Co je nového v souvislosti s premenstruačním syndromem?

Obvykle se vždy ptáme, co je nového okolo premenstruační symptomatologie, přestože se tato jednotka od doby, kdy byla poprvé popsána, pravděpodobně nezměnila. Je tomu právě sedmnáct let, co Americká psychiatrická asociace (American Psychiatric Association – APA) zařadila „dysforickou poruchu pozdní luteální fáze“ (late luteal phase dysphoric disorder – LLPDD) do dodatku 3. vydání Diagnostického a statistického manuálu (DSM). Ačkoli toto zařazení rozpoutalo významnou polemiku, především mezi feministkami, pomohlo to nastartovat vysoce kvalitní výzkum v oblasti premenstruačních symptomů. Ačkoli bylo označení LLPDD dostatečně popisné, znělo těžkopádně a vydrželo pouze do dalšího vydání Diagnostického a statistického manuálu, který vyšel v roce 1994. V tomto vydání byl název zaměněn za premenstruační dysforickou poruchu (PMDD). PMDD byla zařazena do dodatku DSM a poprvé byla zmíněna jako příklad „depresivní poruchy dále neurčené“, čímž získala ICD kód (ICD-9:311). Díky tomuto označení ji vzal na vědomí také FDA, který v terapii této jednotky schválil fluoxetin a poté sertralin. Gynekologové i nadále používali termín premenstruační syndrom (PMS), který již ICD kód měl (ICD- 9:625.4). FDA vytrvale odmítal vyjádřit se k léčbě PMS, ačkoli většina žen s premenstruační symptomatologií trpí bezpochyby spíše premenstruačním syndromem než premenstruační dysforickou poruchou. Koho trápí PMS a koho PMDD?
Nejméně 65 % aktivně menstruujících žen má nějaký typ premenstruačního symptomu. Asi polovina těchto žen nevyhledává pomoc, protože jejich symptomy jsou mírné; ony samy interpretují své symptomy jako příznak blížící se menstruace nebo se domnívají, že lékaři je jejich obtíží nezbaví nebo ani zbavit nedokáží.
...

Komentář

Autor: MUDr. PhDr. Pavel Čepický, CSc.

Vždy, když mám psát o premenstruačním syndromu, pociťuji určité rozpaky. Americká literatura udává závratný výskyt premenstruačního syndromu. „Nejméně 65 % žen má některý typ premenstruačního syndromu,“ píše autorka. Polovina z nich vyhledá lékařskou pomoc. Neznám vysvětlení pro tato čísla, pokud se nechci uchýlit k behaviorálním a psychosomatickým teoriím. Rozhodně počet českých žen, které přicházejí se stížností na premenstruační syndrom, je v ČR nesrovnatelný – ve své ambulanci je počítám na pouhá promile a dokonce ve specializované psychosomatické ambulanci, kterou jsem řadu let vedl v ÚPMD, představovaly jen malý zlomek pacientek. Ani z kontaktů s ženami „nepacientkami“ nemám pocit, že by tři čtvrtiny z nich trpěly premenstruačním syndromem. Koneckonců s neúspěchem se na tuzemském trhu setkalo už několik firem, které hodlaly zbohatnout na přípravcích pro léčbu premenstruačního syndromu. Premenstruační dysforickou poruchu sám chápu jako jednu z forem premenstruačního syndromu a nevidím celkem důvod, proč ji vyčleňovat jako zvláštní jednotku. S tím, co autorka o premenstruačním syndromu, jeho diagnostice a terapii píše, lze jistě souhlasit – nepíše koneckonců nic, co by nebylo dávno známo a název článku „Co je nového“, je velmi nadnesený.
...

Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 2/2005, strana 32

Zdroj: