Co dobrého a co špatného přinesl končící rok 2011?

Konec roku se neodvratně blíží, nastává proto čas bilancování. České zdravotnictví prožilo velmi bouřlivý a náročný rok – od protestů lékařů „Děkujeme, odcházíme“ a následného memoranda přes různé politické kauzy až k zásadním zdravotnickým zákonům z dílny ministra Leoše Hegera.

Proběhla zde celá řada úspěšných lékařských kongresů, dařilo se českým výzkumníkům.

Každý obor však vidí vrcholy někde jinde, proto jsme v tradiční anketě na konci roku oslovili odborníky některých specializací s otázkou:

Co se v roce 2011 ve vašem oboru povedlo a máte z toho radost, a co bylo naopak zklamáním?

Doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph.D.,

Ústav všeobecného lékařství 1. LF UK v Praze

Nebyl to lehký rok, ale vyzdvihnu jeho pozitiva. Obor všeobecné praktické lékařství především omládl. Začínají se projevovat výsledky rezidenčního programu a úsilí, jejich prostřednictvím se podařilo na lékařských školách zvýšit zájem o obor mezi studenty.

Mladí čeští praktici o sobě dávají slyšet, a to nejen u nás, ale i na evropské úrovni. Mají celou řadu důležitých námětů, které mohou do budoucna pomoci obor rozvíjet. To je slibné vzhledem k blížící se světové konferenci v Praze, která se bude konat v roce 2013.

V klinických kompetencích jsme se přiblížili o krok evropskému standardu, zejména v péči o nekomplikované diabetiky 2. typu. Měřitelným výstupem naší práce je významné zvýšení pokrytí cílové populace testem na okultní krvácení ve stolici.

Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP dále rozvíjí regionální infrastrukturu oboru, která se uplatňuje především v organizaci kontinuálního vzdělávání a v implementaci doporučených postupů. Zájem kolegů o vzdělávání můžeme dokumentovat celoroční návštěvností regionálních seminářů i letošní rekordní účastí na výroční konferenci ve Zlíně.

Tuším, že napínavější bude rok příští, s platností nových právních úprav, a jsem zvědavý, jak se změny projeví v ordinacích všeobecných praktických lékařů.

Prof. MUDr. Jan Janda, CSc.,

předseda České pediatrické společnosti

V dnešní době není mnoho pozitivních zpráv, ale přece jen se něco posunulo správným směrem. Avšak objevila se i řada zpráv smutných.

Co se povedlo? Dvě setkání výboru ČPS s představiteli praktických pediatrů (PLDD). Dohoda na způsobu zajištění péče mimo ordinační hodiny PLDD. Při kontrole kvality pediatrické primární a nemocniční péče se budeme vzájemně informovat o chybách v prevenci a léčbě.

Snažíme se PLDD přesvědčit, že rozdělení curricula na PLDD a nemocniční péči nezvýší v budoucnu úroveň diagnostiky a terapie PLDD. Těší nás, že řada z PLDD si myslí totéž.

Zdařila se prezentace stanovisek ČPS na webu www.cpsjep.cz, např. proč dnes neočkovat proti TBC, výhody/rizika „plavání kojenců“, stanovisko k „nošení dětí v šátku“, dobrovolné, resp. povinné očkování. Dobře navštěvované jsou akce s podporou ČPS v jednotlivých regionech, úspěšně se rozběhla příprava pediatrického sjezdu v Liberci (říjen 2012), část programu připravujeme s PLDD.

Dobrá zpráva: kojenecká úmrtnost se poslední 3 roky pohybuje okolo 3 promile, patříme určitě ke světovým „šampiónům“ – zásluhou gynekologů/ porodníků a neonatologů. Očkování: podařilo se financovat nejen očkování proti invazivním pneumokokům, ale parlament od roku 2012 schválil i hrazení vakcíny proti HPV virům.

A co se zatím moc nepovedlo, resp. co se nám nelíbilo?

Pokles počtu narozených dětí – a nelze čekat v nejbližší době vzestup, spíše naopak. Stoupají i perinatální rizika u žen rodících po 30. roku života poprvé.

Lůžková péče o děti: počet dětských lůžek v ČR je přes již proběhlé redukce ve srovnání se západními sousedy na počet dětí významně vyšší. Malá oddělení nemohou plnit úkoly školitele mladých lékařů, ale ani diagnostickou a léčebnou péči odpovídající roku 2011.

Taková oddělení by se měla postupně uzavírat a personální týmy (ale i finanční prostředky!) by se měly koncentrovat do větších nemocnic. Tomu brání lokální lobby místních samospráv, chtějí mít „své“ dětské oddělení a porodnici, místní politici se tak zviditelňují.

Restrukturalizace je však nutno provádět s rozmyslem, jsou okresy, kde by rušení oddělení přineslo problémy v dostupnosti péče.

Velké překvapení nám připravilo MPSV vyhlášením akce „rušení kojeneckých ústavů“, a to bez konzultace s odbornými pediatrickými subjekty (hlavně např. Česká společnost sociální pediatrie). Počet dětí v ústavech je u nás ve srovnání se západním zahraničím významně vyšší, ale „revoluční řešení“ během krátké doby s přesunem chovanců do pěstounské péče nebude určitě tímto způsobem úspěšné.

Ze strany MPSV orgánů se objevovaly poplašné zprávy o nedobré úrovni kojeneckých ústavů/center, srovnávající tuto péči skoro s rozvojovými zeměmi!

Neexistuje systémová podpora MZ ČR při vydávání Zdravotního a očkovacího průkazu dítěte a mladistvého (ZOP). Roční náklady při cca 115 000 novorozenců přitom činí okolo 1,5 milionu korun. Ve srovnání s náklady na IZIP je to zcela směšná částka, a tak se každoročně řeší, zda ZOP vůbec vyjde!

Ekonomické problémy začínají narušovat péči o těžce nemocné děti, kde moderní diagnostika a léčba zatěžuje neúměrně rozpočty nemocnic.

MUDr. Alena Schmoranzová,

předsedkyně České společnosti chirurgie ruky

V letošním roce se velice vydařil kongres České společnosti chirurgie ruky s mezinárodní účastí, který by uspořádán na podzim ve Špindlerově Mlýně. Je vidět, jak jde obor dopředu a že je o chirurgii ruky velký zájem.

V plastické chirurgii se velice vydařil Plastický den první sobotu v prosinci, kdy jsme měli možnost se setkat a diskutovat s americkým plastickým chirurgem původem z České republiky – MUDr. Bohdanem Pomahačem.

A co stojí na opačné „zážitkové“ straně? Pokaždé, když po náročném operačním výkonu nahlédnu na jeho bodové hodnoty v sazebníku výkonů pojišťoven, cítím opravdu, ale opravdu velké zklamání.

MUDr. David Feltl, Ph.D.,

přednosta oddělení onkologie, FN Ostrava

Z mého pohledu byl rok 2011 v onkologii rokem průměrným. Nestalo se nic zásadně špatného ani nic převratně dobrého. Medicínský pokrok nastává pomalu a po neviditelných krůčcích nacházejících se pod rozlišovací schopností médií, což je vlastně dobře.

Nebyl objeven „lék na rakovinu“, ale pár zajímavých studií bylo publikováno. Financí sice nebylo moc, ale žádné hromadné odmítání pacientů se nekonalo.

Jeden příklad mírného pokroku v mezích zákona: byl prosazen kód multidisciplinárního týmu pro metastazující kolorektální karcinom. To je určitě dobrá zpráva, která snad povede k vyššímu počtu resekovaných, a tedy potenciálně vyléčených pacientů.

Jedna zásadní věc ale úplně zapadla, přičemž jde o veliký problém: po několika letech se změnilo financování ambulantní radioterapie. Původně výkonová platba bez limitu byla zastropována, čímž se jedním škrtem pera zásadně zhoršila dostupnost radioterapie v ČR.

Už tak ne úplně optimální prozářenost českých onkologických pacientů určitě ještě klesne, protože zdravotnická zařízení nedostanou tuto levnou a velmi efektivní péči proplacenou v celém rozsahu. Navíc rok po masivní investici do ozařovací techniky z evropských fondů jde o nepochopitelný a nesystémový krok, který nás vrací o léta zpět.

Prof. MUDr. Jindřich Špinar, CSc.,

Přednosta Interní kardiologické kliniky FN Brno

Na straně pozitiv je, že se udělal nejdůležitější krok k tomu, aby časopis České kardiologické společnosti Cor et Vasa vstoupil do Evropy. Přebírá ho evropský nakladatel a budeme věřit, že si ve výhledu několika let dobude mezinárodní renomé, získá impakt faktor a budou do něj přispívat i jiní než čeští kardiologové.

Je to určitý pokus, ale myslím, že se musel udělat.

A co se nepovedlo? Měli jsme obrovskou šanci zorganizovat specializační vzdělávání v kardiologii podle našich potřeb. IPVZ se ale rozpadl a univerzity dlouho nevěděly, jak se ke svým novým úkolům postavit.

Momentálně je specializační vzdělávání v našem oboru roztříštěně, lékaři v přípravě nevědí, z čeho se mají učit, jaké kursy mají absolvovat. Tento problém teď budeme muset řešit dalších několik let.

Doc. MUDr. Milan Grundmann, CSc.
předseda České společnosti klinické farmakologie

Česká společnost klinické farmakologie dosáhla v roce 2011 dvou významných úspěchů. Byla pověřena organizací Evropského kongresu terapeutického monitorování hladin léčiv v roce 2014 v Praze a Evropského kongresu klinické farmakologie a terapie v roce 2017 také v Praze.

Zklamáním se jeví malý zájem lékařů o atestaci v oboru, což jest způsobeno jednak příliš dlouhým vzdělávacím procesem - 5 roků k atestaci z vnitřního lékařství nebo z dětského lékařství a 2 roky certifikovaného kurzu z
klinické farmakologie, jednak nepříliš stabilizovaným počtem akreditovaných pracovišť.

Do příštího roku bych chtěl popřát všem hodně zdraví a optimismu a oboru klinické farmakologie hodně nových zájemců ze strany lékařů.

--------

Medical Tribune

Zdroj: Medical Tribune