Co je to „krize“
Krize je název pro nepříjemnou situaci, jejíž možnost „ano–ne“ řešení je na kritické hodnotě. Může se jednat o mezilidské vztahy inter‑individuální, ale i celospolečenské, a mezi ně lze zařadit i tzv. krizi hospodářskou. Tu prožíváme v současnosti a moudré hlavy nemají jednotný názor na její vznik. Názor neekonoma a v této oblasti nedostatečně vzdělaného neurologa je, že původ je v lidské povaze, procesech probíhajících v našich mozcích.
Pud sebezáchovy na jedné straně, snaha o získání co největší výhody – tedy i moci a bohatství na straně druhé – je stará jako lidstvo samo. Krize včetně válek jsou prastaré a válka měla být jedním z řešení krize hospodářské; opačný vliv existuje, ale zkušenosti z válek vedou u většiny lidí k odmítání násilí jako způsobu řešení jakékoli krize.
Jak vzniká krize hospodářská? Řada mimořádně ambiciózních jedinců se angažuje na burze a v odvětví bankovnictví, které skýtá obrovskou možnost vlivu na společnost a osobní zisk. Podobně asi uvažují i ti, kdo si zvolili dráhu profesionálních politiků. Asi by stálo za to posuzovat charakterové a zejména morální vlastnosti těchto osob psychiatry a psychology.
Neustálá gradace snahy získávat více prostředků‑platidel (ať již to bylo množství dobytčat, zlata či peněz) vede ke stále většímu zadlužování, inflaci, platebním neschopnostem a všem následkům v hospodářství. Je ale v našich mozcích, jak se máme chovat. Velmi hezkým příkladem může být několik vět Tomáše Bati, proslovených v roce 1932 a uveřejněných nedávno.
Cituji: „Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvyklí říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanovisko k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující…“
Tolik pan Tomáš Baťa, jehož slova platí i dnes, a to nejen pro společnost českou, ale globálně.
Zdroj: Medical Tribune