Bosentan – nový pilíř v léčbě plicní hypertenze?

Plicní arteriální hypertenze (PAH) je velmi heterogenní onemocnění, které může vznikat buď idiopaticky (primární plicní hypertenze), nebo v rámci jiných základních onemocnění (např. systémové kolagenózy).1 Incidence je přibližně 1 : 500 000, avšak při onemocnění vazivové tkáně (např. syndromu CREST) dosahuje incidence plicní hypertenze až 50 %.1,2 Prognóza je špatná a doba přežití u neléčené plicní hypertenze se pohybuje kolem 2,5 roku.3 Léčba PAH je doménou farmakoterapie, ačkoli doposud jediným lékem prodlužujícím přežívání nemocných byl prostanoid epoprostenol. Účinek léku však závisí na etiologii plicní hypertenze. 4,5 Výsledky léčby blokátory kalciového kanálu s léčebnou odezvou pouze u 10–20 % pacientů jsou nedostačující, avšak u osob, které zareagují na léčbu, je vidět jisté prodloužení života.5 Podobně je tomu s warfarinem.6 Jako první představitel nové skupiny léků je na trhu od roku 2002 blokátor endotelinového receptoru bosentan.

Plicní arteriální hypertenze a endotelinový systém

Endotelin-1 (ET-1) je nejsilnější dosud známý endogenní vazokonstriktor syntetizovaný převážně v cévním endotelu. K uvolňování tohoto proteinu s krátkým poločasem účinku (plazmatický poločas je cca 4–7 minut) dochází jak konstitutivně (při normálním cévním tonu), tak při zvýšené potřebě organismu (např. při cévním poškození). 7 Polovina cirkulujícího ET-1 je uvolňována v plicních cévách a ve stejné lokalizaci i eliminována – tzv. „clearance“ ET-1.8 Eliminační schopnost rozhodující měrou závisí na schopnosti „clearance“ jednoho ze dvou subtypů endotelinových receptorů – ETB. Jak ETA, tak ETB zprostředkovávají vazokonstrikci (obr. 1); maximální inhibice vazokonstrikce je patrná při blokádě obou receptorových subtypů.9 V experimentech na zvířecím modelu plicní arteriální hypertenze poklesla mortalita pouze při duální blokádě obou podtypů receptorů.10 Stimulace ETB působí vazodilatačně mimo jiné cestou uvolňování NO a prostacyklinu, 11,12 což v rámci PAH nehraje zásadní roli, protože při PAH dochází ke snížené expresi NO-syntázy a prostacyklin-syntázy.13,14 ET-1 zvyšuje proliferaci buněk cévní svaloviny. Plazmatické koncentrace ET-1 jsou při PAH zvýšeny15,16 a korelují pozitivně se závažností onemocnění a zřejmě negativně s délkou přežití pacientů s PAH.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 6/2006, strana 20

Zdroj: