Chronická obstrukční plicní nemoc a plicní hyperinflace

Chronická obstrukční plicní nemoc je onemocnění charakterizované omezením průtoku vzduchu v dýchacích cestách, které není plně vratné. Omezení průchodnosti dýchacích cest se projevuje poklesem FEV₁ (objem vzduchu usilovně vydechnutý v první sekundě po maximálním nádechu) a FEV₁/FVC (poměr FEV₁ k maximálnímu objemu vzduchu usilovně vydechnutému po maximálním nádechu). Zvýšení dechové práce a snížení možnosti reagovat na potřebu větší ventilace je lépe reflektováno zvýšením FRC (objemu vzduchu v plicích na konci klidného výdechu) a IC (poklesem objemu vzduchu vdechnutého po normálním výdechu). Tyto změny dobře korelují se zhoršením klinického stavu pacientů a zhoršením tolerance fyzické zátěže. Podle dosud platných doporučení je vliv léčby u chronické obstrukční plicní nemoci posuzován podle FEV₁, popřípadě výdechových průtoků. Vhodné je však hodnocení ovlivnění dynamické hyperinflace a zlepšení plicních statických objemů i tam, kde nedojde ke zlepšení FEV₁.

Chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) je onemocnění charakterizované omezením průtoku vzduchu v dýchacích cestách, které není plně vratné. Omezení průtoku vzduchu se obvykle zhoršuje a je spojeno s abnormální zánětlivou odpovědí plic na škodlivé částice a plyny. Již ze samotné definice CHOPN vyplývá, že měření plicních funkčních parametrů má v diagnostice a sledování nemocných CHOPN klíčový význam. Spirometrie je doposud nejobvyklejší a nejužívanější metodou užívanou k měření plicní funkce. Podle doporučení GOLD (Global Iniciative for Chronic Obstructive Lung Disease) by měly být hodnoceny parametry po bronchodilataci, ať již β2-sympatomimetikem či anticholinergikem. V současnosti se při hodnocení stadia CHOPN opíráme o dva hlavní parametry. Je to objem vzduchu usilovně vydechnutý v první sekundě po maximálním nádechu (FEV₁) a maximální objem vzduchu usilovně vydechnutý po maximálním nádechu (FVC). Oba tyto parametry jsme zvyklí vyjadřovat v procentu náležitých hodnot vztažených k pacientovu věku, výšce a pohlaví. Jako hlavní parametr k určení závažnosti CHOPN a omezení průchodnosti dýchacích cest je užíván poměr FEV₁/FVC. Hodnocení těchto parametrů má však určité nedostatky. Snížená hodnota FEV₁ indikuje až výraznější omezení průchodnosti dýchacích cest a nepostihuje počáteční změny v periferních dýchacích cestách. Dá se říci, že nepostihuje změny podstatné pro včasnou diagnostiku a intervenci. FEV₁ nepředpovídá přesně závažnost obtíží, které z postižení plicní funkce vyplývají. Lze předpokládat, že nepostihuje přesně ani faktory, které plicní funkci ovlivňují. Toto tvrzení podporují studie z posledních let zabývající se korelací mezi FEV₁ a tolerancí zátěže. V definici CHOPN je zmíněna také nevratnost či malá vratnost obstrukční poruchy. I tato skutečnost je vztahována k výše zmíněným parametrům. Podle zahraničních studií je však potvrzena lepší korelace účinku β2-sympatomimetika na inspirační kapacitu IC (objem vzduchu vdechnutý po normálním výdechu) a reziduální objem RV (objem vzduchu, který zbývá v plicích po maximálním výdechu) než na FEV₁. Podobně je tomu při hodnocení celkového zdravotního stavu a korelaci dušnosti a FEV₁. Dušnost lépe korelovala se zdravotním stavem než FEV₁. Obdobné výsledky byly potvrzeny i pro parametr usilovně vydechnuté vitální kapacity FVC. Usilovný výdech může způsobit předčasný uzávěr periferních dýchacích cest a při opakovaném manévru zhoršení průchodnosti dýchacích cest. Hodnota FVC je pak snížena a v absolutní hodnotě nižší než skutečná vitální kapacita, získaná pomalým výdechovým manévrem VC (EVC – maximální výdech po maximálním nádechu či IVC – maximální nádech po maximálním výdechu).
...

Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 4/2005, strana 94

Zdroj: