Naříkal na občasně se vyskytující přeludy sluchu a zraku. Říkal, že slyší v tom koutě jasně toho neb onoho mluviti tak, jak by jej viděl. Poznenáhla ztrácel paměť, nemohl na to neb ono slovo neb jméno přijíti, funkce tělesné byly normální. Mezi tím časem navštívil též Prahu a tu byla jeho rozčilenost i jeho přátelům, ač o ní věděli, velmi nápadná. Stav tento se horšil dál.Nemocný je na těle zesláblý, pleť bledá, spánek špatný, vydrží několik hodin za sebou křičet, obírá se v myšlenkách Lisztem a Wagnerem, císařem, korunním princem, jest nečistý, vodu nechce ani viděti. Čistí-li se v koupeli, pláče, prosí o pomoc, utíká, nezná svých dítek ani spolubydlících. Uvádí vše v bytě v nepořádek, rozbíjí okna, abstinuje po dva až tři dny, potom zase hltavě jí. Trpí velmi vyvinutou ‚pomateností‘, která nutně vyžaduje v zájmu jeho samého i okolí, které nemůže nemocného střežit, aby byl nemocný do ústavu pro choromyslné co možná nejdříve převezen.“
Tolik dopis ošetřujícího lékaře z 15. dubna 1884. A poněvadž vývoj onemocnění prvního génia české národní hudby syfilidou byl podle odborníků „přímo učebnicový“ a poněvadž se dnešní lékařstvo díkybohu s chorobou takto pokročilou už nesetkává, otevřme ještě jednou zprávu profesora Emanuela Vlčka a jeho spolupracovníků.
…
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 4/2005, strana 23
Zdroj: