Česká věda roste, když spojí síly

Začátkem prosince loňského roku proběhla v Rezidenci primátora hlavního města Prahy bilanční konference spolupracujících projektů programu ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na podporu excelentního výzkumu a vzniku národních vědeckých autorit EXCELES. Projekty financované z Národního plánu obnovy, které v jednotlivých oborech propojují klíčové instituce v oblasti biomedicíny i společenských věd, zde představily výsledky více než tříletého úsilí s ambicí nabídnout to, co českému výzkumu dlouhodobě chybělo: spolupráci namísto fragmentace.

Do společné diskuse vstoupily čtyři z pěti projektů – Národní ústav pro výzkum rakoviny (NÚVR), Národní institut virologie a bakteriologie (NIVB), Národní institut pro výzkum neurologických onemocnění (NEUR‑IN) a Národní institut pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik (SYRI). Každý z nich představuje jinou vědeckou doménu, jejich společné vystoupení však ukázalo, jak může propojení výzkumných aktivit akcelerovat klinický i společenský dopad.

Primátor doc. MUDr. Bohuslav Svoboda, CSc., který konferenci udělil svou záštitu, v úvodním vystoupení připomněl, že EXCELES patří mezi „nejambicióznější programy české vědy posledních let“. Podle něj je zásadní, že jednotlivé ústavy dokázaly propojit výzkumné instituce i regiony a že vznikly funkční sítě, které mají měřitelný dopad. „Výsledkem nejsou jen publikace v impaktovaných časopisech. Jde o výchovu dalších generací odborníků, o modernější diagnostiku, lepší prevenci a rychlejší přenos poznatků k pacientům,“ uvedl. „Pro nás jako pro město je to důležité nejen vědecky, ale především lidsky. Vaše práce má přímý dopad na životy našich spoluobčanů, i když to není vždy na první pohled vidět,“ dodal primátor Svoboda.

Udržitelnost není formalitou, ale závazkem

Následující vystoupení patřilo PhDr. Pavlu Dolečkovi, Ph.D., členu předsednictva Technologické agentury ČR, který program EXCELES sleduje od jeho vzniku a podílel se na jeho koncepci, realizaci a nastavování podmínek v rámci Národního plánu obnovy. Připomněl, že projektová výzva vznikala ještě v době pandemie covidu, kdy stála před Českem zásadní rozhodovací otázka – budovat nové výzkumné instituce, nebo propojit ty existující? Program ­EXCELES podle něj jasně ukazuje, že druhý směr byl tou správnou volbou. „Nevytvářeli jsme další účelová konsorcia, protože byly zrovna k dispozici prostředky. Šlo o vznik skutečných národních autorit – takových, které můžete prezentovat, když se někdo zeptá, co je špičková česká věda v oblasti onkologie nebo virologie,“ konstatoval a dodal: „Jsem rád, že čtyři z pěti projektů dnes stojí na jednom pódiu, komunikují spolu, sdílejí zkušenosti, propojují lidi. To je skutečný význam excelence.“ Zároveň zdůraznil, že udržitelnost vzniklých národních autorit nemá být jen pouhou formalitou, ale kontinuálním úsilím o dlouhodobé a stabilní financování. „EXCELES je úspěšný program – a závazek do budoucna. Udržitelnost nebude samozřejmá, ale má smysl,“ uzavřel Pavel Doleček.

NÚVR: Excelence v onkologii vzniká tam, kde se budují vztahy

Ředitel NÚVR prof. MUDr. Aleksi Šedo, DrSc., přednosta Ústavu biochemie a experimentální onkologie 1. LF UK, ve své prezentaci potvrdil, že myšlenka vytvořit excelentní, virtuálně propojenou síť těch, kteří už tvoří špičku oboru, posouvají ho kupředu a mají společné cíle – bez ohledu na to, zda jsou z univerzit, Akademie věd ČR, nebo z nemocnic –, přinesla jasně měřitelné amplifikační výsledky. „Zkrátka vzniklo souručenství, díky němuž se energie a výstupy nesčítají, ale násobí,“ poznamenal s tím, že namísto nových zdí vzniklo prostředí, které umožnilo mj. sdílet know‑how, technologie, a především navázat spolupráce.

„Nejdůležitější není to, že se v NÚVR spojilo sedmdesát týmů. To je vlastně jen číslo. Podstatné je, že jednotlivé skupiny spolu začaly aktivně tvořit. Vidíme to například v publikačních výstupech, jejichž produkce i kvalita meziročně roste. Zatímco původně bylo cílem dosáhnout 65 procent článků v Q1 časopisech, dnes je jich již okolo 70 procent. A ještě důležitější je struktura autorství, kdy významná část publikací vzniká nejen meziinstitucionálně, ale také me­zi­re­gio­nál­ně nebo ve spolupráci se zahraničními odborníky,“ upřesnil Aleksi Šedo.

Jak dále uvedl, díky NÚVR vzniklo kromě jiného šest nových výzkumných skupin, často kolem úspěšných navrátilců ze zahraničí, nebo dva nové doktorské studijní programy, přičemž oba již připravují budoucí nositele oboru. Konsorcium investovalo i do přístrojů a technologií, které nejsou vázány na jedno pracoviště, ale jsou sdíleny mezi týmy. To umožnilo efektivnější využití zdrojů a propojení výzkumu s klinickou praxí.

Součástí rozvoje NÚVR však nebyl pouze výzkum, ale i komunikace, vzdělávání a práce s mladými talenty. V této souvislosti Aleksi Šedo zmínil stovky středoškolských studentek a studentů, kteří prošli laboratořemi NÚVR a měli možnost přímého kontaktu s vědou, osvětové aktivity, vlastní podcasty nebo přes tisíc mediální výstupů, které přibližují problematiku onkologického výzkumu široké veřejnosti. „Excelence nemůže zůstat jen uvnitř laboratoře. Aby měla smysl, musí být vidět, musí být srozumitelná a musí inspirovat – vědce, studenty i společnost. Máme doloženo, že vybudování virtuálního konsorcia mělo smysl. A teď je na nás, abychom tu síť udrželi. NÚVR není projekt, který končí. Je to prostředí, které jsme vytvořili a které může fungovat i nadále,“ uzavřel Aleksi Šedo.

Konkrétní přínosy NÚVR pro praxi

Vybrané výsledky pěti výzkumných programů NÚVR, které pokrývají celý inovační řetězec – tedy základní, aplikovaný a translační výzkum v onkologii –, představil vědecký ředitel prof. MUDr. Jaroslav Štěrba, Ph.D., přednosta Kliniky dětské onkologie LF MU a FN Brno.

Jedním z nejviditelnějších přínosů byla identifikace nového podtypu akutní leukémie, tzv. CML‑like disease (nemoci podobné chronické myeloidní leukémii), který je již součástí klasifikace WHO hematologických malignit. Podařilo se to týmu vědců z 2. LF UK a FN Motol pod vedením prof. MUDr. Jana Trky, Ph.D., a prof. MUDr. Jana Zuny, Ph.D. Skupina prof. MUDr. Mgr. Marka Mráze, Ph.D., z CEITEC MU popsala nový slibný terapeutický cíl, FoxO1, umožňující prolomit rezistenci na ibrutinib u chronické lymfocytární leukémie. Jeho blokáda totiž vyvolává apoptózu CLL buněk a posiluje účinek inhibitorů BTK. Týmy z pražského uzlu NÚVR okolo prof. MUDr. Zdeňka Kleibla, Ph.D. (1. LF UK), a MUDr. Libora Macůrka, Ph.D. (Ústav molekulární genetiky AV ČR), vyvinuly platformu pro funkční testování CHEK2 missense variant, jež dokáže z většiny variant nejasného významu udělat použitelný biomarker rizika, protože odliší skutečně patogenní varianty se zvýšeným rizikem karcinomu prsu.

Jaroslav Štěrba zmínil také prospektivní validační studii, jejímž cílem je ověřit nově identifikované biomarkery karcinomu plic v dechovém kondenzátu pro diagnostiku plicních uzlů. V případě, že se je týmu doc. MUDr. Mariána Hajdúcha, Ph.D., lékařského ředitele NÚVR a ředitele ÚMTM LF UP a FN Olomouc, podaří prokázat, mohou diagnostikovat karcinom plic srovnatelně s CT, a to rychlou a neinvazivní metodou, která bude schopna karcinom plic diagnostikovat včas a výrazně zvýšit pravděpodobnost úplného vyléčení této nemoci.

„A nakonec bych uvedl naši práci z Lékařské fakulty MU a FN Brno, na níž se podílela i skupina profesorky Lenky Zdražilové Dubské. Jedná se o klinickou studii, která prokázala, že personalizovaná protinádorová vakcína zlepšuje přežití u vysoce rizikových dětí se solidními nádory, a jejíž výsledky jsem prezentoval na světovém kongresu dětské onkologie ve Spojených státech,“ komentoval Jaroslav Štěrba a závěrem dodal: „Dokázali jsme, že výsledky našich výzkumných skupin mají přímý dopad do praxe a na osudy našich pacientů.“

NIVB: Síť připravená na infekční hrozby

Práci NIVB na konferenci prezentoval jeho hlavní řešitel a vědecký koordinátor RNDr. PhDr. Zdeněk Hostomský, Ph.D., z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Připomněl, že NIVB vznikl jako reakce na zkušenost s pandemií covidu‑19, která naplno ukázala, jak důležitá je schopnost rychlé, koordinované a mezioborové reakce na infekční hrozby. Smyslem projektu proto od počátku nebylo budování nové instituce, ale vytvoření funkční sítě špičkových týmů napříč republikou.

NIVB propojuje přibližně třicet výzkumných týmů ze čtyř univerzit a čtyř ústavů AV ČR. Výzkumné aktivity se soustředí na tři hlavní oblasti: studium interakcí patogen–hostitel, posilování imunity proti virům a bakteriím a vývoj nových terapeutických postupů proti virovým a bakteriálním infekcím. Základní výzkum ve virologii a bakteriologii je přitom systematicky propojen s translačními tématy, jako je design léčiv, diagnostika infekčních onemocnění, antibiotická rezistence nebo imunoterapie.

Výsledky spolupráce týmů zapojených v NIVB jsou patrné jak v kvalitních publikačních výstupech, tak v rostoucí schopnosti uspět v mezinárodní konkurenci. Výzkumníci z NIVB získali v průběhu projektu řadu prestižních grantů, včetně několika ERC grantů. NIVB je zároveň součástí Global Virus Network, globální sítě více než osmdesáti center excelence a partnerských organizací zaměřených na výzkum virových infekcí, což českým týmům umožňuje přímé zapojení do mezinárodních výzkumných iniciativ.

Zdeněk Hostomský zdůraznil také význam spolupráce s nemocnicemi a institucemi veřejného zdraví. NIVB podle něj nevznikl jako akademická platforma uzavřená sama do sebe, ale jako partner pro státní správu, zdravotnická zařízení a orgány ochrany veřejného zdraví. „Výzkum infekčních nemocí má smysl jen tehdy, když je propojen s praxí a připraven sloužit společnosti,“ uvedl.

Výrazná pozornost je věnována rovněž vzdělávání a rozvoji mladé generace vědkyň a vědců, kteří se podíleli na většině projektových výstupů, absolvovali specializované workshopy a zahraniční stáže. „Pandemie nám ukázala, že izolované špičkové týmy nestačí. Potřebujeme strukturu, která dokáže rychle propojit znalosti, infrastruktury i lidi,“ shrnul Zdeněk Hostomský a dodal: „NIVB ukazuje, že takový model v českých podmínkách funguje – a že má smysl ho rozvíjet i do budoucna.“

Konkrétní přínosy NIVB pro praxi

Některé konkrétní vědecké výstupy NIVB představil prof. RNDr. Robert Vácha, Ph.D., z CEITEC MU, který se zaměřil především na jednu z nejpalčivějších výzev současné medicíny – antibiotickou rezistenci. Připomněl, že v době, kdy je v klinickém testování zhruba 90 antibiotik, jich je pouze pět účinných proti alespoň jedné z bakterií ze seznamu kritických patogenů Světové zdravotnické organizace.

Jedním z klíčových směrů výzkumu NIVB je proto vývoj nových antimikrobiálních látek, zejména krátkých syntetických peptidů cílených na bakteriální membrány. Týmy zapojené do NIVB využívají kombinaci počítačového designu, molekulárních simulací a experimentální validace. Výsledkem jsou optimalizované peptidy s mimořádně vysokou účinností – u multirezistentního Acinetobacter baumannii dosahují hodnot minimální inhibiční koncentrace (MIC) v rozmezí 50–90 nM, což je padesátkrát až stokrát lepší účinnost než u ostatních běžně testovaných antimikrobiálních peptidů. Tyto látky již byly úspěšně ověřeny v modelech svalové i plicní infekce.

Další významnou oblastí je výzkum rezistentních bakterií v klinické praxi. V týmu okolo prof. MUDr. Pavla Dřevínka, Ph.D., z Ústavu lékařské mikrobiologie 2. LF UK a FN Motol, byla analyzována rozsáhlá kolekce více než 7 700 izolátů Clostridium difficile z České republiky, Slovenska a Polska. Výsledky mj. ukázaly, že standardně doporučované metodiky EUCAST nejsou schopny spolehlivě detekovat rezistenci tohoto patogenu k metronidazolu, což má přímé důsledky pro diagnostiku i volbu léčby v klinické praxi. Vedle bakteriálních infekcí se NIVB věnuje také výzkumu virových onemocnění. Robert Vácha upozornil na pokroky v oblasti antivirotik, například u opičích neštovic, kde proběhly úspěšné preklinické testy nových terapeutických přístupů (tým dr. Evžena Bouři, Ph.D., z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR), a u klíšťové encefalitidy, kde se již některé kandidátní látky dostaly do první fáze klinického hodnocení (tým prof. RNDr. Daniela Růžka, Ph.D., Biologické centrum AV ČR).

„Od počítačového modelu přes laboratorní experiment až k léčbě infekce – to je cesta, kterou dnes dokážeme díky propojení v rámci NIVB skutečně absolvovat,“ shrnul Robert Vácha. Podle něj právě kombinace špičkového základního výzkumu, translačního přístupu a spolupráce s klinickými pracovišti dává projektu smysl i do budoucna.

NEUR‑IN: Neurologická onemocnění jako společná výzva

Pohled neurologie do společné diskuse vnesl zástupce vědeckého ředitele ­NEUR‑IN prof. MUDr. Robert Jech, Ph.D., z Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze. Úvodem podotkl, že neurologická onemocnění jsou celosvětově druhou nejčastější příčinou smrti a nejčastější příčinou ztracených let života v důsledku nemoci. V současnosti tak představují jednu z největších zdravotních i společenských výzev. Nejde jen o individuální osudy pacientů, ale o zásadní zátěž pro zdravotní a sociální systémy – zejména v souvislosti se stárnutím populace. Právě proto podle něj dává smysl budovat národní platformu, která propojí klinickou neurologii, základní výzkum i moderní technologie.

Smyslem NEUR‑IN, obdobně jako v případě ostatních národních ústavů, tak nebylo vytvořit další izolovanou instituci, ale funkční síť špičkových pracovišť, která umožní sdílení dat, metod i know‑how napříč institucemi a regiony. „Neurologická onemocnění mají dlouhou prodlevu mezi prvními patologickými změnami a klinickými projevy. Pokud chceme nemocem skutečně porozumět a zasáhnout včas, musíme spojit síly – od analýzy molekulárních mechanismů až po dlouhodobé klinické sledování pacientů,“ zaznělo od Roberta Jecha s tím, že zatímco jednotlivá pracoviště často disponují unikátní expertizou, ať už v oblasti neurodegenerativních onemocnění, poruch hybnosti, nebo neurovývojových diagnóz, teprve jejich systematické propojení umožňuje klást nové výzkumné otázky a hledat odpovědi s reálným dopadem do klinické praxe.

NEUR‑IN sdružuje takřka padesát výzkumných skupin z jedenácti partnerských institucí a soustředí se na tři výzkumné pilíře – výzkum neurodegenerace v rámci poruch hybnosti, v souvislosti s kognitivními poruchami a výzkum společných mechanismů neurodegenerativních a neurovývojových onemocnění. Důraz je kladen také na využití moderních technologií, které umožňují sledovat vývoj onemocnění v čase a lépe porozumět jeho biologickým základům.

Jak Robert Jech zdůraznil, význam NEUR‑IN však nespočívá jen ve vědeckých výstupech. Stejně důležitá je dlouhodobá udržitelnost spolupráce, výchova nové generace odborníků a vytvoření platformy, která dokáže reagovat na nové výzvy – od neurodegenerativních chorob až po neurologické dopady infekčních onemocnění.

Konkrétní přínosy NEUR‑IN pro praxi

Šíři záběru projektu NEUR‑IN na vybraných výstupech ukázal prof. MUDr. Přemysl Jiruška, Ph.D., z Ústavu fyziologie 2. LF UK a Fyziologického ústavu Akademie věd ČR. Významnou oblastí zájmu jsou například prodromální stadia Parkinsonovy nemoci, kdy je cílem studie neuroSHARE identifikovat nejčasnější příznaky této nemoci (porucha čichu, obstipace) a včas nasadit léčbu, která může zmírnit projevy neurodegenerace a oddálit progresi.

Výzkumné týmy NEUR‑IN se zaměřují také na využití léčebných stimulačních metod, jako je hluboká mozková stimulace u poruch hybnosti nebo epilepsie, nebo na rozvoj nových neinvazivních neurostimulačních technik ovlivňujících kognitivní funkce. Současně vznikají digitální a m‑health nástroje, které umožňují dlouhodobé sledování pacientů v domácím prostředí – například monitoraci efektu léčby Parkinsonovy nemoci, predikci atak roztroušené sklerózy či hodnocení kognitivního stavu pomocí analýzy řeči. Další silnou linií je translační výzkum, zejména v oblasti epilepsií či vývojových encefalopatií, kdy se daří propojovat genetickou a molekulární diagnostiku s experimentálními modely a hledáním nových terapeutických přístupů a jejich využití u pacientů.

Jak dále poznamenal Přemysl Jiruška, v rámci NEUR‑IN vznikly kromě jiného dvě národní expertní skupiny – pro inovativní léčbu neurologických onemocnění (NESPI) a pro inovativní stimulační metody v léčbě onemocnění moku (NEST). Institut zároveň rozvíjí osvětové a vzdělávací aktivity ve spolupráci s ministerstvem školství, ministerstvem zdravotnictví či s pacientskými organizacemi, zapojuje se do evropských referenčních sítí pro vzácná neurologická onemocnění i do dalších globálních iniciativ.

„Jsem přesvědčen, že do budoucna se otevírá velký prostor pro širší spolupráci napříč jednotlivými národními ústavy či instituty, které vznikly díky programu EXCELES, protože ve všech se dělá excelentní výzkum, který by nám i Švýcarsko mohlo závidět,“ uzavřel své vystoupení Přemysl Jiruška.

SYRI: Když zdravotní krize není jen medicínským problémem

Společenskovědní rozměr programu ­EXCELES nastínila vědecká ředitelka SYRI prof. Mgr. Klára Šeďová, Ph.D., z Ústavu pedagogických věd Filozofické fakulty MU, která připomněla, že vznik tohoto institutu byl přímou reakcí na zkušenost s pandemií covidu‑19. Ta podle ní jasně ukázala, že zdravotní krize není pouze otázkou medicínskou, ale komplexním celospolečenským jevem, v němž hrála roli například důvěra občanů k pandemickým opatřením a ochota se jim podvolit, sociální nerovnosti, fungování institucí i schopnost státu komunikovat a rozhodovat na základě dat.

SYRI vznikl jako jediný společenskovědní projekt v rámci EXCELES s cílem systematicky analyzovat, jak epidemie a další krizové situace dopadají na různé sociální skupiny, regiony a instituce a jaké faktory ovlivňují schopnost společnosti se s těmito výzvami vyrovnat. Jak zaznělo, pandemie nezasáhla všechny stejně – rozdíly v ekonomickém zázemí, vzdělání, pracovních podmínkách či přístupu ke zdravotní péči se v krizové situaci dále prohlubovaly. Právě tyto nerovnosti je podle Kláry Šeďové nutné detailně popsat a vyhodnocovat, pokud má stát přijímat účinná a spravedlivá opatření.

Za tři roky své existence přinesl SYRI podle Kláry Šeďové nový standard práce v českém sociálněvědním výzkumu. Odborníci zapojení do projektu se naučili pracovat výrazně interdisciplinárně a díky propojení s ostatními projekty EXCELES také přes hranice sociálních a přírodních věd. „Takovéto ‚spojování sil‘ je v českém vědeckém kontextu mimořádné. Stali jsme se viditelným vědeckým tělesem, které ukazuje, jak užitečné dokážou společenské vědy být,“ uvedla Klára Šeďová s tím, že ambicí SYRI je tuto platformu dále rozvíjet.

Význam SYRI podle ní nespočívá pouze ve vědeckých publikacích, ale především v poskytování kvalitních dat a analýz pro rozhodování státu. Projekt usiluje o to, aby zkušenosti z pandemie vedly k lepší připravenosti na budoucí krize – ať už zdravotní, ekonomické, či bezpečnostní – a aby se společnost dokázala po krizových situacích rychleji a účinněji zotavit.

Konkrétní přínosy SYRI pro praxi

O tom, jak konkrétně mohou společenské vědy přispívat k efektivnějšímu zvládání zdravotních krizí a jejich dlouhodobých dopadů, následně informoval prof. PhDr. Dino Numerato, Ph.D., z Institutu sociologických studií Fakulty sociálních věd UK. „Zaměřovali jsme se na poptávku po zdravotní péči i na individuální jednání, které jsme chápali v širším společenském kontextu. Poměrně důležitou roli jsme přikládali komunikaci,“ uvedl Dino Numerato.

Jedním z klíčových výstupů SYRI v oblasti zdraví je analýza předčasné úmrtnosti v souvislosti s pandemií covidu‑19, založená na datech z Informačního systému infekční nemoci ve spolupráci s ÚZIS ČR. Výzkumné týmy okolo RNDr. Kláry Hulíkové Tesárkové, Ph.D., a prof. RNDr. Dagmar Dzúrové, CSc. (Přírodovědecká fakulta UK), vytvořily metodiku a interaktivní mapovou aplikaci, která umožňuje sledovat regionální rozdíly v počtu ztracených a zachráněných let života v závislosti na průběhu epidemie a očkování.

Další významnou oblastí je výzkum epidemie obezity, kterou SYRI popisuje jako komplexní problém veřejného zdraví úzce spojený se socioekonomickými nerovnostmi, vzděláním a potravinovým prostředím. V této souvislosti Dino Numerato citoval vyjádření Dagmar Dzúrové, že „v Česku rozhoduje o obezitě PSČ, ne BMI“ nebo že „lidé nežijí v prostředí, které by umožňovalo zdravou volbu“. Analýzy taktéž potvrdily, že prevalence obezity roste rychleji u dětí než u dospělých. Tyto závěry posouvají debatu od individuální odpovědnosti k potřebě systémových opatření.

Experti SYRI, mj. prof. PhDr. Andrea Pokorná, Ph.D. (LF MU), se zaměřili i na personální stabilitu ve zdravotnictví, konkrétně na příčiny fluktuace zdravotnických pracovníků. Data ukázala, že klíčovými faktory nejsou zdravotní omezení, ale vztahy na pracovišti a finanční ohodnocení. Tyto poznatky se promítly do formulace veřejných politik, včetně vládního programu zaměřeného na navyšování kapacit vzdělávání ve zdravotnických profesích. SYRI se věnoval rovněž otázkám důvěry veřejnosti a ochoty přijímat zdravotní opatření, včetně očkování. Prokázalo se, že komunikace mezi pacienty a lékaři představuje důležitý aspekt zvládání krizí a že vyšší důvěra v demokratické instituce byla silně spojena s vyšší mírou přijetí vakcíny proti covidu‑19.

„Krize jasně ukázala, že zdraví společnosti stojí na dlouhodobě budované připravenosti a odolnosti na individuální, organizační i systémové úrovni,“ uzavřel Dino Numerato s tím, že bez špičkového sociálněvědního výzkumu nelze efektivně poskytovat excelentní zdravotní péči.

Největší problém české vědy mimo finance? Fragmentace!

Širší pohled na tuzemský výzkum a integraci vědeckých sítí ve světě v závěrečném vystoupení nabídl prof. RNDr. Jan Konvalinka, CSc., ředitel Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. „Kdybych měl říct, co je největším limitem české vědy mimo finance, pak je to fragmentace. Roztříštěnost do mnoha malých ostrůvků, které existují vedle sebe – na úrovni výzkumných institucí i oborů,“ uvedl otevřeně. Program EXCELES podle něj dokazuje, že cestou není administrativní slučování, ale horizontální propojování existujících týmů.

Zároveň varoval, že před vědou stojí ještě jiná výzva, a tou je komunikace. „Je nám k ničemu sebelepší lék, pokud mu lidé nebudou věřit. Musíme umět vysvětlit, co víme, ale i to, co nevíme a teprve zjišťujeme. Jen tak můžeme získat důvěru společnosti ve vědu a výzkum,“ naznačil Jan Konvalinka.

Bilanční konference spolupracujících projektů EXCELES tedy ukázala, že excelentní výzkum v Česku stojí na spolupráci, nikoli konkurenci institucí. Úspěchy jednotlivých projektů – národních autorit – jsou viditelné a nyní bude rozhodující je dokázat udržet, rozvíjet a vysvětlovat veřejnosti jejich přínos.