Člověk nepřítel i samaritán
„Z kosterních pozůstatků vyčteme leccos i o mezilidských vztazích,“ říká autor scénáře výstavy RNDr. Vítězslav Kuželka z antropologického oddělení Národního muzea. „Zranění u řady koster pravěkých lidí svědčí o tom, že se postižený evidentně nemohl o sebe postarat. A přesto přežil, protože zlomeniny stačily srůst. Sociální cítění tedy v jeho době už muselo být na takové úrovni, že jej kdosi nosil, krmil, měnil mu potřísněný oděv, namísto toho, aby ho kmen nechal na pospas někde v lese či jako neproduktivního člena svrhnul třeba ze skály.“Výstavu, kterou by bylo možné označit za stručný nástin dějin válečné chirurgie, otevírá lebka dospělého muže s rozsáhlou, ale dobře zhojenou trepanací. Nález pochází z obce Nové Sedlo na Lounsku a datuje se do pozdní doby kamenné, přesněji do období tzv. kultury se šňůrovou keramikou (2500 až 2000 let př. n. l.).„První doložené zhojené trepanace, které sloužily mimo jiné i k léčbě vpáčených zlomenin, pocházejí z neolitu, z doby přibližně osm tisíc let před naším letopočtem. Byl to pravděpodobně vrchol pravěké chirurgie, alespoň co se týče výkonů na kostech. Měkké tkáně se nedochovaly, o výkonech, které na nich – možná – neolitický člověk prováděl, tak nevíme zhola nic,“ říká V. Kuželka. „V každém případě však úspěšnost trepanací byla v pravěku mnohonásobně větší než v Evropě osmnáctého století, kdy byly trepanace módní záležitostí, prováděly se šmahem, dokonce i preventivně, a lidé se při nich svěřovali do rukou i chirurgům majícím při tomto zákroku stoprocentní úmrtnost.“Mortui vivos docent
Antropologické oddělení patří v Národním muzeu k nejmladším, vzniklo teprve roku 1967. V současné době jsou jeho sbírkové fondy čítající desítky tisíc kosterních nálezů a dalších předmětů ve fázi stěhování z centra Prahy do areálu nového přírodovědeckého muzea v Horních Počernicích. „S výstavnictvím je to v našem oboru složité,“ říká V. Kuželka. „Je to taková Scylla a Charybda antropologie. Na jedné straně tu máme úžasné doklady s výpovědní hodnotou, díky nimž můžeme mimo jiné definovat substrát,z něhož naše populace vznikla – a to je jeden z hlavních úkolů antropologie. Sbírku antropologického oddělení Národního muzea tvoří tři části. První se týká vývoje člověka a je podle V. Kuželky „majetkem celého lidstva, který my jenom opatrujeme“. Druhou částí je sbírka posmrtných masek a odlitků dalších částí těl. Neustále se rozšiřuje, byť jen o nově objevené historické exempláře. Nové posmrtné masky osobností nevznikají, nejmladším exemplářem je proto odlitek tváře Jana Palacha.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 19/2005, strana 29
Zdroj: