Chronická pankreatitida v terénní praxi
Chronická pankreatitida je onemocněním známým již v 18. století a příznačně označovaným jako „nemoc mladých mužů s nevázaným způsobem života“, anebo definovaným ještě pregnantněji jako „nemoc pijáků“. Definice, která je stále platná, ale v poslední době vcelku právem zpochybňovaná, označuje onemocnění jako trvale progredující stav, kdy funkční parenchym je nahrazován vazivem, což vede ke ztrátě exokrinní a v terminálních fázích nemoci i endokrinní pankreatické funkce. Proč tato definice zřejmě neplatí tak absolutně, jak je uvedena, vysvětluje fakt, že naše poznatky – především pokud jde o etiopatogenezi nemoci – významně pokročily a např. průběh léčené autoimunitní formy pankreatitidy nebo včas rozpoznané obstrukční formy chronické pankreatitidy se liší od alkoholické pankreatitidy, zvláště nezačne-li nemocný včas abstinovat. Pokrok v etiopatogenetických znalostech se navíc odráží i v možnosti zpřesnit klasifikaci nemoci a lépe definovat její formy.
Epidemiologicky se nemoc vyznačuje geograficky rozdílnou incidencí i prevalencí, i když nutno připustit, že např. incidence popisovaná v jednotlivých státech Evropy byla získána odlišnými metodickými přístupy. Je velmi obtížné vysvětlit, proč např. incidence ve Švýcarsku je uváděna 1,8/100 000 obyvatel za kalendářní rok, neboť Švýcaři jistě nepatří k národu abstinentů. Rovněž incidence 4,0 v Polsku je velmi nízká, ale data byla získána sběrem dat pouze z jednoho pracoviště. Realističtější jsou již údaje z Německa, kde se incidence v regionu Lüneburg uvádí 7,6, v Maďarsku a Švédsku 10,0 a v Evropě nejvyšší incidence je ve Finsku, kde činí 23,0. v České republice byla publikována studie ze střední a jižní Moravy v regionu, kde žije 1 300 000 obyvatel, a činila 7,9/100 000 obyvatel za kalendářní rok.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 1/2005, strana 88
Zdroj: