Budeme jezdit do nemocnic přes hranice?

Třebaže první a nejznámější případ „Kohll/Decker“, v němž Evropský soudní dvůr rozhodl ve prospěch pacientů a nikoli pojišťovny, byl z ambulantní sféry, každému muselo být jasné, že se tím dal do pohybu celý evropský trh se zdravotní péčí. Bylo zřejmé, že při existenci dlouhých čekacích listin na mnohé výkony v některých evropských zemích je jen otázkou času, kdy se před Evropským soudním dvorem objeví i případ z této sféry.Stalo se tak v roce 2001 s případy známými jako „Smits-Geraets/Peerbooms“. Tito pacienti se rozhodli vyhledat nemocniční péči nikoli v rodném Dánsku, nýbrž v Německu, respektive v Rakousku. Do sporu o úhradu musely zasáhnout dánské soudy, protože pojišťovna platbu za péči poskytnutou v zahraničí odmítla; dánské soudy požádaly o vyřešení některých sporných otázek opět Evropský soudní dvůr. Při projednávání těchto případů se ukázalo, že jen velmi málo národních politiků zodpovědných za zdravotní péči – pokud vůbec některý – je takovéto migraci pacientů nakloněno. I když na první pohled se situace kolem nemocniční léčby nijak zásadně neliší od léčby ambulantní, v tomto případě obava z předpokládaných přesunů pacientů z jedné země do druhé převládla nad představou, že to pomůže řešit problémy s nedostatečnou péčí doma. Proto se také objevily hlasy, že nemocniční péči nelze považovat za „službu“ ve smyslu těch, jimž je v rámci EU přiznávána svobodná a volná výměna.
…

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 0/2004, strana 26

Zdroj: