Buďme připraveni na předvídatelné změny
Obecně se má za to, že v našich podmínkách nelze rozlišovat standardní léčbu od nadstandardní. Je opravdu tak těžké stanovit standard?
Stanovit standard a nadstandard je obtížné vždy. Zejména v systémech, které byly založeny tak všeobjímajícím způsobem jako naše zdravotnictví. Ke svědomitému stanovení standardu a nadstandardu musí být určena obecně přijatelná metodologie, musí existovat politická vůle a je nutné správně a dostatečně informovat společnost.
Jistě, ale snad již nyní existují oblasti, ve kterých je možno určit, co zůstane v základu a co bude navíc. Vy jako pojišťovna, nákupčí zdravotní péče, musíte mít přece eminentní zájem na definování hranic?
Tyto oblasti samozřejmě již existují. Jde o část zdravotní péče, která nemá akutní podobu, je tedy odkladná. Pacient se na ni připravuje v určitém režimu a má dostatek času k rozhodnutí, jakou formu léčby si zvolí. Problémem však je polarizace naší politické scény. Jedna polovina podporuje rozdělení některých typů zdravotní péče na standard a nadstandard, druhá to populisticky odmítá. Přitom se např. při operacích používá různý zdravotnický materiál, lze tedy říci, že v některých případech rozdělení na standard a nadstandard již existuje. My jako zdravotní pojišťovna máme eminentní zájem na tom, aby byl tento proces určitým způsobem řízen. Jsme proto otevřeni spolupráci vedoucí k vytvoření prostoru pro definování standardu a nadstandardu.
Pojďme si to vysvětlit na příkladu často zmiňovaných totálních endoprotéz neboli TEP. V současnosti se tvoří čekací listy pacientů – i vinou toho, že nemocnice nemají kapacitu provést potřebný počet výkonů. Myslíte, že by se stav zlepšil, kdyby existovala finanční motivace, která by nemocnici více zainteresovala na výsledku?
Pořadníky – nejen na tento typ operace – se tvoří od doby, kdy bylo zavedeno nesmyslné financování lůžkových zařízení prostřednictvím paušálu. Vždy jsme si byli vědomi toho, že pokud budeme striktně trvat na domluvených paušálech bez zohledňování objektivních vlivů, jediný, kdo v tomto systému bude prohrávat, bude pacient. A to se samozřejmě i potvrdilo. Sledovali jsme smluvní pracoviště, ve kterých naši pojištěnci podstupují větší objem ortopedických výkonů, a hledali jsme řešení. S příchodem nové garnitury na ministerstvo zdravotnictví byl oficiálně vytvořen prostor pro nakupování péče, je tedy možné nalézt průnik mezi zájmy zdravotnických zařízení, pacientů a pojišťovny.
Když říkáte, že je možné najít průnik, vyplývá z toho, že jste jej našli? Máte své smluvní nemocnice, které jsou schopny redukovat čekací lhůty a přitom operovat cenově efektivně? Můžete popsat, v čem je to výhodné pro nemocnice a v čem pro vás jako pojišťovnu?
Předně musím říci, že trvalo delší dobu, než jsme takové partnery na straně nemocnic našli. Ale dnes je jich už několik desítek. Zredukování čekacích lhůt v celém procesu považujeme za přidanou hodnotu pro naše klienty. Důležité bylo shodnout se s managementy nemocnic na popisu standardu typu péče, který chceme nakupovat, např. TEP. Tento standard musí zahrnovat celý proces od vstupu našeho klienta do daného zdravotnického zařízení až po jeho doléčení. Máme-li popsaný standard, můžeme přistoupit k tomu, abychom jej nějak ocenili. Získáme tak částku, která začíná být pro zdravotnická zařízení zajímavá, protože již s každým jednotlivým případem neprodukují provozní ztrátu. To nám ale přišlo jako nedostatečné. Chceme, aby se naši partneři mohli rozvíjet, a proto jsme tuto cenovou nabídku povýšili ještě o určitou motivační složku. Výhodou nakupování zdravotní péče pro klienty je, že před operací nejsou dlouho na konzervační léčbě, a z toho logicky vyplývá, že se rychleji vracejí k normálnímu životu, což je výhodné i pro pojišťovnu.
To zní všechno hezky, ale existuje pro to nějaký reálný vzorec, resp. ekonomická argumentace? Chápu, že kdybyste ji jako pojišťovna neměli a nebylo by to výhodné, zcela jistě byste do toho nešli. Proč ostatní pojišťovny nejsou tak flexibilní, když z vašich slov vyplývá, že to je přínosné pro všechny strany, především pro pacienta? Nehledě na to, že v naší zemi se podrobují implantaci TEP podstatně starší lidé, než je tomu v zahraničí, a tedy i rekonvalescence a návrat do plně funkčního života je podstatně delší. Mysleli jste i na tento aspekt?
Jistě, není to samozřejmě tak jednoduché, jak o tom teď hovořím. To, že jsme momentálně v této věci považováni za flexibilnější než konkurence, je způsobeno především tím, že management pojišťovny je dostatečně dlouho přesvědčen o nezbytnosti takové cesty. Samozřejmě je jednodušší tvářit se, že může přetrvávat stav, kdy je zdravotní péče hrazena paušálem. Pokud jej management pojišťovny dobře nastaví, tak je to relativně i bez rizik. Ale pokud máte střednědobou a dlouhodobou strategii, musíte se zabývat otázkou, kolik bude stát zdravotní péče v příštích letech. A najednou se dostávají do popředí programy, jako je prevence, včasná diagnostika a včasné chirurgické řešení zdravotního problému. Z analýz jednoznačně vychází, že co je včas zjištěno a včas řešeno, je vždy levnější, než když to odkládáte. Otázka směřující ke stáří pacienta a jeho vhodnosti pro konkrétní operační výkon je mnohem složitější, než aby se dala posuzovat pouze věkem. Naším cílem je vytvořit prostřednictvím kontraktů se zdravotnickými zařízeními takovou nabídku zdravotních služeb, které by našim klientům zajišťovaly plnohodnotný život. Navíc jsme v současné době o další krok dál v hodnocení kvality zdravotní péče.
O kvalitě se hodně mluví a všichni se jistě shodneme na tom, že zdravotní péče má být kvalitní. Co konkrétně ale kvalita je? Jedná se o kategorii značně subjektivní, zejména pokud nejsou k dispozici žádné standardy, ke kterým by bylo možné danou péči vztáhnout. Ve snaze objektivizovat hodnocení kvality zdravotní péče přichází ZP M-A s novým přístupem. Velmi zjednodušeně řečeno jde o to, že předem definované „parametry kvality“, např. délka hospitalizace, erudice lékařů, procento reoperací a podobně, jsou vzájemně srovnávány prostřednictvím párové analýzy. Celkem se jedná o více než dvacet parametrů, kterým navíc mohou být přiřazovány různé váhy dle jejich důležitosti. Výsledkem analýzy je pak žebříček parametrů kvality dle jejich důležitosti. Reálné podmínky poskytování zdravotní péče v konkrétním zdravotnickém zařízení jsou pak vztaženy k tomuto žebříčku a zdravotnické zařízení dosáhne určitého skóre. Podle něj pak víme, zda máme zájem na tom, aby právě toto zdravotnické zařízení bylo „garantem kvality“ pro pojištěnce ZP M-A. Dalším rozměrem je použití analýzy ke stanovení balíčkové ceny dle dosaženého skóre, tj. počtu bodů násobeného cenou za jednotku kvality jako výchozí ceny pro jednání o kontraktu. Tento přístup byl vyvinut pro nakupování TEP, ale počítáme s jeho modifikacemi i pro další druhy nakupované péče. Velkým plusem přístupu je to, že se na něm podílela nejen zdravotní pojišťovna, ale i zástupci odborné veřejnosti a dodavatelů, což významně přispělo ke zmiňované objektivizaci. Jsme přesvědčeni, že nový přístup ocení pro jeho transparentnost a korektnost jak naši smluvní partneři, tak pojištěnci.
Z toho všeho pro mne vyplývá, že jste již dobře připraven i na případnou změnu zákona o pojišťovnách, jinými slovy, nebojíte se transformace. Do hry se dostane najednou další hráč, který se časem promění z pasivního pacienta v aktivního klienta. Můžete mu kromě řešení TEP nabídnout řešení i pro jiné diagnózy?
Cílem je, abychom byli vždy připraveni na odhadnutelné změny. Pokud jejich součástí bude transformace pojišťoven na akciové společnosti, určitě to nebude změna špatným směrem. Důležité však je, aby byl celý systém co nejvíce liberální. To, že se nám daří dělat tyto a další projekty, je výsledkem individuálních kontraktů. Kdyby ministerstvo i nadále pokračovalo v omezování role zdravotních pojišťoven prostřednictvím úhradových vyhlášek tak, jak jsme tomu byli svědky v minulých letech, nemohli bychom např. nakupování péče realizovat. Samozřejmě, že nakupování zdravotní péče v ZP M-A nekončí pouze u nakupování TEP. Produkty, které nakupujeme, máme rozděleny do dvou oblastí, a to na produkty jednodenní péče na lůžku a na produkty zdravotní péče vyžadující hospitalizaci. Mezi ně patří např. některé typy laparoskopických operací, ale také třeba porody, odstraňování stresové inkontinence u žen, operace prostaty a mnohé další. Dnes je to více než 20 položek.
Zdroj: