Chráněný distribuční kanál nepřinesl žádný pozitivní efekt

Chráněný distribuční kanál nepřinesl žádný pozitivní efekt

MT 19/2023, str. A7, 2. 10. 2023

Dovoluji si reagovat na článek Pro lékaře i pacienty má vzniknout přehled, v jaké lékárně je lék dostupný. Novela zákona o léčivech, horké téma posledních dnů, má za cíl řešit výpadky konkrétních léčiv. Přestože sama o sobě řešení výpadků nepřináší, poskytuje ministerstvu zdravotnictví alespoň více informací o situaci na trhu s léčivy a čas k řešení konkrétních výpadků.

Aby mohla novela skutečně pomoci v otázce výpadků, měla by se soustředit na konkrétní léčiva nebo lékové skupiny, u nichž k nim opakovaně dochází. Navrhovaná řešení by měla být podložena detailní analýzou jejich příčin, jež můžeme nalézt napříč celým dodavatelsko‑distribučním řetězcem. Řešení by zároveň měla být koordinována na úrovni EU.

Nicméně v článku také zaznívá téma chráněného distribučního kanálu léčiv, tj. zajištění všech léků všem jejich distributorům. Tento distribuční kanál považujeme za obsoletní část legislativy – v rámci distribuce léčiv nebyl využíván, přípravky přes něj neproudily. Na jejich dostupnost pro pacienty tudíž neměl žádný vliv.

Tzv. chráněný distribuční kanál byl do legislativy vložen v roce 2019 tehdejším komunistickým poslancem Danielem Pawlasem, a to i přes zamítavé stanovisko ministerstva zdravotnictví a Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) i argumentaci, že legislativa je nadbytečná a situaci pacientů nezlepší, ba spíše naopak. Po zkušenostech z uplynulých čtyř let můžeme dát ministerstvu i ÚOHS za pravdu.

Tento distribuční kanál totiž jen zajišťuje garanci dodávek léčiv některým distributorům. Zároveň se opět jedná o útok na přímé distribuční kanály léčivých přípravků, jež ÚOHS v rámci sektorového šetření vyhodnotil jako pozitivní nástroj, který přispívá k dostupnosti léčiv pro české pacienty. Úřad navíc v rámci svých doporučení na základě letošního sektorového šetření výslovně apeluje na potřebu snížení míry regulace v této oblasti.

Nelze opominout ani problematiku reexportu léčiv z České republiky do zemí s vyšší cenovou hladinou, o níž opakovaně informuje Státní ústav pro kontrolu léčiv (naposledy v červnu letošního roku). Záruky, že léčiva získaná tímto nebo obdobným chráněným kanálem neskončí místo u českých pacientů například v Německu, byly a stále jsou velmi malé. Paradoxně by tak na základě chráněného kanálu mohlo dojít ke zhoršení dostupnosti léčiv pro české pacienty.

V neposlední řadě nedává tento distribuční kanál smysl v systému tržní ekonomiky. Neexistuje důvod, proč by měl mít soukromý komerční subjekt (tj. distributor léčivých přípravků) garanci, že mu jiný soukromý subjekt (tj. výrobce) dodá léčiva a za jakých podmínek. Léčiva mají být k dispozici především pacientům, nikoli distributorům.

Podtrženo, sečteno – tzv. chráněný distribuční kanál nepřinesl žádný pozitivní efekt. Jakákoli snaha o jeho úpravu povede pouze ke zlepšení dostupnosti léčiv pro jejich distributory, a to v rozporu s doporučeními Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Pokud by v této diskusi šlo o zvýšení dostupnosti léčiv pro pacienty, bylo by například možné pracovat s reálnou poptávkou po léčivech na základě platných eReceptů. Pokud chceme pomoci pacientům, aby nemuseli dojíždět za léčivy velké vzdálenosti, můžeme konečně otevřít racionální diskusi o distančním výdeji léků na recept.

Mgr. David Kolář, výkonný ředitel AIFP