Český dluh ve screeningu cervikálního karcinomu

Od roku 1966, kdy vešel v platnost zákon o zdraví lidu, má každá česká žena nárok jednou ročně na preventivní gynekologické vyšetření spojené s kolposkopií a cytologií. Od té doby se na tuzemské strategii prevence cervikálního karcinomu nic nezměnilo. To, co před čtyřiceti lety bylo možné považovat za moderní přístup, dnes ve srovnání s organizací screeningových programů ve vyspělých zemí působí značně obsoletním dojmem. Z komparace jednotlivých programů vyplývá, že v Česku se ženy vyšetřují zbytečně často, ale málo důkladně. A odpovídá tomu i porovnání mortality na karcinom děložního čípku – ta je v České republice podstatně vyšší, než je průměr zemí původní evropské patnáctky. Pokud vezmeme státy s nejlepšími výsledky, Lucembursko a Finsko, je vyšší dokonce desetkrát. Velká část odborné veřejnosti si je neudržitelnosti tohoto stavu již delší dobu vědoma. Na ministerstvu zdravotnictví pracuje komise pro screening karcinomu děložního čípku od roku 2001, ale bez viditelných úspěchů „Zatím jsme žádné významnější výsledky nezískali,“ přiznává ředitel odboru zdravotní péče ministerstva zdravotnictví MUDr. Pavel Březovský. Prvním předpokladem, aby screeningový program skutečně fungoval, je dostatečné pokrytí cílové populace. Ze zatím nepříliš rozsáhlých studií, které zkoumaly průběh diagnostického procesu u žen s invazivním karcinomem čípku, ale vyplývá, že více než polovina z nich na pravidelná gynekologická vyšetření chodí. „S nádorem ve fázi 1B1 nebylo u gynekologa pouze dvacet procent žen, u objemných nádorů to bylo čtyřicet procent a u inoperabilních ignorovalo vyšetření padesát procent,“ říká přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice v Motole doc. MUDr. Lukáš Rob, CSc.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 20/2005, strana 10

Zdroj: