Co přinese povinná vakcinace proti COVID‑19?

Vyhláškou stanovil končící ministr zdravotnictví Vojtěch od března povinnou vakcinaci proti COVID‑19 také pro zdravotníky. V populaci jsou počty očkovaných kolem 63 procent, lékařů je očkováno 86 procent, sester 80 procent a ostatních zdravotnických pracovníků 76 procent. Kritici varují, že kvůli očkovací povinnosti mnoho pracovníků ze zdravotnictví a sociálních služeb odejde. Vojtěchův předpokládaný nástupce prof. Válek není pro plošnou povinnost, u profesních skupin pak je ochoten o ní uvažovat, pokud se na tom zástupci dané profesní skupiny shodnou. Ozývají se názory, že nová vláda vyhlášky odcházejícího kabinetu šmahem zruší, ale i že po vyhodnocení dopadů je ponechá. Zeptali jsme se zdravotníků, expertů i politiků: Považujete za potřebné povinné očkování zdravotníků proti COVID‑19, neobáváte se odchodu odpůrců očkování ze zdravotnictví?

• MUDr. Bc. Tomáš Fiala, MBA,

senátor, předseda představenstva Nemocnice Strakonice, a.s.

Jsem přesvědčen, že povinné očkování zdravotníků proti nemoci COVID‑19 je potřebné a žádoucí. Je třeba asi ale vydefinovat skupiny zdravotníků, pro které by očkování povinné být mělo, i když jsem si vědom toho, že vymáhání bude složité. Očkování proti nemoci COVID‑19 ochrání zdravotníky po případné nákaze před těžkým průběhem nemoci. Neméně důležitý je i fakt, že proočkovanost zdravotníků umožní plynulé fungování nemocnic při případné další vlně. Zatímco při kulminaci onemocnění COVID‑19 na podzim 2020 nám v jednu chvíli chybělo v Nemocnici Strakonice kvůli karanténě nebo izolaci i 80 zdravotníků, letos v té samé situaci to bylo do 20 zdravotníků. Jasně se ukázal pozitivní dopad proočkovanosti.

Ze světa máme zprávy, že kvůli povinnému očkování jsou zdravotníci a sociální pracovníci ochotni zaměstnání opustit. Je to sice jen jedno procento, ale i tomu bychom se rádi vyhnuli. Pravděpodobně bude povinné očkování předmětem mnoha dlouhých a vyhrocených politických debat, diskusí mezi zástupci odborů a zaměstnavatelů, ale měli bychom si uvědomit, že situaci je potřeba vyřešit poměrně rychle.

• PhDr. Martina Šochmanová, MBA,

náměstek ředitele pro ošetřovatelskou péči a kvalitu IKEM, prezidentka České asociace sester

Diskuse o povinném očkování proti covidu zcela logicky vychází z aktuální, neustále se zhoršující situace v České republice. Je vyslovena v dobrém úmyslu, protože narůstající počty pacientů v těžkém stavu opět začínají zastavovat elektivní provoz v mnoha českých nemocnicích. K zajištění péče o tyto pacienty bude v následujících týdnech potřeba zdravý personál, u kterého bude co nejnižší riziko nákazy nebo těžkého průběhu. Před definitivním rozhodnutím je ale potřeba znát detailní data o proočkovanosti českých zdravotníků a prodělání nemoci a na základě toho pak kvalifikovaně rozhodnout. Nejde jen o očkování úzké skupiny obyvatel – tedy zdravotníků, policistů či hasičů, jde také o proočkovanost celé české populace a solidaritu právě se složkami IZS, protože péče o těžce nemocné nás již stála mnoho sil. Proto prezidium České asociace sester podporuje povinné očkování.

Zda dojde k masivnímu odchodu zaměstnanců, nedokážu říci, ale doufám, že se tak nestane. Pochopitelně, v současném nedostatku sester bude chybět každá jedna další. Vzhledem k tomu, že povinné očkování zdravotníci znají v případě například žloutenky, spalniček apod., věřím, že to nijak neovlivní ani budoucí studenty zdravotnických oborů.

• Doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc.,

prezident České stomatologické komory

Mám zkušenosti z USA, kde se trvá na 80procentní proočkovanosti zdravotníků na chřipku. Nejde ani tak o přenos, ale o to, aby v době, kdy to vypukne, nebyli doma s nemocí. Jinak nosí respirátory. Těch 80 procent je to proto, že je řada odmítačů či lidí s kontraindikacemi a bez nich se nemocnice zastaví či zpomalí. Je to teď vidět na letech v USA – všichni piloti musejí být očkovaní, tak holt není dost pilotů a nevíte, který let vzletí. Jako u celého covidu – nejde o dětinské proklamace, ale s rozvahou a přesně to napsat. Největší rány zdravotnictví nezasazovala vytíženost JIP, ale uzavřené školy, prostě, je třeba myslet.

• Prof. MUDr. Martin Vokurka, CSc.,

děkan 1. LF UK

1. LF UK podporuje povinné očkování mediků jako budoucích zdravotnických profesionálů, ti jsou již nyní takto povinně očkováni proti hepatitidě B. Očkování je důležité pro kontakt s pacienty, a u mediků by tudíž mělo význam zejména před zahájením praxe studentů v nemocnicích. Vlastní očkování by však nemělo být podmínkou studia a studenti, kteří by případně či dočasně nemohli z ověřených zdravotních či jiných závažných důvodů očkování podstoupit, by studovali v příslušně upraveném režimu.

• Mgr. Marie Fryaufová,

ředitelka ošetřovatelské péče, vrchní sestra centrálních operačních sálů, Krajská nemocnice Liberec, a.s.

Povinné očkování zdravotníků proti COVID‑19 dává smysl dle informací odborné veřejnosti, které jsou dosud dostupné. Mám trochu problém, že pře­očko­vá­ní bude muset pravděpodobně být častěji než 1× do roka a největší problém vidím v PR nejen očkování, ale celé pandemické situace. Totálně selhala jednoznačná informovanost nejen veřejnosti, ale i zdravotnického personálu, který se „zmítá“ v celé řadě odborných a mnohdy protichůdných názorů odborníků. Dle dostupné statistiky je cca 91 procent nelékařských pracovníků očkováno a devět procent je buď po prodělané nemoci v ochranné lhůtě 180 dní, nebo nemohou být očkováni ze zdravotních důvodů nebo očkováni být nechtějí. Povinné očkování nařizovat v této chaotické době, kdy dosluhující vláda povinnost chce zavést a nastupující vláda nemá problematiku ujasněnou, je dost nešťastné řešení. Osobně bych očkování zatím ponechala na dobrovolném přístupu a povinné očkování by měla doporučit nová vláda po analýze, co to provede ze zdravotními službami, pokud se odpůrci nenechají očkovat.

• MUDr. Milan Cabrnoch, MBA,

ředitel Institutu zdravotně‑sociálních služeb, z.ú.

Očkování je v současné době nejúčinnějším opatřením proti šíření onemocnění COVID‑19 způsobenému novým koronavirem SARS‑CoV‑2. Podle veřejně dostupných a opakovaně diskutovaných informací snižuje očkování riziko onemocnění, snižuje riziko závažného průběhu onemocnění i riziko hospitalizace či potřeby intenzivní péče. Stejně tak snižuje očkování riziko toho, že osoba infikovaná nakazí další osoby.

Očkováním chráním sebe, chráním osoby, se kterými se setkávám, a podílím se na ochraně celé společnosti.

Odpovědnost osob v pečujících povoláních, tedy osob, které se při své práci setkávají s těmi, kdo jsou oslabení, staří či nemocní, tedy s těmi, kdo jsou více než jiní ohroženi onemocněním COVID‑19 včetně nejzávažnějších následků, je bezpochyby větší, než je odpovědnost běžných občanů.

Jsem přesvědčen, že je současně mezi osobami v pečujících povoláních vyšší informovanost o očkování a jeho přínosech a vyšší odolnost vůči šířeným dezinformacím. Předpokládám, že osoby pečující jsou očkovány více než běžná populace.

Obecně rozhodně nejsem zastáncem ukládání dalších a dalších povinností. V současné situaci se však domnívám, že společnost musí chránit slabé, křehké, nemocné a staré, a proto je oprávněna žádat po těch, kdo o ně pečují a přichází s nimi do bezprostředního kontaktu, aby se před nebezpečnou nákazou chránili a byli řádně očkováni. Jsem přesvědčen, že se na tom shodne drtivá většina profesních organizací. Vážím si práce všech, kdo ve zdravotnictví a v sociálních službách o lidi pečují. Dle mého soudu potřebu očkování chápou. Pokud někteří, a nebude jich mnoho, z pečujících povolání i přesto odejdou, bude mi to líto; současně si myslím, že to případně bude ztráta kvantitativní, nikoli kvalitativní, a bude nahraditelná.

• Doc. MUDr. Bohuslav Svoboda, CSc.,

lékař Gynekologické kliniky 3. LF UK a FNKV, poslanec

Povinné očkování zdravotníků je pro lékaře tak trochu plácnutí do vody, více než 90 procent lékařů je očkováno.

Jinak obecně platí, že očkování rizikových skupin je indikované a je u zdravotníků již v některých činnostech povinné (riziko hepatitidy) – není to tedy nic jiného než úvaha, zda se covidová infekce dá chápat jako choroba z povolání. Podle mého názoru by to žádné velké odchody lékařů a zdravotních sester (očkované z víc než 80 procent) nevyvolalo.

Jak jsem řekl, považuji to ale za spíše kontraproduktivní ve smyslu informace pro veřejnost, daleko lepší je masivně informovat o tom, jak jsou zdravotníci očkováni.

• Ing. Michal Čarvaš, MBA,

předseda představenstva Nemocnice Prachatice, a.s.

Za normální situace bych považoval povinné očkování zdravotníků proti COVID‑19 za normální, stejně jako je očkování proti tetanu či žloutence. Ovšem v této době, kdy jsou v tom nesmyslné emoce a dva tábory pro a proti, si myslím, že to žádný přínos mít nebude. Kdo chtěl, už je naočkovaný, kdo nechtěl a nebude chtít, stejně bude švejkovat a hledat cesty, jak se očkování vyhnout. V mé prachatické nemocnici máme ze 420 zaměstnanců naočkovaných 369 (88 procent), z toho 179 po 3. dávce. Má‑li být očkování povinné pro zdravotníky a další „rizikové“ profese, mělo by být povinné i pro rizikové skupiny, jako jsou senioři 65+. K dnešnímu dni máme v naší nemocnici 136 hospitalizovaných s COVID‑19 v této poslední vlně, z nich 21 zemřelo. U obou hodnot je podíl očkovaných 34 procent a neočkovaných 66 procent, ačkoli očkovaných je v regionu přes 60 procent osob. Podobná čísla jsou i za ostatní jihočeské nemocnice. Vyplývá z nich, že očkování má rozhodně smysl a snižuje riziko těžkého průběhu i smrti. Rovněž je vidět, že čím déle je člověk po očkování a čím je starší, tím množství protilátek zpravidla klesá a riziko onemocnění roste. Očkování má smysl, ať je povinné, či není. Pokud by kvůli povinnému očkování odešlo oněch 10–15 procent neočkovaných zdravotníků mimo obor, bude mít zdravotnictví ještě větší problém, než je covid, a to personální problém, který už dnes je na hraně a těžko řešitelný!

• PhDr. Olga Richterová,

poslankyně

Zdravotníci patří již dnes mezi zaměstnanecké skupiny s nejvyšší proočkovaností. Dle informací z ČLK je proočkovanost mezi lékaři 86 procent a mezi zdravotními sestrami 78 procent. Osobně preferuji spíše motivaci skrze jasné a otevřené informování ohledně efektivity vakcín, případných rizik a jejich srovnání s prodělanou infekcí COVID‑19, kdy benefity očkování u naprosté většiny lidí jasně převažují. A ve snížení bariér k očkování, jak dokládají četné studie. Například v možnosti nabídnout vakcínu dle vlastního výběru včetně vakcín s inaktivovaným virem, projdou‑li procesem schvalování.

Situace je však výrazně odlišná, pokud požadavek na povinnou vakcinaci přichází ze strany profesních svazů, kde nedává smysl jí bránit.

Významné je také umožnit uznávání protilátek, o což dlouhodobě usilujeme.

• Doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D.,

ředitelka Gerontologického centra, proděkanka pro zahraniční vztahy Fakulty humanitních studií UK

Považuji se za příznivce očkování, ale nesouhlasím například s očkováním „seniorů“, a to od hranice 60 let, to mi opravdu smysl nedává, protože rozhodovat jen podle věku opravdu nelze, a kdybychom toto jediné kritérium aplikovali například na nedostatkové zdroje, tak by to mohlo mít fatální následky. Přednostní, důrazně doporučené či povinné očkování zdravotníků zase považuji za vcelku rozumné opatření, stejně tak jako očkování lidí pracujících s vul­ne­ra­bil­ní­mi skupinami lidí, například v sociálních službách. Samozřejmě by se mělo týkat těch, kteří přicházejí do kontaktu s pacienty.

• PhDr. Mgr. Robert Huneš,

prezident Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče, ředitel Hospice sv. Jana Nepomuka Neumanna, o.p.s.

Neobávám. Ti, kteří jsou zvyklí se obětovat pro druhé a sloužit jim, přinesou další oběť a nechají se naočkovat, byť třeba váhají. Obdivuji je. Ale příkopy jsou hluboké. Odmítači a příznivci očkování k sobě mají mentálně daleko. O fanaticích na obou stranách barikády nemluvě.

Jsem očkovaný a jsem za to rád. S odmítači nesouhlasím. Jsem však přesvědčený, že cesta násilné motivace není správná. Tvrdým nátlakem dosáhneme máločeho dobrého. Možná trochu více naočkovaných. Je to však postačující? Není cena za to vysoká? Totiž ztráta důvěry ve stát, veřejnou moc a jiné institucionální autority. Jak jinak se projeví než pohrdáním zmíněnými subjekty a pravděpodobným příklonem k extremismu různého druhu.

Je na čase podat ruku ke smíru. I za cenu přesvědčení, že „mám pravdu“, dát odmítačům najevo, že si jich vážíme. Stačí málo. Na rozdíl od dosavadní reality, už pouhou dikcí vládních opatření z neočkovaných lidí nedělat občany druhé kategorie, kterým se nakazuje a zakazuje.

Z opatření by mělo být cítit nejen sebevědomí, ale i pokora a vědomí možné omylnosti. Dokonce by oněch opatření mohlo být méně. Zato více a důsledněji vymáhat jejich dodržování. Uškodit nemůže ani trpělivé a vlídné vysvětlování věci. Na rozdíl od thrillerových billboardů s nebožtíkem vyfotografovaným kdesi na patologii a s nápisem „taky odmítal“.

Za největšího Čecha jsme si před několika lety zvolili Karla IV. Vezměme si jej za příklad i při očkování. Jeho politika byla úspěšná a království prosperovalo díky milosrdenství (jak zvláštní slovo dnes, že?). V časech, kdy po celé Evropě probíhaly neustálé boje, v českých zemích za Karlovy dlouhé vlády neřinčely zbraně ani jednou (!). Zcela ojedinělý evropský úkaz. Proč? Protože pokud nějakého soupeře přemohl (vyjednáváním, diplomaticky, dynastickým sňatkem, ekonomicky), nezničil jej úplně, ale podal mu ruku a nechal ho povstat. Nezvyšoval nepřátelství a nenávist, naopak je tlumil a budil porozumění.

Podobně papež František. Namísto, aby svým ovečkám nařizoval či vyhrožoval, tak vysvětluje a povzbuzuje. Říká, že očkování je „úkonem lásky“. Že je to jednoduchý způsob, jak podpořit společné dobro. Již v létě k očkování uvedl: „Modlím se k Bohu, aby každý přispěl svou troškou, svým malým gestem lásky, ať je jakkoli malé, láska je vždycky velká. Přispějte těmito malými gesty k lepší budoucnosti.“

Láska i hory přenáší. Třeba se zrovna pohnou, zkusíme‑li v odmítačích vidět namísto bláznů (sobců, hlupáků, škůdců… doplňte co libo) někoho jiného – dobré lidi odlišného pohledu na svět.

• MUDr. Alena Dernerová,

dětská neuroložka, senátorka

1. Povinné očkování zdravotníků nepovažuji za nutné z několika důvodů. Zdravotníci jsou odpovědní lidé a v drtivé většině jsou již proočkováni. Ti, kteří očkováni nejsou, v naprosté většině koronavirus prodělali a nechali si otestovat hodnotu protilátek, či dokonce buněčnou imunitu.
2. Pozitivní protilátky jsou jasným znakem proběhlé infekce. A jsou také vhodným znakem, zda vakcína selhala nebo neselhala. A to i dle zákona o ochraně veřejného zdraví, ustanovení paragrafu 46 odst. 2 zákona.
3. Švýcarsko postupuje u protilátek naprosto správně a racionálně, a to s právní platností. ČR to může převzít okamžitě. Pro novou vládu to Švýcarsko přímo nachystalo a vláda nemusí populaci o protilátkách informovat nepravdivě. Bez předchozí znalosti a bez vyhodnocení imunitního stavu nelze očkovat třetí dávku neindikovaně tomu, kdo je již plně chráněn, např. i v kombinaci očkování a opakovaně proběhlých infekcí. Vzniká zde nebezpečí nežádoucí imunitní reakce po očkování, včetně imunokomplexové nemoci, se všemi nežádoucími důsledky odbornými, i právními, jako říká imunolog pan profesor Vojtěch Thon.
4. I když očkování proti COVID‑19 není formálně povinné, respektujte i u něj základní ustanovení paragrafu 46 odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví. Citace: „Pravidelné a zvláštní očkování se neprovede při zjištění imunity vůči infekci…“

V případě zavedení povinného očkování stanovení protilátek bude muset ze zákona respektovat každý.

5. Vakcína, která je v současné době aplikována, je vakcínou proti variantě alfa a nyní již převažuje delta a nejspíše bude i omikron.