Přeskočit na obsah

Cena VIZE 97 pro S. Grofa

Právě překračování stávajících hranic a hledání styčných ploch mezi exaktní vědou a spirituálními aspekty lidské existence jsou pro dílo Stanislava Grofa typické. Prof. MUDr. Stanislav Grof (1931) se narodil a vystudoval medicínu v Praze. Spoluzakládal Výzkumný ústav psychiatrický. V roce 1967 odešel do USA. Mimo jiné působil na Univerzitě J. Hopkinse v Baltimoru a v Esalen Institutu v Big Sure v Kalifornii. Jeho celoživotním zájmem se stala pro lékařskou vědu diskutabilní témata, především výzkum změněných stavů vědomí. Je spoluzakladatelem směru nazývaného transpersonální psychologie.

MT: Které z mnoha svých působišť považujete za nejinspirativnější?

Taková zásadní období byla dvě. První představuje práce s Milošem Vojtěchovským ve skupině, která se věnovala laboratornímu výzkumu psychedelických látek. Tím druhým pak byl můj pobyt ve Výzkumném ústavu psychiatrickém, jehož první ředitel profesor Lubomír Hanzlíček byl velmi otevřený a dával nám velkou svobodu. Tam už šlo o klinický výzkum.

MT: Do jaké míry jste psychedelické látky, se kterými jste pracoval, zkoušel sám na sobě?

Všechny látky, se kterými jsem pracoval, jsem sám také vyzkoušel. A nejen ty syntetické, ale i přírodní. V Mexiku jsem pracoval s domorodci, kteří požívají výtažky z kaktusu peyote, v jižní Americe šlo zase o nápoj yajé, což je odvar z jednoho druhu liány.

MT: Je stav vědomí po požití těchto látek podobný, nebo je u každé jiný?

Pokud jsou tam diference, tak nejsou velké. Po meskalinu, LSD a psilocybinu přicházejí velice podobné zážitky.

MT: měl jste vždy pocit, že je to bezpečné?

Kdybych řekl, že ano, tak bych lhal. Několikrát jsem myslel, že už jsem umřel, a několikrát, že jsem se zbláznil. U klientů a pacientů jsem ale samozřejmě postupoval daleko opatrněji.

MT: Který ze svých výzkumů považujete za nejzajímavější?

Asi ten, když jsme se v Sinai Hospital v Baltimore pokoušeli nějak pozitivně ovlivnit přípravu na smrt u terminálně onkologicky nemocných. S těmi, kteří chtěli participovat v tomto programu, jsme nejprve setrvali v hlubokém, snad desetihodinovém rozhovoru. Byli jsme s pacientem dva, většinou muž a žena, a mluvili jsme s ním o jeho životě, jak se o své nemoci dozvěděl, jak to zasáhlo do jeho života. Pak jsme mu aplikovali LSD. Transcendentální zkušenost, kterou tito pacienti prožili, se zobrazila nejen v pozitivním ovlivnění jejich emočního stavu – snížení úzkosti, nespavosti, deprese, ale i v ústupu somatických příznaků. Tito nemocní potřebovali méně analgetik, v některých případech bolest zcela zmizela, a to i ta, která předtím byla jen těžko medikamentózně ovlivnitelná.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 28/2007, strana A8

Zdroj:

Sdílejte článek

Doporučené

Britská NHS vyrazila do boje proti HPV

12. 8. 2025

Britská Národní zdravotní služba (NHS) naléhavě žádá statisíce mladých lidí, kteří dosud nepodstoupili očkování proti lidskému papilomaviru (HPV),…