Co čeká zdravotní pojišťovny
Do tohoto konstatování shrnul předseda občanského sdružení Občan, MUDr. Pavel Vepřek, svůj postoj k problematice, která byla tématem dalšího dílu sdružením pořádaného seriálu seminářů Dialogem k reformě. V panelové diskusi 17. října v přednáškovém sále pražského Národohospodářského ústavu AV ČR, nebo prostřednictvím písemných příspěvků v periodiku Občan v síti hledali odborníci odpověď na otázku Co čeká české zdravotní pojišťovny?
Ředitel VZP ČR, MUDr. Pavel Horák, CSc., MBA, se domnívá, že dnešní stav našeho pojišťovenského systému má ještě daleko k žádoucímu stavu, kdy ZP jsou pro pacienty tím, kdo jim zajišťuje dostupnost zdravotní péče podle jejich potřeb a přání, a pro zdravotníky zase zdrojem ekonomické stability v okamžiku, kdy jsou jejich služby potřebné, kvalitní a cenově konkurenceschopné.
V současnosti podle něho panuje nedůvěra nejen mezi pojišťovnami a poskytovateli, ale i mezi jednotlivými skupinami poskytovatelů. Místo aby nastavení systému podporovalo vzájemnou spolupráci zdravotnických složek nad pacientem v zájmu jeho zdraví a spolupráci pojišťovny s poskytovatelem v zájmu minimalizace finančního rizika pro obě strany, připomíná spíš ženevské konvence pro vedení války nebo pakt o dočasném (většinou půlročním) příměří, který už se poslední dobou ani nepodepisuje. Pro dobré fungování systému se toto podle ředitele VZP jednoznačně musí změnit.
Dokončení na str. B03
Co čeká zdravotní pojišťovny
MUDr. Horák vítá záměr vytvořit nezávislý dozorový orgán nad zdravotními pojišťovnami. Zejména proto, že státní správě umožní ukončit své angažmá ve správních radách ZP a přesunout svou aktivitu a vliv do nastavení pravidel a dohledu nad jejich dodržováním.
Upozorňuje ale na nebezpečí případného podcenění personální stránky budování této dozorové instituce, respektive jejího odborného potenciálu. V případě ekonomů, finančních a pojišťovacích analytiků a dalších specialistů pro finanční dohled nad institucemi i jejich pojišťovacími produkty existuje určitá možnost využití potenciálu bankovního dohledu ČNB. Problém by ale mohl nastat při angažování odborníků schopných analyzovat data o množství a místě poskytnuté zdravotní péče a o finančních parametrech služeb. Dále odborníků schopných zacílit shromažďování dalších údajů na sledování kvality péče a usuzovat ze změn populačních statistik na globální efektivitu jejího poskytování a na správné směrování celého zdravotního systému. Má-li dozorový orgán nad ZP skutečně nezávisle působit jako národní regulátor, musí také dobře personálně (odborně) pokrýt agendu vyhodnocování výskytu a obsahu (závažnosti) stížností.
Další potenciální rizikový faktor vidí ředitel VZP v průběhu transformace pojišťoven do formy obchodních společností. „Záměr vytvořit autonomii ZP, rozšířit prostor pro jejich vzájemnou soutěž, zavést standardní motivace a vytvořit normální obchodní vztahy s pojištěnci i s poskytovateli zdravotních služeb, je jednoznačně pozitivní a VZP jej podporuje. Nicméně je možné si připomenout například náklady spojené s transformací bankovního sektoru, a to šlo jenom o peníze. Ve zdravotnictví jde vedle peněz o dostupnost zdravotních služeb a v konečném důsledku o léčení velmi konkrétních lidí, a s tím je spojena mimořádná zodpovědnost nefinančního charakteru,“ říká MUDr. Horák.
Bude vládnout zisk?
Skeptický názor na změnu právní formy ZP zastává Mgr. Michal Hašek, místopředseda správní rady VZP: „Na základě vnímání elementárních ekonomických principů podnikání a kultury podnikání v ČR neočekávám společensky odpovědné chování budoucích majitelů privatizovaných pojišťoven. Předpokládám, že bude nad kvalitu zdravotní péče povýšena snaha o maximalizaci zisku, například snížením počtu vysoce nákladových pojištěnců (což se již u některých pojišťoven děje). Teprve jako sekundární efekt předpokládám změnu kvality zdravotní péče, a to bez přímého prokázání skutečného vlivu změny právní formy jak zdravotnických zařízení, tak pojišťoven,“ říká M. Hašek.
Osvobození od státního dirigismu
MUDr. Jiří Bek, ředitel České národní zdravotní pojišťovny, je přesvědčen, že chování ZP se po jejich transformaci v akciové společnosti zásadně změní. Na liberálnější prostor budou reagovat tvorbou a realizací projektů konkurenčních nabídek. Je přesvědčen, že pojišťovny vymaněné ze „státního dirigismu“ budou rozvíjet programy ku prospěchu svých klientů, v první řadě pojištěnců. Otevřením konkurenčního prostředí by zdravotní pojišťovna měla přestat být institucí, která pouze „proplácí“ poskytnutou zdravotní péči, ale měla by aktivně sjednávat cenu pro své pojištěnce se zdravotnickým zařízením, i s ohledem na výsledný efekt sjednané terapie, tedy pojišťovat své pojištěnce podle dalších kritérií. Znamená to mj. i nutnost posuzovat míru zdravotního rizika příslušného pojištěnce, samozřejmě při zajištění základního rozsahu a objemu „nepodkročitelné“ péče hrazené z veřejného pojištění.
Vícezdrojové financování je nezbytné
Ing. Tomáš Síkora, výkonný ředitel České asociace pojišťoven, si položil otázku: Je odvětví komerčního pojišťovnictví atraktivní pro financování zdravotnictví? Pojistné riziko v souvislosti s újmou na zdraví nevzniká ani nezaniká tím, zda existuje pojistný produkt nebo zda je komerční pojišťovnictví součástí zdravotnického systému. Tato rizika existují a nastavení systému by mělo zajistit, aby finanční toky z pojistných plnění přispívaly do financování zdravotnictví spíše než do domácího rozpočtu pacientů.
ČR má mezi státy OECD nejvyšší podíl veřejných zdrojů na financování zdravotnictví (90 %). Jsme s vyspělými státy srovnatelní v kvalitě zdravotní péče (navíc poskytované s nižšími náklady), zaostáváme však právě ve struktuře financování - významná je především absence komerčního zdravotního pojištění. Jedinou vhodnou cestou k obnově rovnováhy mezi výdajovou a příjmovou stránkou nákladů zdravotnictví je vícezdrojové financování zdravotní péče.
Produkty soukromého pojištění
Ing. Síkora upozornil na tři základní typy soukromého zdravotního pojištění:
plné, které poskytuje pojištění kompletních zdravotních** služeb a plně nahrazuje veřejné zdravotní pojištění („substitutive“);
* doplňkové, které pojišťuje tu péči, jež je veřejným zdravotním pojištěním hrazena jen částečně nebo není hrazena vůbec („complementary“);
připojištění, které kryje jiné služby než zdravotní** péči, zajišťuje rychlejší přístup ke zdravotním službám a nabízí pojištěným širší možnost volby („supplementary“).
Hlavní determinantou poptávky po doplňkovém pojištění se zdá být výše příjmu klienta. To platí především v zemích, kde veřejné pojištění pokrývá většinu zdravotnických služeb a doplňkové je poptáváno jako luxusní statek. Dalším významným zdrojem poptávky je skutečná nebo vnímaná kvalita poskytovaných služeb v rámci veřejného zdravotnictví.
Vedle individuálních produktů doplňkového pojištění hrají v řadě zemí významnou roli skupinové produkty. Klíčovým motivem bývá daňové zvýhodnění takového pojištění, poskytované státem. Pojistné produkty jsou zpravidla nabízeny jako balíčky různých zdravotních rizik.
Institucionální zajištění
V zemích EU (s výjimkou Nizozemska a Slovenska) existuje jasný předěl mezi institucemi, které provozují veřejné zdravotní pojištění, a ZP, které provozují komerční pojištění nebo připojištění. Podle projektu „ideálního“ systému zdravotní péče vypracovaného organizací NERA2 je kombinace provozování pojištění základní péče a pojištění ostatní péče přípustná za předpokladu zamezení přelévání zdrojů.
Právní úprava v ČR umožňuje, aby zdravotní pojišťovny poskytovaly pojištění pro takové služby, které nejsou kryty v rámci tzv. hrazené péče. Stávající zdravotnická legislativa však není sladěna s právem EU, což může v širším pohledu komunitárního práva narážet zejména v oblastech hospodářské soutěže a pojišťovacích direktiv.
Pokud dojde k transformaci zdravotních pojišťoven na akciové společnosti, bude muset zákonodárce vymezit rozsah oprávnění k činnosti. Půjde o politické rozhodnutí, zda je možné současné provádění veřejného pojištění a připojištění. Takové řešení ale znamená i riziko ohrožení tržního prostředí - vytvoření prostoru málo odolného proti zneužívání postavení zdravotních pojišťoven na trhu. Úplné vyloučení komerčních pojišťoven z nabídky produktů, které kryjí zdravotní rizika, je neproveditelné, zůstává ale otázkou, zda se zdroje z těchto produktů stanou součástí financování zdravotnictví.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 31/2007, strana B1
Zdroj: