Čestný doktorát UK pro nejcitovanějšího odborníka v biomedicíně

Děkan 1. LF UK prof. MUDr. T. Zima, CSc.,ve zdůvodnění návrhu pro udělení čestné vědecké hodnosti doktora honoris causa uvedl mimo jiné, že doktor Snyderových se narodil 26. prosince 1938 ve Washingtonu, jako syn Samuela a Patricie Snyder.

Jeho otec působil jako kryptolog, který v průběhu druhé světové války rozluštil důležité japonské kódy a následně zavedl v Úřadu pro národní bezpečnost využití počítačů pro kryptografické aplikace.

Jeho matka byla realitní makléřka a byla také známá jako úspěšná účastnice mnoha národních soutěží v rozhlase i televizi. Doktor Snyder studoval hru na kytaru,účinkoval s Andrésem Segoviou a uvažoval o kariéře profesionálního koncertního umělce, nakonec se však rozhodl pro medicínu. Vystudoval ji na Georgetownské univerzitě, titul doktora medicíny získal v roce 1962. V letech 1963 až 1965 se pod vedením Julia Axelroda (pozdějšího nositele Nobelovy ceny) věnoval vědeckému výzkumu v National institutes of Health (NiH) v Bethesdě; v letech 1965 až 1968 absolvoval psychiatrickou praxi v Johns Hopkins Hospital v Baltimoru a na Lékařské fakultě Johns Hopkins University pak působil v letech 1966 až 1968 jako asistent farmakologie, 1968 až 1970 jako docent farmakologie a psychiatrie a v roce 1970 získal titul profesora. V roce 1980 založil Ústav neurověd a do roku 2006 byl jeho ředitelem. V současnosti působí jako profesor neurověd,farmakologie a psychiatrie.

    Výzkum doktora Snydera zabývající se identifikací receptorů neurotransmiterů a drog a objasněním mechanismů působení psychotropních látek vedl k mnoha dalším pokrokům a objevům v oblasti molekulárních neurověd. Doktor Snyder byl průkopníkem ve značení receptorů reverzibilní vazbou ligandů, což umožnilo identifikaci opiátových receptorů. Tuto techniku dále rozšířil i pro značení a monitorování ostatních základních receptorů neurotransmiterů v mozku, které tak bylo možné následně izolovat a klonovat. Doktor Snyder také charakterizoval nové skupiny neurotransmiterů a objasnil působení nejdůležitějších neuroaktivních látek.

Aplikace techniky profesora Snydera znamenala velký pokrok ve vývoji nových farmak, protože umožnila rychlý screening velkého množství testovaných látek. Doktor Snyder aplikoval svou techniku značení na objasnění systému nitrobuněčné signalizace druhým poslem, izolaci receptorů inositol 1,4,5‑trifosfátu a identifikaci pyrofosfátů inositolu jako fosforylačních látek.

Zjistil, že i některé plynné molekuly jsou neurotransmitery, poukázal na funkci oxidu dusnatého v procesech neurotransmise a neurotoxicity. izolace a klonování syntázy oxidu dusnatého byly velmi důležité pro objasnění funkce oxidu dusnatého jako neurotransmiteru. Prokázal, že oxid uhelnatý je dalším plynným neuropřenašečem,a objevil D‑serin jako endogenní ligand glutamátových NMDA receptorů. Objasnil též nové mechanismy buněčné smrti cestou dvou velmi specifických kaskád.

    Prof. Snyder je také autorem více než 1 000 odborných článků a několika knih,např. Využití marihuany (1971), Šílenství a mozek (1974), Utrápená mysl (1976),Biologické aspekty abnormálního chování(1980), Drogy a mozek (1986) a Brainstor­ming (1989). Patří k nejcitovanějším vědcům světa vůbec (na 150 000 citací).

Kreativní vědec by se neměl jen úzce specializovat

Svůj projev po převzetí čestného titulu zahájil prof. Snyder připomenutím velkého českého fyziologa, anatoma, biologa a filosofa a jednoho ze spoluzakladatelů cytologie Jana Evangelisty Purkyně, jehož považuje za vzorný příklad toho, že skutečně kreativní vědec se nemůže soustředit jen na úzký specializovaný problém, např. jeden specifický protein. Purkyně zasáhl zásadním způsobem do rozvoje hned několika oborů a zapsal se do nich navždy např.jako objevitel Purkyňových obrázků (vnímání světla a barev), Purkyňových vláken jako součásti převodního systému srdce či Purkyňových buněk v malém mozku.

Prof. Snyder uvedl, že právě takový široký rozhled a zájem o celé spektrum problémů může nejspíše vést k objevům označovaným jako „serendipity“, a připomněl,že název pro tyto nečekané objevy při hledání něčeho docela jiného vymyslel koncem osmnáctého století anglický šlechtic a spisovatel Horace Walpole podle pohádky Tři princové ze Serendipu (což je jeden ze starých názvů Cejlonu, respektive dnešní Srí Lanky). Ti na své pouti krajem hojně nalézají věci nehledané. L. Pasteur to řekl jinak: „Náhoda přeje připraveným myslím.“

    Ostatně prof. Snyder připomněl, že také on sám identifikoval opiátové receptory na základě výzkumu účinků drog na začátku sedmdesátých let minulého století, a teprve když si položil otázku, nač vlastně jsou v mozku přítomny, když to evidentně nemůže být kvůli exogenně podávaným opiátům,přiblížil se objevu endogenních opioidů (endorfinů) a řady neurotransmiterů a otevřel cestu i k vývoji mnoha účinných léků.