Chceme‑li být světoví, nesmíme mít malé cíle

Podporou vědy a snahou o zlepšení podmínek pro české vědce se pravidelně před volbami zaštiťují mnozí politici bez ohledu na stranickou příslušnost. Realita už tak růžová není, byť se díky možnosti čerpání různých druhů dotací, převážně z fondů EU, situace lepší. Peníze posloužily převážně na vybudování a vybavení nových vědecko‑výzkumných center, nicméně oficiální podpora samotných vědců, zejména těch mladých, je stále nedostatečná. Každá aktivita, která přispívá k popularizaci vědy a ocenění práce mladých talentovaných vědců, je proto velmi vítaná. Jednou z takových aktivit je i Discovery Award, již každoročně uděluje společnost Novartis mladým výzkumníkům do 40 let, kteří se zasloužili o výjimečný posun na poli výzkumu v oblasti medicíny a farmacie. Letos proběhne již sedmý ročník.

Součástí ocenění je také finanční dotace, v letošním roce se mezi laureáty rozdělí 200 000 korun. Přihlašování do soutěže probíhá pomocí internetové aplikace na stránkách www.discoveryaward.eu. Uzávěrka přihlášek je 15. června 2018.

Laureáty ceny následně vybere hodnoticí komise složená z renomovaných odborníků působících dlouhodobě ve zdravotnictví. Slavnostní předání ocenění pak proběhne v pražském Karolinu. S novým členem hodnotitelské komise prof. MUDr. Romanem Havlíkem, Ph.D., ředitelem FN Olomouc, Medical Tribune hovořila.

• Jak byste definoval cíl iniciativy Discovery Award? Pomohou podle vás podobné aktivity přilákat k vědecké práci nové odborníky?

Každá taková iniciativa má svůj smysl, kromě finančního ocenění je jistě významná i medializace dané vědecké aktivity a osob s ní spojených.

• Co jako porotce u potenciálního vítěze Discovery Award hledáte?

Kromě originality, případně i elegantní jednoduchosti, považuji za nejvýznamnější praktický dopad.

• Jak si podle vás stojí ČR v inovacích na poli biomedicíny ve srovnání s evropskými státy?

Vědecko‑výzkumný potenciál univerzit a ostatních českých pracovišť je jistě velký. Prostor pro zlepšení tohoto prostředí vidím v nastavení mechanismu, jak přenášet výsledky do praxe. Mechanismus by měl být takový, aby ocenil a zhodnotil inovace a aby z něj profitoval vědec, jeho pracoviště i spolupracující firma.

• Co by mohlo být pro mladé vědce motivující, aby se ze světa vraceli zpátky do ČR?

Domnívám se, že nejde pouze o motivaci mladých vědců, ale o to, aby byl český systém konkurenceschopným a nabízel maximální možnou realizaci vědeckého potenciálu mladých vědců. Je potřeba podporovat vědecko‑výzkumné instituce s nejlepšími výsledky. Alespoň v oborech, kde patříme k evropské či světové špičce, budeme muset nabídnout podmínky srovnatelné se zahraničím.

• Má podle vás vůbec smysl se v podmínkách České republiky pokoušet o klinický výzkum? Respektive v kterém segmentu má vědecká práce reálnou naději na úspěch?

Klinický výzkum v podmínkách ČR je nezbytností. Kromě praktických výsledků, které se někdy mohou zdát malé, vědecko‑výzkumná práce podporuje růst těch, kteří se jí věnují. Tak se vlastně jakoby nepřímo zvyšuje pedagogická úroveň a má dopad na praktické činnosti, kterým se vědec nebo lékař věnuje současně s vědou a výzkumem.

• Působíte jako ředitel fakultní nemocnice. Jaké má nemocniční management nástroje na podporu klinického výzkumu?

Jde o rozdělování vědecko‑výzkumných grantů, motivaci vedení zdravotnických pracovišť k podpoře vědecko‑výzkumných aktivit či spolupráci s univerzitou a s ostatními externími partnery. Řádově jde do vědy a výzkumu ročně několik desítek milionů korun.

• Co fakultní nemocnici vlastní výzkum přináší?

To, že se mnohá zdravotnická pracoviště věnují vědě a výzkumu, znamená, že se udržujeme na špičce v jednotlivých oborech. Rozhodně to vede k velkému tlaku na aplikaci nejnovějších vědeckých metod a postupů, na využívání nejmodernějších technologií a myslím, že jsme tím i atraktivní pro zaměstnance s nejvyššími ambicemi.

• Jaká inovace v medicíně vás v poslední době zaujala?

Určitě to jsou výsledky biologické léčby u mnohých onkologických diagnóz.

• Do jaké míry se proklamovaná podpora vědy v České republice skutečně transformuje do praktických programů, které rozvoji vědy opravdu pomáhají?

Problémem vědecko‑výzkumných programů, grantů či podpor je, že je velmi těžké zhodnotit jejich skutečný přínos v krátkodobém časovém horizontu. S touto objektivizací vědy má samozřejmě problém celý svět. S výjimkou přelomových myšlenek a výsledků, jejichž přínos se projeví velmi rychle. Osobně se domnívám, že by bylo výhodné hodnotit výsledky grantových podpor ještě i ve druhém kole např. s odstupem dvou či tří let, když už by se prokázalo či neprokázalo praktické naplnění mnohdy nadneseně předpokládaných přínosů. S tím by mohla být spojena i část finančního ohodnocení.

• Někdy vzniká dojem, že základní výzkum je určitý luxus a má smysl se věnovat jen tématům, kde je šance na rychlou aplikaci. Jak byste proti tomuto postoji argumentoval?

Základní výzkum ve velkém rozsahu je velmi nákladný a často si ho nemohou dovolit financovat ani velké nadnárodní společnosti. Pro ekonomickou nerentabilitu se například téměř zastavil výzkum nových antibiotik. Osobně si myslím, že každá kvalitní univerzita by měla mít svých několik výkladních skříní, tedy oborů, ve kterých je dobrá a kde základní výzkum umožňuje odborný růst pedagogů a produkci ve světovém měřítku konkurenceschopných absolventů. Mimo jiné, ambice mít v různých žebříčcích naše nejkvalitnější univerzity na co nejvyšších místech je dostatečným argumentem pro podporu základního výzkumu. Abychom byli co nejlepší, nesmíme mít malé cíle.

Zdroj: MT