Bolest ve stáří a specifika léčby
Prodlužování věku české populace a přijetí modelu aktivního a úspěšného stáří klade stále vyšší nároky na zdravotnictví a další oblasti života společnosti. Kvalitní a aktivní život ve vyšším věku je především život bez bolesti. Protože však narůstá prevalence chronických a degenerativních onemocnění řady orgánových systémů, setkáváme se se stížnostmi na bolesti u velké části starší populace. Oprávněným požadavkem starších pacientů je proto účinná léčba jejich bolestí. Nové postupy v medicíně v současnosti umožnily zlepšit léčbu mnohých bolestivých stavů. Příkladem mohou být implantace kloubních náhrad u bolestivých koxatróz a gonartróz, včasná léčba osteoporózy, nové formy analgetik a důslednější uplatňování doporučení WHO pro léčbu chronické bolesti a vznik specializovaných ambulancí pro léčbu bolesti. V běžné medicínské praxi však není bolesti věnována dostatečná pozornost, a to zejména u starších nemocných, kteří své potíže nechtějí nebo neumějí sdělit (tab. 1). V článku jsou diskutovány klinické i epidemiologické aspekty bolesti ve vyšším věku, použití hodnotících škál pro přítomnost a intenzitu bolesti vhodné pro geriatrické pacienty. Závěrečná část je věnována farmakoterapii bolesti s ohledem na specifika farmakoterapie ve stáří.
Prevalence bolesti u starší populace
V průřezových studiích udává bolesti 25–50 % doma žijících starších osob. V australském souboru sledovaném Helmem a Gibsonem5 stoupal výskyt častých bolestí za posledních 12 měsíců z 32 % u skupiny 65–74letých na 40 % u 85letých a starších (tab. 2). V reprezentativním vzorku více než 3 000 osob nad 65 let v USA udalo 86 % dotázaných bolesti v uplynulém roce. Polovina z nich udávala bolesti více než jednoho orgánu/systému a ovlivnění běžných činností. V americké longitudinální studii nemaligní bolesti se potvrdil trend nárůstu bolesti i zvyšující se spotřeby analgetik. Během deseti let se zvýšila spotřeba analgetik u samoléčených z 28,5 na 41,4 %, zatímco preskripce analgetik lékařem se významněji nezměnila (35,5 % a 38,5 %). Ve skupině samoléčených pacientů užívalo 57,5 % nesteroidní antirevmatika. Nekontrolované užívání analgetik tak významně snižuje jejich bezpečnost právě u starší populace. Bolest u klientů domácí a ústavní ošetřovatelské péče
Epidemiologická šetření v ošetřovatelských ústavech udávají výskyt bolesti u 45–80 % pacientů a podávání analgetik u 40–50 % všech hospitalizovaných. V severských zemích byla prevalence bolestivých stavů nižší, pouze u 25–30 % hospitalizovaných, stejně jako v českých zařízeních geriatrického profilu. U většiny nemocných byly bolesti mírné, silnými bolestmi trpělo kolem 10 % pacientů a jen 6 % požadovalo úpravu analgetické léčby pro výraznější bolesti. Překvapením byl vysoký výskyt chronických či rekurentních bolestí v domácí péči u 60 % klientů. Rizikové faktory bolesti
Mezi nezávislé rizikové faktory zvyšující pravděpodobnost výskytu bolesti patří vyšší věk, ženské pohlaví, polymorbidita, inkontinence, porucha chůze a mobility, deprese, dekubity, kontraktury, terminální prognóza, polypragmazie a nedostatečná emoční a sociální podpora (relativní riziko 1,2–2,5). Vyšší prevalence bolestí u starších žen je dávána do souvislosti s vyšším výskytem osteoartrózy a osteoporózy a obecně častějšími stížnostmi na zdravotní stav. Naopak závažnější kognitivní deficit a demence tuto pravděpodobnost snižují, nejspíše pro neschopnost pacienta bolest signalizovat.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci Suppl. 1/2006, strana 5
Zdroj: