Chemoradioterapie - nový standard v léčbě invazivního karcinomu děložního hrdla
Screening a léčba preinvazivních lézí snížily ve Spojených státech amerických incidenci invazivního karcinomu děložního hrdla o více než 90 %. U žen na celém světě jde o druhé nejčastější nádorové onemocnění, které každý rok postihuje 493 000 žen a na jehož následky ročně umírá 273 000 žen.1 I přes dramatický pokles incidence karcinomu děložního hrdla v USA se v roce 2006 očekává více než 10 000 žen s nově diagnostikovaným onemocněním. Podle odhadů American Cancer Society bylo v roce 2005 diagnostikováno 10 370 nových případů, z nichž 3 710 žen zemřelo.2 Vzhledem k tomu, že mnohé pacientky nejsou indikovány k chirurgickému řešení, určuje se klinický staging karcinomu děložního hrdla podle systému FIGO (International Federation of Gynecology and Obstetrics) (tab. 1).3 U karcinomu děložního hrdla ve stadiu IA1 až IIA dle FIGO odpovídá počet vyléčených pacientek léčených primárně chirurgicky počtu vyléčených pacientek léčených primárně radioterapií. Pokročilejší karcinomy (stadia IIB až IVB – obr. 1) vyžadují jako primární léčbu radioterapii. Většinou se nejprve aplikuje teleradioterapie, která vede ke zmenšení nádoru, a ozáření parametrií a lymfatických uzlin. Následuje brachyterapie (vnitřní aplikace) umožňující zvýšení radiační dávky aplikované do centra reziduálního tumoru. Až do doby před několika lety se základní doporučené postupy a technologie týkající se radioterapie karcinomu děložního hrdla měnily v průběhu několika uplynulých desetiletí jen relativně málo. Připojení chemoterapie přináší několik potenciálních výhod. Efektivitu chemoradioterapie v léčbě karcinomu děložního hrdla prokázalo několik rozsáhlých randomizovaných klinických studií. National Cancer Institute (NCI) zdůrazňuje význam těchto studií vydáním výjimečných klinických doporučení, ve kterých se uvádí, že „by se mělo zvážit současné zařazení chemoterapie a radioterapie u žen, u nichž je indikována radioterapie v léčbě karcinomu děložního hrdla“.4 Od té doby se chemoradioterapie stala léčebným standardem a cisplatina nejčastěji používanou látkou z několika teoretických i praktických důvodů. Cisplatina vykazuje nejvýznamnější účinnost v samostatném podávání u recidivujícího karcinomu děložního hrdla, což se potvrdilo v mnoha klinických studiích – objektivní odpověď dosahovala četnosti 20–30 %. Přidáním dalších preparátů k cisplatině se sice může zvýšit četnost objektivní odpovědi, ale zároveň dochází k nárůstu toxicity bez prodloužení doby přežití. Cílem tohoto článku je prezentovat výsledky terapeutického postupu založeného na chemoterapii na bázi cisplatiny aplikované spolu s radioterapií jako nového standardu primární terapie karcinomu děložního hrdla.
...
Komentář
Autor: Doc. MUDr. Lukáš Rob, CSc.
Autoři článku představují „nový standard“ pro léčbu lokálně pokročilých karcinomů děložního hrdla. V úvodu konstatují, že se podařilo díky screeningu a léčbě preinvazivních stadií snížit incidenci cervikálních karcinomů v USA o 90 %. V praxi to znamená, že incidence se dnes v jednotlivých státech pohybuje mezi 6,5 až 11/100 000. Ve Spojených státech jsou poměrně výrazné rozdíly geografické a etnické. Konstatování o příznivém trendu incidence lze pouze závidět, bohužel, realita v naší republice je zcela jiná.1 V novém století se incidence v Česku pohybuje mezi 19 až 20/100 000 a mortalita mezi 6,8 až 7,6/100 000. Příznivé pro nás pouze je, že poměrem incidence a mortality jsme na tom ze všech postkomunistických zemí EU nejlépe (zemře 35–37 %), a pokud se podíváme na odhad pro USA na rok 2005 – předpokládají 10 370 nových případů a 3 710 úmrtí na toto onemocnění (36 % zemře). Ve srovnání s USA jsou data v poměru incidence a mortality (nové případy/úmrtí) již optimističtější a jsou zcela srovnatelné. Bohužel, česká statistika zatím neumí rozlišit výsledky léčby dle stadií a dle léčebných modalit. Co však umí, je poskytnout celkový přehled dle věkových skupin (tab. 1). Pokud se podíváme na výsledky léčby v jednotlivých věkových kohortách, je zarážející vysoce nepříznivý poměr v kohortě 56 až 75 let a nad 76 let. To jistě souvisí s pokročilostí nádorů, ale i s limitacemi léčby v závislosti na věku.
...
Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 3/2006, strana 6
Zdroj: