Co můžeme čekat od viru chřipky A(H1N1)?
Prof. Ten Feizi z Glycosciences Laboratory, jenž klinickou studii financovanou ze zdrojů Evropské unie vedl, se zaměřil se svým týmem na zjištění způsobu šíření infekce způsobené virem Pandemic (H1N1) 2009, jak je virus oficiálně označován. Výzkumný tým zkoumal, v čem je jedinečný a čím se liší od viru sezónní chřipky. Zjištěné údaje, publikované v časopise Nature Biotechnology, naznačují, že osoby infikované pandemickým kmenem chřipky A(H1N1) budou mít pravděpodobně závažnější příznaky než pacienti infikovaní virem sezónní chřipky. Důvodem je způsob, jakým se pandemický virus A(H1N1) váže na specifické receptory v organismu a jak dochází k jeho šíření v organismu.
Protože viry nemají vlastní mechanismy, které by jim umožnily kopírovat genetickou informaci, musejí k tomuto účelu využít buňku cizí. Podmínkou replikace je vstup viru do hostitelské buňky, zprostředkovaný vazbou viru na specifický receptor. Následuje vniknutí do buňky, kde dochází k uvolnění jeho genetické informace – v případě chřipkového viru RNA. Virus ovládne buněčné mechanismy natolik, že RNA je v jádře buňky kopírována. Nově vzniklá vlákna RNA i ostatní virové komponenty pak putují k povrchu buňky, kde se formují v nové viry. Ty pak buňku opouštějí, aby stejným způsobem infikovaly další buňky. Buňka přestává tvořit vlastní struktury a postupně zaniká. Imunitní systém ji napadá a likviduje. Klinickým důsledkem tohoto stavu je rozvoj příznaků infekce, jež jsou vyvolány poškozením buněk i celkovou odezvou imunitního systému.
Vědci z Německa, Japonska, Portugalska, Španělska a Velké Británie zjistili, že viry sezónní chřipky se váží na receptory nacházející se na povrchu buněk v oblasti orofaryngu, nasofaryngu a v horních cestách dýchacích. Viry se zde pevně ukotví a teprve poté dále infikují respirační trakt pacienta. Výjimečnost chování virů pandemické chřipky A(H1N1) spočívá v tom, že se váží na receptory umístěné hluboko v plicní tkáni, a proto můžeme předpokládat závažnější průběh infekce.
Dokončení na str. A5
„Většina lidí infikovaných virem tzv. prasečí chřipky má v současně probíhající pandemii zatím relativně mírné příznaky,“ dodává prof. Ten Feizi z Glycosciences Laboratory, hlavní investigátor klinické studie zaměřující se na odhalení způsobu šíření infekce způsobené virem Pandemic A(H1N1) 2009, a dále vysvětluje: „Někteří lidé však měli závažněji probíhající plicní postižení, které může mít mnohem těžší průběh než u sezónní chřipky. Náš nový výzkum podává vysvětlení – pandemický virus se totiž dokáže navázat na receptory umístěné hluboko v plicích. To je něco, co viry sezónní chřipky nedokážou. Proto může mít onemocnění závažnější klinický průběh.“ Studie prováděná týmem prof. Feiziho vyhodnocovala vazbu pandemického viru A(H1N1) na 86 různých receptorů. Z výsledků vyplynulo, že virus A(H1N1) se váže jednak na tzv. 2,6 alfa‑receptory, nacházející se v nose, hrdle a v horních cestách dýchacích, ale také na 2,3 alfa‑receptory, které jsou umístěny hluboko v plicní tkáni. Oproti tomu jsou viry sezónní chřipky schopny se vázat pouze na receptory typu 2,6 alfa. Proto je pravděpodobné, že v případě pandemické chřipky bude onemocnění probíhat závažněji.
Tým prof. Feiziho dále zjistil, že virus A(H1N1) se na receptory umístěné hluboko v plicích váže slaběji než na receptory v horních cestách dýchacích. Proto má zatím většina pacientů v současnosti infikovaných pandemickým virem relativně mírné příznaky. Vědci se však obávají, že pokud virus zmutuje, bude se mutovaná varianta na plicní receptory vázat mnohem silněji a intenzivněji. „To by pak mohlo znamenat, že bude více pacientů trpět závažnějšími příznaky a onemocnění bude probíhat bouřlivěji,“ dodává prof. Feizi.
Vědci by se proto měli zaměřit na to, aby se podařilo najít způsob, jak dopad těchto mutací minimalizovat. „Receptorová vazba totiž určuje, jak se virus může šířit na další buňky, a tedy jak závažně bude infekce probíhat,“ zdůrazňuje profesor Feizi. Publikovaná studie tedy přispívá k porozumění chování pandemického viru A(H1N1) v současné pandemii a dává vodítko, na co se v budoucích výzkumech zaměřit.
Zdroj: Medical Tribune