C−reaktivní protein jako nový biomarker
C−reaktivní protein (CRP) je relativně nespecifickým zánětlivým markerem. Může být ovšem využit ke sledování závažnosti a progrese některých dobře definovaných kardiovaskulárních onemocnění. CRP může například předpovídat závažné nežádoucí příhody u pacientů s ischemickou chorobou srdeční, kteří jsou hospitalizováni s akutním koronárním syndromem, infarktem myokardu (IM) nebo pokročilým periferním cévním onemocněním. V následujícím textu autoři podávají přehled úlohy CRP v diagnostice, sledování a léčbě různých forem ischemických i zánětlivých kardiovaskulárních onemocnění. Ateroskleróza je cévní onemocnění charakterizované aktivací endotelu, celulárním influxem a tvorbou mediátorů a cytokinů. Tento proces vede k formování pěnovitých makrofágů a ateromatózních plátů, přičemž nakonec se rozvíjí aterotrombotická nemoc. Ateroskleróza je spojena s vysokou morbiditou a mortalitou. I když jsou koncentrace lipidů, zátěžové testy a koronarografie účinnými indikátory rozsahu a závažnosti postižení, markery cirkulující v krevním oběhu, které by mohly být snadno a neinvazivně měřeny, by byly cenným nástrojem pro diagnostiku, sledování a intervence v průběhu patologických procesů. Jedním ze slibných markerů je C-reaktivní protein (CRP), hlavní protein akutní fáze, který je syntetizován v játrech jako odpověď na zvýšení koncentrace cytokinů akutní fáze, jako je např. interleukin-1 (IL-1), interleukin- 6 (IL-6) a tumory nekrotizující faktor α (TNF-α) (obr. 1). Mezi proteiny akutní fáze patří dále sérový amyloid A, fibrinogen a lektin vázající mannan. CRP je členem tzv. pentraxinové rodiny proteinů, jejíž název je odvozen od skutečnosti, že se tyto bílkoviny skládají z pěti identických podjednotek. Koncentrace CRP významně roste během akutního zánětu, kdy zesiluje imunitní odpověď k určitým antigenům, aktivuje komplement a zvyšuje produkci tkáňových faktorů v monocytech. CRP se váže na fosforylcholin bakteriálních povrchů, kde funguje jako opsonin a má důležitou úlohu při obraně hostitelského organismu. Je zajímavé, že se CRP in vitro váže na cholesterol lipoproteinů o nízké denzitě (low-density lipoproteins, LDL), což naznačuje přímou interakci s aterogenními lipidy.
…
Komentář
Autor: Doc. MUDr. Richard Češka, CSc.
Když jsem přijal nabídku napsat komentář ke článku o C-reaktivním proteinu (CRP) jako novém markeru rizika kardiovaskulárních onemocnění, netušil jsem, jaké problémy mi to přinese. V pohledu na význam tzv. „nových, moderních rizikových faktorů“, mezi něž CRP samozřejmě patří, jsem spíše konzervativní a nepatřím k jejich velkým propagátorům. A tak se dostávám do situace ne zcela obvyklé. Pokud by se v komentáři mělo dále oslavit hlavní téma článku (a také jeho autoři a jejich spolupracovníci), a příliš nepolemizovat s výsledky ani závěry práce tak významné, že dosáhla publikace v prestižním zahraničním časopise, pak se od tohoto klišé – byť s určitými rozpaky – asi odliším. Autoři článku (jejichž práce se však polemika zase až tak netýká) se k mým poznámkám v české edici „Postgraduate Medicine“ nedostanou a dokonce ani „otcové“ CRP jako rizikového faktoru kardiovaskulárních onemocnění – Paul Ridker a Peter Libby – nebudou mít možnost s mým názorem polemizovat. Nicméně nakonec se asi přece jen ve většině shodneme a co je nejdůležitější – právě to je de facto aplikace výzkumných výsledků v každodenní praxi. Ale teď už několik poznámek k danému tématu. Pohled na aterosklerózu nebyl v historii jednoduchý ani jednoznačný. Někteří autoři ji vnímali jako onemocnění degenerativní, jiní ji považovali za zánět. V současnosti převažuje definice, která aterosklerózu označuje za zánětlivé a degenerativní onemocnění, v jehož etiopatogenezi se uplatňuje celá řada prozkoumaných i dosud neznámých faktorů, včetně procesů imunitních a mechanického i toxického poškození. V každém případě tyto faktory vedou ke vzniku aterosklerotické léze, která se za určitých okolností stává lézí nestabilní, komplikovanou, a na jejímž povrchu dochází k formaci trombu s klinickým důsledkem akutní koronární příhody nebo ischemické příhody v jiné lokalizaci.
…
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 6/2004, strana 45
Zdroj: