Česká medicína stála u zrodu elektrokardiografie
Biopotenciály, jejichž záznam je podstatou elektrokardiografie, byly původně (od roku 1870) prokazovány jednoduchým přístrojem nazývaným elektrometr. I když elektrometr sloužil v laboratořích po více než 30 let jako obdivuhodné zařízení, byl málo citlivý pro podrobnější studium srdeční činnosti. Jeho nevýhody odstranilo nové zařízení nazvané strunový galvanometr, které je spolu s rentgenem považováno za nejpřevratnější objev v medicíně. Jeho autor Willem Einthoven byl v roce 1924 oceněn Nobelovou cenou. Přístroj, později nazvaný elektrokardiograf, se skládal z velkého elektromagnetu ve tvaru podkovy, mezi jehož póly kolmo procházelo křemenné postříbřené vlákno; po přivedení biopotenciálů ze srdce na vlákno došlo k jeho rozkmitání. Kmity bylo možno optickým zařízením zvětšit, zapisovat na pohybující se fotografickou desku a vytvořit dodnes dobře známou elektrokardiogra- fickou křivku. v roce 1906 Einthoven zjišťuje, že obrazy EKG křivek jsou odlišné u zdravých a nemocných a že tedy lze přístrojem poznávat některé poruchy srdeční činnosti.
K evropskému rozvoji elektrokardiografie už v samých počátcích svým dílem přispěla lékařská fakulta tehdy ještě Karlo-Ferdinandovy university v Praze. První výsledky výzkumu srdce pomocí EKG vzešly z fyziologické laboratoře zásluhou dvou badatelů, Ewalda Heringa a Richarda Kahna, počátkem dvacátého století. o klinické použití i rozšíření metody elektrokardiografie nejen v Praze, ale i v dalších českých a slovenských regionech se významně zasloužili vedle dalších lékařů především Václav Libenský, Klement Weber a František Herles. Profesor Ewald Karl Konstantin Hering (l834–1918) přišel do Prahy z Vídně v roce 1870. Vystřídal profesora Jana Evangelistu Purkyně ve vedení Fyziologického ústavu, který tehdy sídlil v historických Svatováclavských lázních. Později se podílel na projektování nového Fyziologického ústavu na Albertově. Hlavní Heringova zásluha spočívá v zevrubném poznání jedné z častých poruch rytmu, pojmenované nadlouho jeho jménem (pulsus irregularis perpetuus Hering). Jeho objev je opakovaně zdůrazňován a i v současnosti citován v amerických učebnicích týkajících se EKG.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 3/2005, strana 28
Zdroj: